Hochhaide (2 363 m), výstup v Rottenmanner Tauern

Vysokohorské putování s výstupem na nádherný vrchol Hochhaide ve východní části Rottenmannských Taur

Hřebenová značená cesta č. 944 začíná na nejvyšším vrcholu Rottenmannských Taur, na Grosser Bössensteinu (2 448 m n. m.) a vede severním směrem dlouhým alpským hřebenem až k horské chatě Rottenmannerhütte. Uprostřed této cesty se nachází nádherný výhledový vrchol Hochhaide (2 363 m n. m.) a cesta k tomuto vrcholu vede nad třemi krásnými alpskými jezery.

Parkujeme nedaleko horské chaty Edelrautehütte (1 706 m n. m.), kam jsme vyjeli autem po zpoplatněné mýtné silnici od horského střediska Hohentauern. Nezpevněná silnička překonává převýšení asi 450 metrů a za poplatek 5 Euro i s parkováním se ušetřený čas v kratších podzimních dnech rozhodně vyplatí.

Po široké cestě procházíme okolo hospodářských dřevěných usedlostí Scheibelalm a ještě předtím obdivujeme obrovské staré limby vedle cesty. Před horskou chatou studujeme rozcestník a vyrážíme po značené spojovací cestě č. 944A směr Hochhaide přes Ochsenkar. Obejdeme tak již včera navštívený nejvyšší vrchol Grosser Bössenstein (2 448 m n. m.) a dostaneme se tudy zajímavou trasou na hřeben.

Čtěte také: Výstup na Hochreichhart, vzhůru na druhou nejvyšší horu v…

Ráno je nádherné s modrou oblohou a pěšinka nás vede hustým lesem. Málo chozená stezka však začíná prudce klesat a přechází nepříjemné bahnité úseky s přelézáním kořenů stromů a balvanů. Přicházíme k lovecké chatě Ochsenkarhütte (1 661 m n. m.), která se nachází v nádherném travnatém údolí s bystrým horským potokem Ochsenkarbach.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Přejdeme lávku a užíváme si šikmé podzimní ranní slunce s nasvícenou trávou i okolními vrcholy. Stoupáme údolím Ochsenkar, které je sevřeno mezi vrcholy Grosser Bössenstein (2 448 m n. m.) a Seekarspitze (2 115 m n. m.). Stezka stoupá kamenitým slepým horským údolím a po levé straně obdivujeme kolmé skalní stěny Schwarzkarmäuer, které spadají z vrcholu hory Grosser Bössenstein (2 448 m n. m.).

Přicházíme k nádhernému alpskému jezeru s tmavě modrou barvou Gefrorener See (2 076 m n. m.), kde za naprostého klidu odpočíváme a užíváme si neskutečnou horskou kulisu. Od jezera začíná stezka velmi prudce stoupat do sedla na horském hřebeni. Samotný závěr je extrémně prudký a musíme při výstupu používat i ruce.

Konečně stojíme u rozcestníku v horském sedle a díváme se na nádherné jezero Gefrorener See, které má dokonalý tvar zvonu. Dále nás povede značená cesta č. 944 a čeká nás několik vrcholků s nadmořskou výškou přes 2 300 metrů.

Ze sedla stoupáme po výrazné stezce k vrcholu Dreistecken (2 382 m n. m.), ale cestou si odbočujeme na bezejmenný vrcholek s nadmořskou výškou 2 339 m s dalekým výhledem. Východní svahy padající z hřebene jsou velmi strmé a skalnaté, ale západní svahy jsou naopak mírnější a jsou pokryté kamennou sutí a pastvinami.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Stezka nás přivádí na rozeklaný vrchol Dreistecken (2 382 m n. m.), který je pro nás nejvyšším vrcholem dnešního dne. Na vrcholku je zasazen netradiční kovový kříž s pamětní deskou na památku Seppa Schweigera, který zahynul roku 2006 v masivu hory pod lavinou. Nechybí samozřejmě ani tradiční schránka s vrcholovou knihou.

Výhled máme naprosto neuvěřitelný a soupis všech dnes viditelných důležitých vrcholů by zabral asi jednu celou stranu. Dokonale vidíme Dachstein (2 995 m n. m.), Grimming (2 351 m n. m.), celé pohoří Totes Gebirge i Ennstalské Alpy. Z Nízkých Taur jsou viditelné všechny známé horské celky a v dálce jsou zřetelně rozeznatelné Alpy ve Slovinsku. Za hradbou Ennstalských Alp dokonale v dálce rozeznáváme i Český masiv s Českomoravskou vrchovinou.

Slunce pěkně hřeje a my si užíváme druhou půlku října v krátkých rukávech i takto vysoko v horách. Vidíme i náš dnešní cíl, vrchol Hochhaide (2 363 m n. m.), ale musíme překonat ještě jedno dosti hluboké sedlo. Sestup je velmi strmý a klikatíme se mezi skalisky a obřími volnými balvany, které se občas pod nohami nepříjemně viklají. Prudce scházíme na skalisko Mitterstein s dalším nádherným pohledem do hlubin. Pod námi se nachází horské jezero Gemeinsee (1 949 m n. m.), které má tvar ryby.

Ze skaliska je to do výrazného a plochého sedla jen kousek a začínáme táhle a dlouze stoupat na vrchol Hochhaide (2 363 m n. m.). Pod východními srázy pozorujeme další nádherné alpské jezero Grüner See, které má sytou modrozelenou barvu. Dlouhé stoupání skončilo a stojíme u černého kovového vrcholového kříže na Hochhaide (2 363 m n. m.). Naše mapa Kompass č. 222 udává nesmyslnou výšku vrcholu 2 663 m n. m., ale u těchto map jsme již na nepřesnosti zvyklí.

Užíváme si opět naprostou dokonalost dnešního výhledu, který se nemůže omrzet. Cesta č. 944 dále sestupuje z vrcholu náročnějším úsekem a je zabezpečena fixními ocelovými lany. Úsek jsme si jen ze zvědavosti prohlédli, ale musíme se vrátit z vrcholu zase stejnou cestou nazpět.

Po odpočinku zahajujeme návrat a všechna prošlá místa spatříme dnes ještě jednou. Nepříjemný je hlavně závěr trasy po úzké bahnité stezce lesem, kde nás již zastihl soumrak a šero. Výpravu úspěšně dokončujeme na parkovišti u chaty Edelrautehütte a spokojeni odjíždíme domů.

Hochhaide, turistická mapa