Slunečná (800 m) v Nízkém Jeseníku přes bruntálské sopky a na dva dny
Červencový vandr v okolí Slezské Harty (1)
V červenci počasí trekům příliš nepřálo. Dva dny hezkého počasí aby člověk pohledal. A to přesto, že klimaoteplalisti ještě na jaře věštili, že letošní léto bude tím nejteplejším z nejteplejších. A že shoříme. No červenec nejteplejší z nejteplejších rozhodně nebyl, neshořeli jsme a předpovědi těch nejteplejších a genderově vyvážených 78pohlavních klimaoteplalistů se nevyplnily. Přesto jsme ale dva dny hezkého počasí v červenci vyškrábli a naplánovali si takový pohodový dvoudenní špacír v okolí Slezské Harty přes Slunečnou (800 m), nejvyšší horu Nízkého Jeseníku, a přes dvě nejvyšší z pěti bruntálských sopek.
Nízký Jeseník je neprávem zatracovaným pohořím, geomorfologickým celkem, který řada turistů ani za pohoří nepovažuje. Pro některé partie mající charakter pahorkatiny by tento náhled snad platit mohl, avšak pro některé geomorfologické okrsky tohoto celku majících charakter vrchoviny a dokonce i hornatiny (Rešovská hornatina) již nikoliv. A to je již co říci. Tak či tak, je Nízký Jeseník rekordmanem Česka. Ne co se výšek týče, ale rozhodně co se týče rozlohy. S rozlohou 2 894 km2 (některé zdroje uvádějí 2 876 km2) je totiž Nízký Jeseník největším geomorfologickým celkem ČR.
Roudno, Volárna, Slezská Harta a Nová Pláň
Na dvoudenní okružní trek vyrážíme z obce Roudno (německy Rautenberk), která leží na úbočí vyhaslé sopky Velký Roudný (780 m) a na břehu Slezské Harty, vodní nádrže na toku řeky Moravice. Ta pramení ve Velké kotlině na úbočí Vysoké hole, druhé nejvyšší hory Hrubého Jeseníku. Obec Roudno je prvně písemně zmiňována v roce 1397, kdy byla součástí panství Šternberků. ale pravděpodobně byla založena již dříve, patrně okolo roku 1224. Název obci daly rudy, které se tady nacházejí. Ať již rudy železné, měděné a nebo dokonce zlaté.
Vyrážíme od kostela sv. Michala, který byl postaven v roce 1656. Míříme nahoru krásnou alejí na silnici, která sem vede z Bruntálu. Musíme nějaký ten metřík po ní popojít, naštěstí provoz je zde minimální. To se změní v osadě Volárna (605 m), která je součástí obce Roudno. Ve Volárně totiž odbočujeme doprava do lesa a scházíme za nádherných výhledů k Velkému Roudnému k břehům Slezské Horty. Míjíme udržovaný pomník Johanna Eichena z roku 1898 a pokračujeme k rozcestí Lípa, vyhlídka na přehradu (530 m).
Slezská Harta je vodní nádrž, jejíž stavba byla zahájena v roce 1987 a ukončena v roce 1997. Napuštění započalo v roce 1996 a "díky" stoleté povodni v roce 1997 bylo ukončeno již v roce 1998. Hráz přehrady ze sypaného kamene má délku 540 m a max. výšku 64,8 m. Rozloha Slezské Harty je 870 ha, délka záplavy činí asi 9 km a maximální šířka 1,7 km. Objem nádrže činí 218,7 mil. m3.
Po krásných loukách a za výhledů na Slezskou Hartu přicházíme do obce Nová Pláň (německy Neurode), která je prvně písemně připomínána v roce 1680. Dnes má Nová Pláň (505 m) sice jen asi 66 stálých obyvatel, přesto tady najdeme nejen funkční hospodu, ale dokonce i koupaliště. V roce 2025 bylo vstupné na koupaliště 100 Kč a v sezóně otevřeno denně. Byť otevírací doba je taková zvláštní. V pondělí a čtvrtek od 10.00 do 22.00, v úterý, ve středu a v pátek od 10.00 do 19.00, v sobotu od 9.00 do 22.00 a v neděli od 9.00 do 18.00. Na koupak však nemíříme, naším cílem je hospoda U Jelena. Je tak akorát čas oběda. Hospoda, což stojí za zmínku, se nachází v objektu bývalého kostela.
Pod Chlumem, Pod Rychtářem a Vysoký kámen
Kuchyně i ceny jsou U Jelena docela solidní, pivko i limonády jsou skvělé. Přesto záhy opět popadneme batohy a okolo místního hřbitova míříme nad obec k silnici a na rozcestí Nad Černým mostem (515 m). Tady opouštíme zelenou turistickou značku a pokračujeme doleva po značce modré vzrostlým lesem přes četné popadané stromy. Na jednom z padlých buků nacházím vedle řady jiných dřevokazných hub i hlívu ústřičnou, kterou u nás vídávám spíše v zimních měsících po prvních mrazech.
Po pohodlné lesní cestě pokračujeme za výhledů k sopce Velký Roudný k rozcestí Pod Chlumem (674 m) na úbočí návrší Chlum (693 m), v jehož blízkosti stojí velká (zřejmě myslivecká) chata. Cesta pokračuje po táhlém hřebeni jižním směrem. Míjíme řadu pasek a travnatých mýtin s omezenými výhledy. Okolo vrchu Kamenec (737 m) se protáhneme na rozcestí Pod Rychtářem (714 m), za kterým opouštíme lesní cestu a po ne moc vyšlapané pěšině pokračujeme za výhledů na Velký a Malý Roudný okolo vrchu Rychtář (757 m) na zpevněnou silničku.
Ještě před tím ale potkáváme nějaké bloudícího maníka, který se nás ptá, zda-li také jdeme Stezku Českem. Odpovídám že ne, že vůbec netuším, zda-li tudy tato stezka vede. Chce poradit, kam má jít. Nedokáže ale říci, kam má namířeno, takže mu fakt neporadím. Bude se muset zeptat svého chytrého mobilu, který zase až tak chytrý asi nebude. Co my tupci s mapou papírovou bychom mohli radit těm s AI, že… O kousek dále se nám do cesty "staví" mladý drozd a hezky pózuje. Míša furt nechápe, co tam fotím, drozda nevidí. Až na displeji digitálu jí ho mohu ukázat. Hustými porosty křídlatky (kam až se ta potvora nedostane) pokračujeme dále a konečně jsme na výše zmíněné silničce.
FotogalerieJeště pár stovek metrů a jsme po asi 18 kilometrech (s převýšením asi 300 m) u cíle, u hezkého turistického přístřešku na rozcestí Vysoký kámen (738 m). Již jsem tady nocoval asi tři roky nazpět, když jsme pořádali na Slunečné (800 m) 41. setkání na vrcholech. Hezky si to maluji, jak tady bude klídek, žádní lidi. To však jen do okamžiku, kdy se tady objeví Němka s hafanem, která jde (i s tím hafanem) výše zmíněnou Stezku Českem. Aha, tak stezka tudy opravdu prochází. Je, ta Němka, z města Chemnitz. A ano, správně říkáte, že je to Saská Kamenice.
Nu co už, pohodlné spaní na široké lavici se dnes tedy konat nebude, přemísťuji se na zem. Před soumrakem se ještě protáhnu po okolí s foťákem. Vyfotím ťuhýka šedého a naopak nevyfotím křepelku polní, jejíž typické volání "pět peněz, pět peněz" se ozývá z nedalekého březového porostu. Jistou satisfakcí je pak krásný západ Slunce a srpek Měsíce s jasnou Venuší na potemnělé obloze.
Ve večerním chladu ze zvýrazňují také nelibé "vůně", které se linou zpoza přístřešku. Je fajn, že Stezka Českem přitáhla fůru lidí do hor. Na druhou stranu je ale méně fajn, že přitáhla i takové ty týpky, kteří se tak úplně neumí v přírodě chovat. Jak jinak si vysvětlit, že je hned za přístřeškem nachcasra. Nachcáno a nasráno… No, další bivak tady již věru plánovat nebudu…
- Dokončení článku
- Trasa prvního dne na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
