Potvrdit takovou domněnku lze jen tak, že se tam vyleze. A navíc, den je jako malovaný. To se doma sedět nemůže. Batoh na záda a rychle na autobus. Ještě si to srovnat v hlavě, kde vystoupit a tak si kupuji jízdenku na zastávku U Zahálky.
Autobus je za Sušicí a projíždí údolím říčky Volšovky. Už je tady bělostný kostelík v Petrovicích a za obcí se sjede do údolí. Poté to jde trochu do kopce a zase dolů. Po chvilce se dívám za autobusem a nikde ani živáčka. Dávám vale silnici a přes sklizené pole a louku jdu na sever. Po pravé straně se nade mnou vypíná hora Borek (859 m n. m.). Má dva vrcholy a ve středověku tady bylo hodně živo. Kutalo se tady zlato a z celé slávy zbylo jen několik štol. První metry mám za sebou a přede mnou se objevuje hladina rybníka Bušku.
Čtěte také: Šumavské tisícovky ve VVP Boletice
Rozloha rybníka je jen 2,6 ha, ale je to moc hezké místo. I když leží v údolí, je odtud hezký výhled. Dokonce na západě je vidět moje cílová hora. Obcházím rybník po východním břehu a pokračuji po silnici do Velhartic. Za mostem přes Ostružnou se pod svahem krčí bílá kaplička s barokní sochou sv. Jana z Nepomuku.
Fotogalerie
Po několika desítkách metrů se dostávám pod návrší, na kterém je hřbitov s gotickým kostelem sv. Máří Magdaleny. Má to tady špatnou pověst. Mnozí lidé tvrdí, že je to místo se silnou negativní energií. Právě sem umístil K. J. Erben svoji Svatební košili. Domnívám se ale, že ona zlá energie má příčinu v katastrofálním stavu svatyně. Ale blýská se na lepší časy, střechu má kostelík už novou.
Od kostela procházím březovou alejí k Velharticím. Zastavují mě neobvyklá boží muka, hezké baroko. Procházím městečkem na malé náměstí se starobylým kostelem. Jeho předchůdce byl postaven v románském slohu. Z toho zbylo něco ve zdivu a ve věži na východní straně. Raně gotický sloh přečkal, díky bohu, až do současnosti.
Hrad dnes vynechávám a po červené jdu k západu. Za posledním stavením městečka mě značka vede na silnici. Začíná dlouhé stoupání a s přibývající výškou se plní moje očekávání. Dostávám se na východní svah Háje. Výhled na Svatoborskou vrchovinu a městečko s hradem v údolí nemá chybu. Borek, Svatobor (845 m n. m.) a další kopce mám jako na dlani. Výhledu k severu brání les a od jihu svítí sluníčko. Hory Šumavy sice vidět jsou, ale mohlo to být lepší.
Háj má poměrně dlouhý hřeben a jeho nejvyšší bod na východní straně. Celý hřeben je zalesněn převážně smrkovým lesem s menší příměsí listnatých stromů, modřínů a borovic. Stoupám k vrcholu, ale ostružiníky a husté mlází všude kolem mě přesvědčují, že to nebude tak jednoduché. Dnes se prostě musím spokojit jen s pohledem na vrchol. Navíc si tady trochu pohrála i nedávná vichřice.
Sestupuji lesní cestou jižním svahem přes hezkou lesní loučku. Na jejím okraji je kamenný kříž a nad ním hradba zlátnoucích modřínů. Mezi stromy se objevuje průhled do údolí Drnového potoka. Z lesa vycházím u Chrastova dvoru a po několika minutách jsem na nemilkovském nádraží.
Celá vycházka má délku kolem 10 kilometrů, s celkovým převýšením okolo 250 metrů. Červená prochází severním svahem. Na vrchol žádná značka nevede. Les bedlivě hlídají sojky, které mě doprovodily přes celý Háj. Samozřejmě s výrazným hlasitým doprovodem. Celá cesta je na mapě KČT č. 64 Železnorudsko.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.