Slezská Fudžijama Gírová, trojmezí Hrčava, nejvýchodnější bod ČR, Kempa, Filipka a chata Hrádek

Únorový trek přes Jablunkovské mezihoří, Jablunkovskou brázdu a Slezské Beskydy (1)

Únorový trek do nejvýchodnějšího místa České republiky měl čtyři hlavní cíle - nejvyšší vrcholy Jablunkovského mezihoří a Jablunkovské brázdy, nejvýchodnější bod ČR a novou turistickou útulnu Bukovec, ve které byl plánován nocleh. A k tomu jako nášup Trojmezí v Hrčavě. Počasí bylo tak půl napůl, sluníčko i nevlídno, teplo i mrazivo.

Na dvoudenní špacír v délce asi 40 km a s převýšením pouhých 1 200 vyrážíme z Mostů u Jablunkova (510 m). Avšak až po startovním pivu v Hospůdce na kolejích. Resp. po startovním čaji, který si poručila parťačka, která chce vyzkoušet svůj nový zimní spacák. No, jen ať si ještě užije teplého čaje, asi netuší, co ji čeká…

Konečně vyrážíme. Dnes máme před sebou pouhých 15 kilometrů, není kam spěchat. Přes Mosty u Jablunkova, obec prvně písemně připomínánu v druhé polovině 16. století, jen projdeme. Mineme zdejší rekreační areál, ve kterém se nyní pilně lyžuje, a stoupáme po úbočí Fojtského grůně (676 m). Za zády nám hrčí kamiony, které pendlují po hlavní spojnici na Slovensko, o kus dále se táhnou hřebeny Moravskoslezských Beskyd, které se ztrácejí v silném oparu.

Chata Studeničné a největší sesuv půdy na Štípance

Přes rozcestí Studeničný (660 m), na kterém stojí velký turistický přístřešek nezvyklé konstrukce, pokračujeme k Chatě Studeničné (712 m), pěkné roubené stavbě pod vrchem Studeničný v Jablunkovském mezihoří. Pohoříčko Jablunkovské mezihoří má u nás rozlohu jen 27 km², jeho větší část leží na Slovensku (s nejvyšším vrchem Kykula (844 m)). Jde o členitou vrchovinu v Západních Karpatech na pomezí ČR, Slovenska a Polska s průměrnou výškou 592 metrů a středním sklonem 9° 23´.

Pokračujeme k rozcestí Štípanka (744 m) na úbočí vrchu Gírová, u kterého se nachází mohutný sesuv. K němu došlo v roce 2010 po silných přívalových deštích. Půda se tady dala do pohybu v noci z 18. na 19. května. Délka odtrhu činí asi 300 metrů, první den sesuvu sjela půda po prudkém svahu o 150 až 200 metrů. Sesuv postihl svah o rozloze asi 20 hektarů v rozmezí výšek 730 - 570 metrů nad mořem. Ohrožena tehdy byla i jediná příjezdová silnice do obce (z české strany). Sesuv, který obnažil špatně propustné pískovcové podloží, je opravdu mohutný a ještě i dnes, kdy příroda nestačila zakrýt škody, doslova vyráží dech.

I my obdivujeme z několika vyhlídek a lavičky to dílo přírody. Ten ohromný sesuv, který nebylo v lidských silách zadržet. Příroda nám tehdy dala jasně najevo, kdo je tady pánem. Na dně doliny vznikla díky sesuvům řada jezírek a tůní, které jsou dnes domovem velkého množství obojživelníků. Dokonce i vzácné kuňky žlutobřiché, kterou známe například od nás z CHKO Poodří. Je fascinující, jak rychle dokáží někteří živočichové osídlit nově vzniklé biotopy.

Slezská Fudžijama aneb hora Gírová

Za rozcestím Štípanka, hned za stavením, které tady stojí, opouštíme turistickou značku a po široké kamenité lesní stezce stoupáme vzhůru. Naším cílem je Gírová (840 m), nejvyšší vrchol české části Jablunkovského mezihoří. Kamenité svahy skýtají množství výhledů, kterých si užijeme z lavičky v závěru nejprudšího stoupání.

Konečně jsme na Gírové, kterou turisté často nazývají Slezská Fudžijama. Vrchol je z větší částí zarostlý, skýtá jen omezené výhledy. Ale i ty stojí za to. Nechybí vrcholovka, nějaké to foto a krátká pauza v turistickém přístřešku. Po jižním úbočí sejdeme k chatě Gírová (775 m), kde jsem se chtěl stavit na nějakou polévku. Ale k mému nepřekvapení mají zavřeno. I minule a předminule bylo totiž zavřeno. No nic, necháme to na později, turistickou chatu z roku 1932 ponecháváme jejímu osudu.

Komorovský Gruň, trojmezí v Hrčavě

Po široké lesní cestě jdeme dále. Místy je umrzlo, místy jsou i pásy sněhu. Otevírají se nám výhledy na Kysuce, Javorníky, na spoustu vrchů a hřebenů. Míjíme řadu chat, dostáváme se do osady Komorovský Gruň (650 m), která se nachází na výrazném hřebeni nad obcí Bukovec. Nakonec gruň v jazyce valašských pastevců označoval táhlé a oblé hřebeny s vhodnými pastvinami.

Přes rozcestí Na Dílku (675 m) s turistickým přístřeškem míříme k Hrčavě a tudíž k hranicím Polska i Slovenska. Jako na dlani máme Gírovou, o kus dále i krásné výhledy na polskou obec Jaworzynka. Rozcestí Jaworzynka - Lupienie (650 m) jen mineme, však se tady ještě dnes vrátíme. Zastavujeme v Hrčavě (605 m), vyfotíme si dřevěný kostel Cyrila a Metoděje z roku 1936. Neprozřetelně mineme hospodu U Sikory a přes rozcestí Nad Čiernym (545 m), ze které se dá snadno dostat do obce Čierne při Čadci na slovenské straně, pokračujeme k trojmezí pod rozcestím Nad Trojmezím (568 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Zjišťuji, že toho Sikoru v Hrčavě, obci, která byla před rokem 1924 součástí Jaworzynky, jsme minout neměli, že zdejší kiosek nefunguje. Já měl za to, že je otevřeno pořád, když je dnes z trojmezí taková opičárna. No nic, vracím se kousek nazpět, k baráčku s nápisem Sýrárna. Tak polévka dnes nebude, ale nějaký ten sýr a pochodové pivo ano. Alespoň něco… Ochotná Slovenka, paní domácí, nás zachránila.

Vracíme se, navštěvujeme Trojmezí (555 m). Místo, na kterém se stýkají hranice tří států - České republiky, Slovenska a Polska - je už částečně schováno ve stínu, lidu je tady docela málo. Čekal jsem tady větší procesí. Že by lidi zahnal mráz? Ale vždyť se podle oteplalistů neustále otepluje. A to přímo globálně. A přesto lidi sedí doma u kamen a krbů. Asi si toho chtějí užít, než jim bruselští bolševici budou nutit kamna a krby s elektrickou zástrčkou a lambda sondou…

Jaworzynka a útulna Bukovec

Opouštíme trojmezí. Nevracíme se ale do Hrčavy, nýbrž to hezky obloukem vezmeme přes polskou Jaworzynku. Tato velká kopaničářská obec patřila Těšínskému vévodství, počátky jejího osídlení sahají někam k roku 1620. Tedy do doby nechvalně proslulé Bílé hory. V obci by stálo za návštěvu Muzeum krajek, přibližující nejen dovednosti zdejších obyvatel, ale i života starých horalů Těšínského Slezska.

Na muzea však dnes není ani pomyšlení, musíme jít. Protáhneme se okolo oblého, ale výrazného návrší Malojurski Groń (635 m) s krásnými roubenými staveními. To za výhledů na Kysucké Beskydy s nepřehlédnutelnou Velkou Račou. Obec Javořinka jen projdeme a vracíme se do ČR přes rozcestí Jaworzynka - Lupienie (650 m). Pak kousek po stejné trase na rozcestí Na Dílku (675 m) a konečně je tady novotou zářící turistická útulna Bukovec.

Cestou jsme si užili nádherný západ Slunce, nyní si užíváme jasného kotouče Měsíce těsně před úplňkem, jasně zářící Venuše, která je v současné době nejjasnější "hvězdou" na naší večerní obloze a pak i stovek hvězd. Dnes nás čeká opravdu mrazivá noc, která zajisté důkladně prověří kvality zimních spacáků.

• Trasa prvního dne na turistické mapě
• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.