Guajara (2 718 m) a Paisaje Lunar turisticky přes vrchol kaldery Las Canadas

Východiskem naší celodenní výpravy je rozlehlé parkoviště na dně kaldery u velkého hotelu Parador s informačním centrem. Prázdné parkoviště bez poplatku nás ráno příjemně překvapilo. Do batohů jsme si přichystali hlavně dostatek vody a můžeme se vydat na trasu. Směřujeme plochým dnem kaldery po pěšince mezi křovisky ke strmým vrcholům na jih od nás. Krátce nás vede dálková cesta GR-131, ale jenom k prvnímu rozcestí pod strmými horskými srázy.

Přecházíme na cestu S-31 (Cumbres de Ucanca), která nás strmě vede do horského sedla Degollada de Ucanca a s přibývající výškou si užíváme pohledů na dno rozlehlé kaldery. Cesta i značení jsou v perfektním stavu a v horském sedle odbočujeme na značenou trasu S-15 (Alto de Guajara). Stoupáme nejdříve pod skalními stěnami po kamenné stezce a následně otevřenějším terénem po mírnějším jižním vrcholovém svahu hory Guajara (2 718 m).

Kousek před dosažením vrcholu procházíme okolo kvetoucích trsů extrémně vzácné rostliny, kterou je možné spatřit pouze na ostrově Tenerife jen v nejbližším okolí sopky Pico del Teide. Tento vzácný endemit se jmenuje fialka chejrolistá (Viola cheiranthifolia) a kvete zde od dubna do května ve výškách 2 100 až 2 800 m. Je začátek dubna a máme radost ze skvělého objevu na trase. Navíc se nedaleko od nás usadil drobný pěvec, ve kterém jsme s jistotou určili lindušku kanárskou (Anthus berthelotii), která také žije pouze na Kanárských ostrovech. Na nejvyšší vrchol kaldery a dnešního dne to máme po pohodlné stezce už jen kousek a brzy sedíme na výhledovém vrcholu.

Guajara (též Alto de Guajara, 2 718 m) je nejvyšším bodem kaldery a zároveň třetím nejvyšším vrcholem ostrova Tenerife a celých Kanárských ostrovů. Spatříme zde kamenné základy první hvězdárny na ostrově Tenerife z roku 1856. Stavba byla využita vědci při pozorování průletu Halleyovy komety blízko Země v roce 1910.

Nádherným výhledům samozřejmě nejvíce dominuje vulkán Pico del Teide (3 718 m), který je přesně o 1 km vyšší, než hora Guajara, na které stojíme. Úchvatné jsou pohledy na dno kaldery i k pobřeží Atlantského oceánu na opačné straně a zřetelně jsou viditelné sousední ostrovy Gran Canaria, La Gomera, El Hiero a La Palma.

Na vrcholu se postupně schází za nádherného dne s tmavě modrou oblohou skupinky lidí, ale velká vrcholová plošina tu nikoho v pohybu a při posezení neomezuje. Sedíme a díváme se na nekonečný Atlantik a nádherný sopečný kužel nejvyšší hory Španělska před námi. Jenže je před námi ještě dlouhá cesta, proto zahajujeme sestup západním směrem po stezce S-15.

Při sestupu pozorujeme a fotíme další zdejší vzácnost. Jedná se o velkého černého horského brouka Hegeter lateralit, který taktéž žije pouze na ostrově Tenerife, a to jen v blízkém okolí Pico del Teide. Tento brouk je jedním ze symbolů ostrova a s jeho fotkami a modely se můžeme setkat na mnoha místech. Sestup pěkně ubíhá a překračujeme světlé pemzové pole zdůrazněné hlasitým křupáním pemzy pod nohami.

Přicházíme k rozcestí s dálkovou trasou GR-131 (Camino Natural Anaga - Chasna) a stáčíme se k jihu. Začínáme sestupovat po perfektně vyskládané a upravené cestě, která traverzuje jižní svahy hory Guajara. S ubývající nadmořskou výškou začíná znatelně stoupat teplota a zanedlouho je nám teplo i v pouhém tričku. Objevují se první kanárské borovice a před námi se tyčí mohutný černý škvárový kužel sopky Montana la Arena (2 364 m). V dolní části škvárového svahu se tyčí pěkné skalní útvary a jeden dokonce připomíná osamělou skalní věž.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cesta přechází vyprahlé ploché škvárové pole a připadáme si tady jako na poušti, jen písek je nezvykle černý. Úsek není naštěstí dlouhý a zanedlouho vstupujeme do řídkého borového lesa. Stále stabilně klesající cesta nás přivádí k rozcestí v hustém borovém lese a přecházíme na značenou cestu PR-TF-72 (Paisaje Lunar), která nás dovede k trochu zapomenutému a odlehlému přírodnímu skvostu ostrova Tenerife s názvem Paisaje Lunar. Celý útvar si můžeme nejdříve prohlédnout z upravené vyhlídky a následně se přesouváme až k vlastnímu útvaru mezi skalní věže a věžičky, které si prohlížíme pěkně zblízka.

Paisaje Lunar (Měsíční krajina) je malé skalní město v nadmořské výšce 1 850 m, jehož věže a věžičky jsou vytvořeny ze světlého sopečného tufu a dlouhodobým působením eroze připomínají malé zemní pyramidy. Nejkratší a nejjednodušší přístupová cesta vede po pěšině borovým lesem z městečka Vilaflor de Chasna, ležícím v nadmořské výšce 1 400 m.

Po prohlídce skalního útvaru nás čeká dlouhá a náročná cesta zpět do hor po stejné trase až pod horu Guajara k rozcestí se značenou trasou S-15. Přes vrchol už ale nejdeme a pokračujeme dále po trase GR-131 do výrazného sedla Degollada de Guajara. Horské sedlo je pěkně položené mezi vrcholy Guajara (2 718 m) a Morra del Río (2 529 m). Naposledy odpočíváme před sestupem na dno kaldery (asi 200 výškových metrů).

Pohodová stezka nás přivedla na širokou a prašnou cestu, po které pelášíme prakticky až k parkovišti u hotelu Parador. Po naší levé straně se zvedají strmé srázy, skalní stěny a často i zajímavé skalní útvary na severní straně hory Guajara (2 718 m). Rychlá cesta po dně kaldery rychle utekla a stojíme na našem výchozím parkovišti. Máme čas a půjdeme se ještě podívat na slavné skalní útvary Roques de García a La Catedral, zvedající se za hlavní silnicí TF-21, která vede napříč kalderou. K těmto útvarům je to od hotelu Parador asi 500 metrů.

Na opačné straně silnice TF-21 je další velké parkoviště, na jehož okraji se nachází vyhlídka Mirador de la Ruleata. Nabízí nám pohledy na mohutné čedičové skalní věže La Catedral, které jsou vyhledávaným horolezeckým terénem. Výška skalisek dosahuje až 120 m a v jejich stěnách hnízdí a sídlí poštolka obecná kanárská (Falco tinnunculus canariensis). Jedná se o kanárský endemit žijící pouze na těchto ostrovech a jednu z těchto poštolek se nám podařilo na blízké skalce vyfotit.

Za hradbou mohutných skal obdivujeme rozlehlá lávová pole na dně kaldery, která musela utuhnout v poměrně nedávné geologické době. Z vyhlídky pokračujeme bez převýšení po okraji rezervace Roques de García, která chrání rozlehlou skupinu skalních věží rozmanitých tvarů. Přicházíme k nejslavnějšímu a nejčastěji focenému geologickému útvaru ostrova Tenerife. Jedná se o skálu Roques Cinchado, kterou s pozadím sopky Pico de Teide najdeme opravdu v každém prospektu.

Skála se nazývá též "Boží prst" a skládá se z několika barevně odlišných vrstev sopečného materiálu, které mají rozdílnou pevnost a tím i odolnost ke zvětrávacím procesům. Návštěvnost zde bývá vysoká, ale jsme tu naštěstí ve večerních hodinách a místo si můžeme skvěle užít.

Mezi kameny a kolem skal se prohání veleještěrka modroskvrnná (Gallotia galloti), která dorůstá délky až 40 cm. Obří ještěrky zde nejsou plaché a jedná se o další zdejší raritu a endemit, a které můžeme spatřit pouze na ostrovech Tenerife, La Palma, La Gomera a El Hiero. Loučíme se s ještěrkami i skalními útvary a vracíme se k našemu autu za silnicí a ukončujeme skvělý den ve vnitrozemí ostrova Tenerife.

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie