Výstup na Hochtausing a Bärenfeuchtmölbing v Totes Gebirge

Túra přes geografický střed Rakouska po zajištěné cestě Tonisteig

Začátek naší krásné výpravy, atraktivní trasy v nejjižnějším hřebeni pohoří Totes Gebirge spojený s výstupem na mohutný skalní útes Hochtausing (1 823 m n. m.) nedaleko města Liezen ve Štýrsku, jsme si naplánovali od turistického parkoviště Schönmoos nad obcí Wörschach. Tato obec leží u dálkové hlavní silnice E651 z Liezenu na Schladming v údolí řeky Enns.

Na okraji vsi nás směrovka navede přes samoty Wörschachberg až k parkovišti Schönmoos (bezplatné). V okolí se rozkládají menší pastviny a podmáčené louky a nás zajímá značená cesta č. 281, která nás delší dobu povede.

Zpočátku procházíme lesním porostem a po pěšince si zkracujeme zákrutu lesní cesty, na kterou následně přijdeme. Pohodlná a široká cesta míjí značenou odbočku na horu Hochtausing (1 823 m), po které se budeme vracet z vrcholu této hory v závěru dnešního dne. Přicházíme ke skupině udržovaných pasteveckých usedlostí Langpoltenalm (1 460 m n. m.), které jsou na konci září již zazimované a bez pasoucích se krav v okolí.

Čtěte také: Výstup na Grosser Knallstein (2 599 m), vysokohorská turistika v…

Stoupáme širším údolím, míjíme další dřevěné usedlosti a přicházíme do výhledového sedla Langpoltner Klamml (1 570 m n. m.) s pohledy na jižní část pohoří Totes Gebirge. Traverzem obcházíme po cestě č. 209 horu s krkolomným názvem Sonnwendköpperl (1 756 m n. m.) a ocitáme se najednou na neuvěřitelně pěkném místě.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Skupina zcela opuštěných dřevěných samot Schneehitzalm (1 611 m n. m.) připomíná malou vesnici a je položena v travnatém horském sedle mezi vrcholy Bärenfeuchtmölbing (1 763 m n. m.) a Sonnwendköpperl (1 756 m n. m.). Druhá z jmenovaných hor velmi připomíná svým protáhlým a zaobleným tvarem typický karpatský kopec. Skupina samot dnes připomíná vesnici duchů a i přes nádherné počasí není nikde ani noha.

Po svačině pokračujeme cestou z kopce k dalším pasteveckým usedlostem Bärenfeuchtenalm (1 474 m), kde nás opět čeká samota, klid a nádherné výhledy na blízký Grimming (2 351 m n. m.) a Nízké Taury. Vzdálenější vrcholky nejsou dnes tak ostře vidět, ale na počasí se nedá rozhodně stěžovat.

Usedáme na opuštěné lavičky před jednou z usedlostí a vyhříváme se na podzimním slunci s pohledy do dálek. Po odpočinku vystupujeme po úzké značené pěšince přes louky a následně velmi strmým svahem na vrchol Bärenfeuchtmölbing (1 763 m n. m.), který je považován za vrchol, který je nejblíže ke geografickému středu Rakouska. Vyznačkovaná cesta nás příjemně překvapila, jelikož ve většině turistických map zanesena není a má se jednat o okružní stezku nazvanou "Rundweg Bärenfeichtner Mölbing".

Poprvé byl geografický střed Rakouska vyměřen v roce 1949 v centru města Bad Aussee. Toto místo je dodnes zvěčněno v parku památníkem, tzv. "Středovým kamenem". O 60 let později díky přesnějším metodám a výpočetní technice byl geografický střed Rakouska posunut východněji, na okraj katastru obce Steinach-Pürrg. Nachází se na zeměpisných souřadnicích N 47°.59376 a E 14°.12303 v nadmořské výšce 1 365 m. Jedná se o tiché, nikým nepovšimnuté a neoznačené místo v severním svahu hory Bärenfeuchtmölbing. Střed Rakouska v Bad Aussee je dnes nadále atrakcí pro turisty, ale ten opravdový střed je již zcela jinde.

Na vrcholu Bärenfeuchtmölbing (1 763 m n. m.) se nachází opravdu netradiční dřevěný kříž se schránkou na vrcholovou knihu. Kříž s obráceným hornickým kladívkem, paličkou a dalšími kovovými předměty je upomínkou na tragickou událost v mastkovém dole Lassing u Liezenu, kde dne 17. 7. 1998 zahynulo 10 horníků. V důsledku této události byl důl po 100 letech nepřetržitého provozu uzavřen.

Výhled z vrcholu je neomezený, a tak můžeme spatřit rozlehlé oblasti pohoří Totes Gebirge, dále nápadné a dominantní vápencové skalisko Hochtausing (1 823 m n. m.) s Ennstalskými Alpami v pozadí a za údolím řeky Enns i mohutnou hradbu Nízkých Taur s nekonečným množstvím vrcholů. Nejvíce dominantní horou je samozřejmě velmi blízký Grimming (2 351 m n. m.).

Z vrcholu sestupujeme částečně zarostlým hřbetem a přijdeme nazpět do travnatého sedla s pasteveckými usedlostmi Schneehitzalm (1 611 m n. m.). Tentokrát se moc nezdržujeme a pokračujeme značenou cestou k dalšímu hlavnímu cíli našeho dne, k hoře Hochtausing (1 823 m n. m.). Dlouze traverzujeme jižní svahy hory Sonnwendköpperl (1 756 m n. m.), až se ocitáme se ve výrazném travnatém sedle s pastvinami. Cesta začíná stoupat nejdříve pastvinou a následně lesem ke strmým vápencovým skalám a postupně se mění ve velmi strmou stezku se serpentinami. Dovedla nás až k nástupnímu místu jištěné cesty Tonisteig, kde nasazujeme přilby a úvazky.

Jištěná cesta je poměrně krátká, ale velmi vzdušná (obtížnost B /C) a na krátké vzdálenosti překonává závěrečný skalnatý úsek hory Hochtausing (1 823 m n. m.). Po bezproblémovém výstupu si užíváme nádherný výhled od ocelového kříže s vlajícími barevnými praporky. Připadáme si jako na jednom z vrcholů v Dolomitech a máme navíc špičku hory jen pro sebe.

Horské dominanty a cíle vidíme stejné jak z předešlé hory Bärenfeuchtmölbing, ale zase z jiné perspektivy a s jiným popředím. Nádherný je hlavně pohled do širokého údolí řeky Enns, které leží v kilometrové hlubině pod námi. Sestupujeme trasou zvanou Ostanstieg, kde jsou položeny také jistící lana a cesta má obtížnost A/B.

Překonáváme menší skalky, kameny a hlavně nepříjemné kořeny jehličnatých stromů a níže i kluzké hlinité úseky. Výstup z opačné strany byl rozhodně hezčí a zábavnější. To už ale stojíme u rozcestníku a široké cestě, kudy jsme ráno procházeli k samotám Langpoltenalm. Po pro nás známé cestě č. 281 přicházíme po asi 2 km k parkovišti Schönmoos a uzavíráme krásný den v horách.