Slezská Fudžijama Gírová, trojmezí Hrčava, nejvýchodnější bod ČR, Kempa, Filipka a chata Hrádek

Únorový trek přes Jablunkovské mezihoří, Jablunkovskou brázdu a Slezské Beskydy (2)

Noc byla docela chladná. Ale co bychom chtěli v únoru, že. Možná jen +15 místo -10 °C. No někteří možná ano, zejména ti zimomřivější, ale -7 či -8 °C bylo na tuto dobu docela dobrých. Začíná svítat, ale jakés takés počasí má vydržet podle předpovědi jen dopoledne. Po desáté se to má zvrhnout a dorazit i nějaké ty srážky. Sněhové. Proto moc nelelkujeme, balíme a záhy vyrážíme. Dnes nás čeká sice jen nějakých 25 km při převýšení slabých 650 metrů, ale dny jsou stále krátké.

Opouštíme útulnu Bukovec, kde to bylo za svítání jako na autodromu. Místní z okolních usedlostí a snad i z Hrčavy vyráželi do práce či do škol. Novotou zářící útulna stojí přímo u místní silničky směřující do Bukovce. Našim prvním cílem je nejvýchodnější bod ČR. Po zpevněné cestě okolo četných samot a přes rozcestí Za Kempou (600 m) pokračujeme za výhledů na Kempu a Beskydy k onomu významnému bodu. Kvetoucí "kočičky" slibují jaro, ale na včelky je ještě příliš brzy.

Nejvýchodnější bod ČR

Ráz naráz, ani jsme se nenadáli a stojíme na rozcestí Rašeliniště, rezervace (518 m), ze kterého je to k onomu výše uvedenému bodu asi půl kilometru. Jsme v nejvýchodnějším cípu ČR (Česka, České republiky, prostě jak chcete…). A v tomto cípu se rozkládá Přírodní rezervace Bukovec-Olecky s rozlohou 7,34 ha. Její vertikální rozpětí je 31 metrů (495 - 526 m n. m.), vyhlášena byla v roce 1988. Jde o významnou lokalitu rašelinné květeny na dnes degradujícím rašeliništi. V době květu tady můžeme spatřit například vítod obecný (Polygala vulgaris), třeslici prostřední (Briza media), kokrhel menší (Rhinanthus minor), vstavač májový (Dactylorhiza majalis), žebrovice různolistá (Blechnum spicant) a řadu dalších.

Na nejvýchodnějším bodě ČR (49° 33´ 02´´ s. š. a 18° 51´ 33´´ v. d.) se chvíli zdržíme. Přece jen se sem člověk nevydává každý týden, ba ani každý měsíc a ani každý rok… Na oslavu tak vytahuji již jen lihuprostý nápoj značky kofola. Ale i ta je skvělá. Lehká snídaně, pár fotek a můžeme pokračovat dále. Vezmeme to neznačenou pěšinou a pak malý kousek přes Polsko, když již druhým dnem putujeme podél státní hranice a včera jsme jen krátce nahlédli do Jaworzynky.

Jablunkovská brázda, nejvyšší vrchol Kempa a spor o Kympu

Na tabulích u hranic, u bývalého hraničního přechodu Bukovec (483 m) zjišťujeme, že do města Źywiec (ano, to je ono místo, kde se vaří známé polské pivo a jsou po něm pojmenovány Kysucké Beskydy, v Polsku Beskid Źywiecki sahající až do Oravských Beskyd) to máme 31 kilometrů a do Katowic ještě dále, 99 km. To dnes nedáme, tak jdeme dále podle plánu.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Našim dalším cílem je nejvyšší vrch Jablunkovské brázdy, nevelkého geomorfolického celku vtěsnaného mezi Jablunkovské mezihoří a Slezské Beskydy. Rozloha tohoto celku je jen 74 km², na délku má jen asi 15 km a na šířku asi 8 km. Střední výška je 442 m a nejvyšším vrcholem je Kempa (571 m). A u Kempy se musím na chvíli zastavit. Na Mapách.cz i na Geoprohlížeči ČÚZK je tento vrch uváděn jako Kympa. Avšak ještě v mapovém díle "Vyšší geomorfologické jednotky České republiky (Český úřad zeměměřický a katastrální, Praha 1996)" je na straně 44 uváděna Kempa. Stejně jako v řadě dalších publikací a map, na směrových turistických tabulích v místě atd. I v geografii známého znalce prof. Demka.

Proto jsem zaslal na ČÚZK dotaz, zda-li jde s onou Kympou o chybu v mapě a nebo zda-li došlo k přejmenování tohoto vrcholu. Na webu jsem takovouto informaci nenašel. A protože jsem dostal neurčitou odpověď od B. Vlčka, že název Kempa vidí jen ve vrstvě historické názvy, a že v aktuálních mapách je Kympa (což vidím také…), budu nadále používat jméno Kempa podle dosavadních odborných publikací. A nebo třeba po vzoru studánky Kempa a nebo Kempalandu s asi 600metrovou lyžařskou sjezdovkou.

Ta je pocukrovaná technickým sněhem, byť okolí je holé. A je na ní docela živo, lyžuje se. K mému velkému překvapení. Já bych se na tom ubitém ledovatém povrchu bál… Ono nakonec samotné Kempě (či Kympě, chcete-li) je úplně jedno jak ji nazýváme… Počkám na odpověď paní Švehlové, které byl můj dotaz přeposlán a která by měla být kompetentní se k tomu vyjádřit. Když tak informaci dodatečně do textu doplním.

Pozn.: Tak odpověď od paní I. Švehlové skutečně dorazila, mockrát děkuji. A protože se tak stalo až po zveřejnění článku, tak si dovolím vloženě citovat: "…od roku 1982 bylo standardizováno jméno Kempa. Změna na "Kympa" byla provedena v roce 2014 na základě dat získaných topografy ZABAGED v obci. Na katastrální mapě byla vždy uváděna Kympa. Pod kopcem Kympa je studánka Kempa. Také v publikaci Geografická jména ČR (ČÚZK Praha 2016) ISBN 978-80-86918-93-8 je uváděn jako nejvyšší vrchol Jablunkovské brázdy vrchol Kympa. Podle nářečních slovníků a onomastiků jsou oba názvy rovnocenné. Význam: pahorek, les."

No, na Kempě jako nejvyšším vrcholu geomorfologického celku, musíme také dát vrcholovku. A opět kofolovou. Pak šup dolů do Bukovce a do - hospody. Parťačka má zase hlad a že je čas něco polknout… Nuž dobrá, tak si dám česnečku. A pivo. Nejvyváženější to iontový nápoj… Výhledy jsou solidní, počasí se ale začíná kazit. Na cestu dolů nám pak ještě posvítí sluníčko, ale pro tento den to budou paprsky poslední. Slezské Beskydy nás již uvítají zakaboněnou oblohou.

Nepřístupný Bahenec v Slezských Beskydech

Opouštíme Bukovec. Vyzkoušíme obě venkovní posilovny. Ale jen krátce, aby nám tam nepřimrzly zadky. Přes rozcestí Bukovec, U Turka (430 m) a okolo (prý) největšího jilmu v ČR (stáří asi 360 let, obvod kmene ve výčetní výšce 685 cm a průměr 218 cm) se protáhneme za štěkotu dvou bdělých strážců k řece Olše (Olza) i mávání packou hezky zbarveného kočičáka. Řeka Olše (Olza) pramení v Polsku poblíž obce Kamesznica v nadmořské výšce asi 909 metrů a ústí u Bohumína v nadmořské výšce asi 190 metrů. Délka této řeky je 72,8 km a sklon v rozmezí od 10 ‰ v pramenné oblasti po 1,5 ‰ u ústí.

Přes kamenité koryto Olše přejdeme po mostě, za kterým začínáme stoupat. A docela svižně. Nejprve hlubokým úvozem, ale pak pořádně do kopečka. Napravo slyším podezřelé šplouchání vody. Že by nějaká peřej či snad vodopád? Ten neznám. No ani peřej, ani vodopád, to jen z vodárny podzemní trubkou odtéká přebytečná voda. Ale mechy porostlé kameny se šplouchající vodou vytvářejí hezké zákoutí.

Z louky výše se otevírá výhled na Kempu "rozervanou" bílým pásem sjezdovky. Počasí se úplně pokazilo, ale co už, to dnes dojdeme za jakéhokoliv počasí. V kůrovcové kalamitě výše nacházím řadu dřevokazných hříbků a na jednom smrku doslova parádní kousek troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola). Vzhledem je dosti podobný troudnatci kopytovitému (Fomes fomentarius), který však roste výhradně na listnáčích, nejčastěji na bucích.

O kousek výše vycházíme na asfaltku. Ta se vine až na Bahenec. Za zády na nás vykukuje zasněžená Velká Rača (1 236 m), nejvyšší hora Kysuckých Beskyd, po pravici na protějším svahu smíšené porosty s množstvím statných jedlí. A před námi se vlní zdánlivě nekonečná horská silnička. Po té se dostáváme k ohradám, za kterými se spokojeně povalují nádherní chlupáči. I jeden úplně mladý bobišek.

Co jsou zač? Asi již tušíte, že jde o skotský náhorní skot (Highland Cattle), jenž je původem ze Skotské vysočiny na Britských ostrovech. Jde o nenáročné a odolné zvíře, kterému stačí skromná pastva. Snese celoroční volný pohyb na pastvinách bez nutné potřeby ustájení, díky husté srsti s podsadou snáší teploty až -40 °C. Hmotnost dospělých zvířat se pohybuje v rozmezí 450 až 550 kg (u krav) respektive 700 až 850 kg (u býků). Zvířata mají mírnou povahu (zpravidla) a často se využívají v agroturistice.

O kousek dále docházíme k chatě Bahenec (770 m), ta je však dnes kolemjdoucím uzavřena. Je určena jen ubytovaným hostům. No, nemusíme se tak bát, že bychom si na chatě něco dali a zbytečně utráceli… Jo jo, to je jak s oním strejdou, který si otevřel hospodu a pak byl nasraný, že mu tam začali chodit lidi. Kdyby si postavil poustevnu, byl by na tom, relativně, lépe…

Tož nic. Jde se dále. Tady dostává parťačka na výběr, zda-li jdeme kratší cestou do Jablunkova a nebo delší cestou přes Filipku do Hrádku. Vybírá si druhou variantu. To já jen proto, aby si pak někteří nestěžovali, že to bylo moc daleko. Pár roubenek, pár zakaboněných výhledů. Míjíme Srážkoměrnou stanici Bahenec, kterou provozuje Povodí Odry. Červená turistická značka pokračuje výše na louky, výhledy na Beskydy jsou již ale překryty těžkými olověnými mraky.

Na dalším rozcestí trochu laborujeme. Tabulka tady není a červené odbočky vpravo do křoví si hned nevšimneme. Nakonec ji ale nacházíme. No, tak ten traverz v prudkém svahu si pro dnešek odpustíme, je to zledovatělé a držkopád by tady asi nebyl moc příjemný. Podcházíme to tak přes rozcestí Pod Groníčkem (750 m), za kterým se k nám červená značka opět připojí.

Zimný, Filipka a chata Hrádek

Po širokých lesních cestách i po užším lesní chodníčku se přesuneme do osady Zimný (695 m). Přiznám se, že jsem tady prvně, v těchto končinách jsem se vždy potuloval po hřebeni přes Velký Stožek. Krátké stoupání a na rozcestí Nad Zimným, hřeben (740 m) jsme cobydup. Na Filipku (762 m) je to již jen asi kilometr. Na tabulce sice cosi píší o výhledovém vrcholu, ale my skrze stromy neviděli nic. Tedy krom turistického přístřešku a hraničního kamene na trojmezí katastrů obcí Hrádek, Návsí a Nýdek.

Scházíme k chatě Filipka (745 m). Už se těším na jejich výbornou hrachovku. Mají otevřeno denně od 10.00 do 17.00, tedy vyjma úterý a středy. No a ty brďo, není dnes středa? Jasně že je! No nic, polkneme na sucho. Podobně, jako při poslední návštěvě s Láďou N., se kterým jsme tady byli v husté vánici na závěr zimní třídenní toulačky v Slezských Beskydech. To měli zavřeno jen jeden den v týdnu. Ve středu. A také jsme se "trefili". Tak habyj dole, záchranou jistě bude chata Hrádek.

Cestou omrknu malý přístřešek Pakula a Alej Dobra. A zvoničku svatého Isidora z Madridu, která byla vysvěcena v roce 2012. Já si ji ale při minulé návštěvě (v roce 2018) nevšiml, tak hustě sněžilo. Parťačka dole již netrpělivé čeká u chaty, fakt nevím, proč nešla do tepla. Ale pár fotek udělat musím, abych vám tu zajímavost mohl také ukázat…

Nacvakám i čmoudíky v Třinci, poslední funkční huti u nás. Jen mně tak hlavou probleskne, když "náš" baculatý dezolát, použijíc Foltýnovského slovníku, soudruh ministr nezahraničí, stále hrozí svou baculatou pěstičkou na východ a z vypapané pusinky vypouští slova o válce s Rusem (a dnes snad i s Američanem), z čeho chtějí vyrábět hen ty oné. Třeba tanky. Nebo náboje a tak. Že by z překližky? A šroubovat dokupy ji budou zřejmě s využitím energií získanou větrníky, slunečníky a měsíčníky. Nebo jinými občasníky… Takže tak dva až tři měsíce v roce.

No nic, pojďme raději dál, ono si je historie po zhroucení Evropského chudobince a rozpuštění Politbyra v Bruselu beztak již nějak přebere. I bez našich úvah coby kdyby. Dnes již není otázkou, zdali se Bruselská Potěmkinova vesnice rozpadne, ale pouze kdy a jak. Žádná společnost nevydrží pospolu bez zdrojů a energií, přírodní zákony nezmění ani tisíc rezolucí, pištění 888 pohlaví ani stavění se na hlavu… No jo, co bych chtěl, když jsme si do čela "smečky" zvolili ne úplně bystré jedince. Jarek Nohavica by asi řekl, že jsme zvolili voly…

Chata Hrádek nezklamala, má otevřeno. Dokonce denně! Dáváme něco k jídlu i pití. Máme čas, nikam nespěcháme, navíc jídlo bylo fakt skvělé. Mně teda stačila frankfurtská polévka a pivo. Nám co jsme zvyklí žít skromně a po selsku to stačí. Nejbližší vlak již totiž nestíháme a na další máme čas, proto na zastávku v Hrádku nijak nechvátáme a scházíme po cestě, ušetříme si zledovatělou klouzačku lesem. Dnes nám počasí sice již moc nepřálo, ale musím konstatovat, že ta dvoudenní toulačka v nejvýchodnější výspě naší republiky měla náboj.

• Trasa druhého dne na turistické mapě
• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.