Vyrážíme od rozcestí Spálovský mlýn (344 m). Přecházíme na protější břeh Odry a po modré turistické značce míříme proti proudu řeky pramenící pod Fidlovým kopcem v Oderských vrších. Podcházíme vyhlídku Orlí skála (tu si necháme na příště) a přes rozcestí Trojmezí (402 m) pokračujeme západním směrem.
Protější hřebeny se ztrácejí v mlze, výhledy jsou tak omezené. Mineme hezké skalky a již se dostáváme k malému "krmítku pro turisty". Na tomto rozcestí musíme opustit širokou lesní cestu a pokračovat vlevo po užší lesní pěšině. Mohutné buky se střídají s hustým mlázím, výhledům k jihu, tedy k VVP Libavá stále brání mlha. Co už. Na hezkém lesním rozcestí se zdá, že sluníčko přece jen na chvíli zasvítí, je čas na malou svačinku. Jak rychle Slunce vykouklo, tak rychle opět zmizelo. A pro dnešek definitivně.
Míjíme další skalky, ohromný pařez porostlý nápadnou houbou zvanou anýzovník vonný, užíváme si z prudkého svahu pohledů na kamenité koryto Odry hluboko pod námi a již jsou tady rozpadající se objekty Staré Libavé. Včetně bývalé a v minulosti vyhlášené tančírny. Pamatuji si ji v mnohem lepší kondici, trávil jsem se spolubojovníky na Libavě asi čtvrt roku během vojenských cvičení. To se ještě tento prostor při soutoku Odry s Budišovkou nacházel na území VVP Libavá.
Na Hadince (řada zdrojů ji uvádí jako osadu Stará Libavá, jmenovkyně obce na opačné straně VVP Libavá) stálo v minulosti několik usedlostí, již zmíněná tančírna, Hadí mlýn a hájovna, která byla později přestavěna na zájezdní hostinec. To bylo ale ještě před II. světovou válkou. Po okupaci, během II. světové války, sloužil tento prostor jako školící středisko Wehrmachtu a Hitlerjugend. Jen doufám, že šílený plán na vybudování přehradní nádrže Spálov nevyjde. To by se celé toto nádherné území ocitlo pod vodní hladinou.
No nic. Pokračujeme dále, máme namířeno k RS Hadinka. Na Mapy.com je sice uvedeno, že mají při sobotě otevřeno, ale moc tomu nevěřím. Míše rovnou říkám, ať se zelňačkou moc nepočítá. A také že jo, za oknem nás vítají akorát pavouci. Další naše kroky pokračují přes rozcestí Hadinka, koupaliště (395 m). Koupaliště tady dnes nanajdeme, již před kovidovým terorem bylo zasypáno.
Po hezké louce v Údolí Budišovky nyní držíme zhruba severní směr. To ale jen po další rozcestí s nepříliš dobře značenou trasou naučného chodníku. Ještě nějaký rok nazpátek tady stával turistický přístřešek, dnes je tady jen odkryté posezení a vynovené informační tabule. Budišovka, která pramení na Červené hoře ve výšce 647 m a po asi 18 kilometrech se u Hadinky vlévá do Odry, je pstruhovou vodou. Vyskytují se tady také raci, čolci velcí a řada dalších nevšedních živočišných druhů.
Na tomto místě opouštíme Údolí Budišovky a pokračujeme doprava do Baletkové doliny, tedy severovýchodním směrem pod vrch Horka (582 m). Stoupáme krásným vzrostlým mlžným lesem a zakrátko jsme u nápadně bílého turistické přístřešku. Asi o 200 metrů výše ve stráni se nachází velký, avšak zatopený podzemní břidlicový důl. Však se nakonec nacházíme v krajině břidlice. Podobných dolů a lomů je v širokém okolí spousta. Na břidlicových haldách lze navíc dodnes nalézt množství různých fosílií prvohorních živočichů.
Další naše kroky vedou opět vzhůru. A stále Baletkovou dolinou. Na horním okraji lesa vycházíme na louky. Pokračujeme přímo, za hezkého počasí bychom si tady užili krásných výhledů. Ale nakonec i ta mlha má něco do sebe. Na rozcestí Vítkovský les (570 m) s rozpadajícím se turistickým přístřeškem opustíme naučný chodník a neznačenou cestou pokračujeme vpravo do blízkého Klokočova, do kterého se dostaneme jen kousek od známé LDNky.
Z Klokočova se vydáme neznačenou cestou směr Františkův Dvůr (abychom nemuseli šlapat podél cesty) a pak po modré TZ přes mlžné pastviny a kolem krásných Božích muk k okraji lesa, kterým budeme sestupovat k obci Klokočůvek. Na Klokočůvku si prohlédneme Kapli sv. Antonína z Padovy, který byla vystavěna v letech 1749 - 1750. Sv. Antonín z Padovy (1195 - 1231) byl již necelý rok po své smrti přijat mezi světce (nejkratší proces svatořečení v dějinách). Stalo se tak 30.5.1232. U kaple (363 m) stojí skupina asi 200letých lip, památných stromů s obvodem kmenů 120, 202 a 314 cm. Zmínit musím i pomník se jmény desítky padlých občanů Klokočůvku v letech I. světové války.
Pomalu se blížíme do cíle naší cesty. Okolo hezky upraveného hřbitova obehnaného hřbitovní zdí se přehoupneme přes lučnatý hřebínek k rekreačním chatám a mezi udržovanými objekty sestoupíme nazpět k rozcestí Spálovský mlýn (344 m), ze kterého to máme již jen kousek do cíle.
Před odjezdem však ještě navštívíme významné poutní místo zvané Panna Maria ve Skále (343 m) či Skála Panny Marie (Mariastein). Je o krásný kamenný oltář vytesaný do skály se soškou Panny Marie. Podle pověsti se tady za 30leté války zraněnému vojákovi, kterého vyléčila voda vytékající z jeskyně, zjevila Panna Marie. Buď jak buď, voda tady vytéká stále a láká svými snad léčivými účinky poutníky z blízka i daleka.
- Trasa výšlapu v Oderských vrších na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.