Slunečná (800 m n. m.), nejvyšší hora Nízkého Jeseníku, a bruntálské sopky - trek na dva dny

Červencový vandr v okolí Slezské Harty (2)

Ráno je jako malované. Nechávám Míšu ještě spát a vyrážím se kouknout, zda-li dnes nebudu mít větší štěstí s křepelkou a ťuhýkem šedým. Křepelku jsem opět pouze slyšel, ale ani pohledem o ni nezavadil. Stejně tak nechtěl spolupracovat ani ťuhýk šedý, který vždy stihl ufrnknout. Mršky jedny…

Nakonec ale Míšu budím, balíme a ještě před osmou ranní vyrážíme. Němka ze Saské Kamenice ještě chrní a její hafan nás sleduje jen po očku. Prvním naším dnešním cílem je Slunečná (800 m), nejvyšší hora Nízkého Jeseníku ležící v geomorfologickém podcelku Slunečná vrchovina. Jde o táhlý a zalesněný hřbet, který své okolí převyšuje jen o nějakých 170 až 230 výškových metrů. Vždyť Moravský Beroun leží nějakých 570 metrů nad mořem a Dětřichov nad Bystřicí asi 625 metrů nad mořem.

Slunečná

Slunečná ale přesto tak nevýznamná není. Vždyť jejím hřebenem probíhá hlavní evropské rozvodí mezi Černým mořem a Baltským mořem (Dunaj a Odra). Zmínku si zaslouží i zaniklá lesní železnice s rozchodem 700 mm, která v minulosti svážela z polesí Dětřichov, Nové Valteřice a Roudno vytěžené dřevo do Dětřichova nad Bystřicí.

Po zpevněné cestě kráčíme jižním směrem k nejvyššímu vrcholu rozlohou největšího geomorfologického celku v Česku. A protože v okolí roste spousta malin, které právě dozrávají, máme o snídani postaráno. Po pravici se objevují výhledy k hlavnímu hřebeni Hrubého Jeseníku s nepřehlédnutelnou Vysokou holí a také nejvyšším Pradědem s vysílačem. Paseky pomalu zarůstají, ale stále skýtají hezké výhledy a vhodné podmínky pro růst nádherných, ale jedovatých náprstníků červených. Právě kvetou a jejich bílé, růžové až červenofialové kalichy září již z dálky.

O kus dále, pod vzrostlým lesem, se za zády objevují vršky a hřebeny dalšího souseda (sousedka) Nízkého i Hrubého Jeseníku. Tím (tou) je Zlatohorská vrchovina. Samozřejmě nechybí výhledy na Malý a Velký Roudný a nebo Uhlířský vrch u Bruntálu, na tři ze sopek Nízkého Jeseníku. To se již ale pomalu blížíme k samotnému vrcholu a chráněnému území důležitého geodetického bodu. Na rozcestí Slunečná, hřeben (799 m), kde je malý turistický přístřešek a starý TV vysílač, to máme již jen kousek. Jen pro zajímavost - prochází tudy Evropská dálková trasa E3 Atlantik - Černé moře.

Sice jsme již měli maliny, přesto vytahuji i něco ze zásob a dopřáváme si pořádnou snídani. Ochutnat přilétá i okáč voňavkový, nádherný motýl. Má však tu neblahou vlastnost, že na podklad usedá obvykle se zavřenými křídly, kdy s povrchem splývá a člověk si jej ani nevšimne. Nyní ale i pózuje s otevřenými křídly vyhřívajíce se v ranních slunečních paprscích.

Ale z motýlích fešáků tady není sám. Přilétá i okáč bojínkový, nádherný ohnivý motýl ohniváček celíkový, nechybí ani nenápadné pernatušky a mnoho dalších druhů. No prostě nádhera. Později nafotím i krásného křižáka. Marně Míše vysvětluji, že má tento užitečný pavouk hezká očička. Prostě z místa nálezu peláši pryč…

Červený kříž a Malý Roudný

Ze Slunečné se vracíme nazpátek na Vysoký kámen. Nyní již opuštěný přístřešek jen mineme a pokračujeme po zpevněné cestě a po turistické značce. Tu následujeme jen kousek, pak míří do lesa, ze kterého jsme vyšli včera i my. Dnes pokračujeme po cyklostezce a následně neznačenými lesními cestami. Krajinářsky šlo o velice hezké úseky. Záhy se dostáváme k lovecké chatě obšancované kamerami se záznamem. Jo, když dnes nemáš alespoň dvě kamery, tak jsi "mrtvý Homolka".

Za loveckou chatou vycházíme na zpevněnou cestu. To jsme již na dohled rozcestí Červený kříž (683 m), na kterém stojí menší turistický přístřešek. Dáme krátkou pauzu a pak po asfaltce vyrážíme nazpět k Roudnu. Provoz je tady ale naprosto minimální, takže to není až takový vopruz, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Blížíme se k nádherné aleji se statnými stromy a krásnými solitéry v okolí. Opět další úžasný úsek na našem dvoudenním treku. Trečíku. Opouštíme asfaltku a po polní cestě míříme vzhůru na Malý Roudný. Protože je tady kupa elektrických ohradníků s pasoucími se kravkami, musíme to k vrcholu trochu složitě obcházet po rozkvetlých loukách. Ale podaří se a my nakonec staneme na vrcholu Malého Roudného (771 m), dříve zvaného Junger Rautenberg. Je zalesněný a bez výhledů. Výhledy se ale otevírají z jeho úbočí. A ty stojí skutečně za to.

Velký Roudný a Roudno

Za výhledů na Slezskou Hartu, hřebeny Hrubého Jeseníku a samozřejmě na Velký Roudný (780 m), dříve zvaný Alter Rautenberg, scházíme do plochého sedla mezi Malým a Velkým Roudným. Po loukách, remízky a hlavně přes kopřivy. Míša říká, že na Malý Roudný již nikdy nepůjde…

Protáhneme se kolem vodárny pod Malým Roudným, okolo informační tabule na značce z Roudna a již pomalu stoupáme na poslední z vrcholů na naší trase. Velký Roudný je nejvyšší sopkou Nízkého Jeseníku a druhým nejvyšším vrcholem pohoří. Jde o vyhaslý stratovulkán, jenž byl v činnosti někdy před asi 2,5 až 1,4 milióny lety. Patří tak k vůbec nejmladším sopkám u nás. Tou vůbec nejmladší je Železná hůrka v západních Čechách nacházející se přímo u hranic s Německem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Láva ze sopky Velký Roudný postupně vytékala ve čtyřech lávových proudech. Na severní straně sopky to byl proud Mlýna Roudná, který byl dlouhý 0,7 km a dosahoval mocností 15 metrů. Severovýchodním směrem si to zamířil proud Heroldova Mlýna (dlouhý 1,3 km, s mocností 30 m). Vůbec největším proudem byl východní proud Chřibského lesa, který dosahoval délky asi 5 kilometrů a mocnosti až 50 metrů. Poslední z lávových proudů tekl jihovýchodním směrem. Šlo o proud Černého lesa.

Velký Roudný je opravdovým unikátem. A tak není divu, že se tato čtvrtohorní sopka stala Národní přírodní památkou s výměrou přes 132 hektarů. Její vertikální rozpětí je rovných 200 metrů (580 - 780 m n. m.). Po pokosené louce si to namíříme okolo remízků vzhůru i my. Užíváme se neskutečných výhledů, množství květů i motýlů, brouků a další "havěti". Cesta se konečně napřimuje. To již míjíme Čertův kámen a dostáváme se pod dřevěnou rozhlednu, která byla slavnostně otevřena před necelými 18 roky. Stalo se tak 27. října 2007. Výška rozhledny je asi 20 metrů, takže se zvedá, zčásti, nad koruny stromů. Parádní výhledy si nemůžeme nechat.ujít ani my, přestože jsme tady již byli. Někteří snad i 10×.

Když již jsme výhledy nasyceni, obhlédneme i zdejší kamennou kapličku a pak se po naučném chodníku vydáváme dolů do Roudna. Značení je docela skromné. Pokud tuto trasu neznáte, tak zezdola byste asi měli problémy ji najít. Shora to až takový problém není, byť se chodník místy rozdvojuje odbočujíc k hezké skalní vyhlídce ve svahu Velkého Roudného. Zvládáme to bez problémů i my. Lesem a po louce sestoupíme do Velkého Roudna a zamíříme si to ke kostelu, od kterého jsme včera vyráželi na tuto krásnou okružní trasu. Jsme v cíli docela brzy, vždyť jsme dnes našlapali jen asi 18 kilometrů s převýšením pouhopouhých 300 metrů. A hospůdka bude ještě hodinu zavřená…

• Předchozí (1.) část článku
• Trasa druhého dne (pouze orientačně) na turistické mapě

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.