Výstup na Dürrenstein (1 878 m) v Ybbstalských Alpách

Túra v Ybbstalských Alpách přes nejchladnější místo střední Evropy

Dürrenstein (1 878 m n. m.) je dominantním vápencovým vrcholem Ybbstalských Alp s velmi zachovalým přírodním prostředím ve vrcholových partiích, který se nachází ve spolkové zemi Dolní Rakousko. Výstupy na vrchol patří mezi náročné túry s velmi nízko položenými nástupními místy.

Pro zdolání vrcholu jsme si naplánovali dvoudenní akci s přenocováním na horské chatě Ybbstalerhütte (1 344 m n. m.) s nástupem od řeky Ybbs v osadě Kasten. Malá osada se nachází několik málo kilometrů jižně od městečka Lunz am See u hlavní silnice č. 25 směřující na město Göstling an der Ybbs. Bezplatné turistické parkoviště se nachází hned vedle silnice naproti budově vodní elektrárny (Kraftwerk) v Kastenu. Potěšila nás tu velká a podrobná turistická mapa masivu Dürrensteinu s rozcestníkem a naopak nás nepotěšila udávaná nadmořská výška pouhých 581 m.

Výstup nás čeká opravdu náročný, ale naštěstí rozložený do dvou dnů, a tak budeme mít dostatek času důkladně prozkoumat všechny zajímavá místa na trase. Jedním takovým místem je nádherný historický litinový most Töpperbrücke přes řeku Ybbs v těsném sousedství parkoviště, který si pomalu procházíme.

Töpperbrücke

Most je pojmenován podle významného průmyslníka Andrease Töppera, bývalého majitele železáren ve městech Scheibbs a Lunz am See. V roce 1855 nechal postavit litinový most osazený postavami svatých z Mariazellské litiny. Jedná se o Svatou císařovnu Helenu, apoštola Ondřeje, sv. Jana Nepomuckého a sv. Floriána. Po velmi silné bouři v roce 1861 se most zřítil, ale byl okamžitě znovu postaven. Nové postavy svatých byly odlity v Blansku a dodnes zdobí most v plné kráse.

Čtěte také: Za kozorožci na Gößeck, vysokohorská turistika v Ennstálských Alpách

Od mostu vyrážíme po hlavní silnici podél proudu řeky Ybbs a po celé dva dny nás bude doprovázet značená cesta č. 2. Po asi 500 metrech odbočujeme ze silnice doleva, projdeme malou osadou Lehen a vcházíme do lesa. Vstupujeme do divoké krasové rokle Lechner Graben, která byla vyhlášena přírodní rezervací. Stoupáme proti proudu potoka a údolí je postupně stále více sevřené mezi skalnaté srázy. Přecházíme potok na protější břeh a dále stoupáme podél menšího vodopádu.

Cesta je stále strmější a voda v rokli již neteče po povrchu, ale kdesi v podzemí. Koryto je silně vymleté po přívalových deštích z letních bouřek a kamenitá stezka prudce stoupá do svahů nad údolím. V závěru několika serpentinami vystoupáme do vzrostlého lesa a přicházíme do širokého lesnatého sedla (1 320 m n. m.). Pod námi se nachází závrt zcela neuvěřitelných rozměrů s názvem Grünloch.

Grünloch - nejchladnější místo střední Evropy

Sestupujeme na dno závrtu Grünloch (1 270 m n. m.), který se nachází na Dürrensteinské náhorní plošině. Horní průměr závrtu je 500 metrů, jeho průměr na dně je 100 metrů a výškový rozdíl ode dna po sedlo činí 50 metrů. Dne 19. 2. 1932 byla na dně závrtu naměřena teplota -52,6 °C a dne 25. 12. 2003 teplota -47,1 °C (byly trochu chladnější Vánoce).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Závrt se podobá kotli a za silné inverzní situace s prouděním arktického vzduchu se promrzlý vzduch shromažďuje postupně na jeho dně. Společně s jasnou oblohou a za bezvětří nastávají podmínky k takto extrémním teplotám. K takové situaci však dochází velmi zřídka a jedná se o opravdu vzácný jev. Na dně závrtu přitom rostou celkem běžné horské rostliny, jelikož jsou v zimě přikryté velkou vrstvou sněhu a mráz jim neublíží.

Za druhé světové války zde byla dokonce zřízena zkušební stanice Wehrmachtu na testování automobilových motorů z hlediska jejich vhodnosti pro válčení na Sibiři. Nepatrné pozůstatky a terénní nerovnosti po budově a silně zrezivělé zbytky kovových částí zde můžeme dodnes najít.

Ze sedla vede na dno závrtu výrazná klikatící se cesta a na dně se nachází i malá meteorologická stanice a jezírko. Běžně se tu pasou krávy a seká tráva, jelikož se z opačné strany dá dojet traktorem či terénním autem až na úplné dno. Je konec léta a v závrtu dnes máme příjemně teplo s poletujícím hmyzem. Dokonce jsme spatřili i mladou zmiji.

Po prohlídce závrtu pokračujeme dále po značené cestě č. 2 a vystoupáme do bezejmenného sedla pod horou Am Hohen Hirzeck (1 565 m). Konečně zase klesáme řídkým lesem až k pastvinám Wiesenalm, odkud poprvé spatříme pěkně položenou chatu Ybbstalerhütte (1 344 m) s panoramatem dnes mlhavých Ennstalských Alp v pozadí.

Pod chatou se rozkládá několik pasteveckých dřevěných stavení s názvem Dürrensteinalm a stádo krav si vybralo pro pastvu zrovna bezprostřední okolí naší horské chaty a stádem si musíme trochu proklestit cestu. Zajišťujeme si nejdříve nocleh, usedáme na jednu z venkovních laviček a objednáváme si zapečené sýrové noky. Okolí je velmi poničeno po orkánu Kyril, velké plochy lesa jsou zcela zpustošeny a důvěrně to připomíná některé poškozené plochy lesů na Šumavě.

Ybbstalerhütte (1 344 m) a vrchol Noten (1 640 m)

Ybbstalerhütte je horská chata, která patří rakouskému spolku Alpenverein (ÖEAV) a která byla přestavěna z původní pastevecké usedlosti. Za nocleh zaplatí členové klubu v noclehárně 12 Euro a za pokoj 18 Euro. Otevřena je od května do října a podle počasí se může chata otevírat i dříve nebo naopak zavírat později. Na chatě teče pouze nepitná užitková voda a návštěvník by měl na tuto skutečnost být předem připraven.

Do večera máme času ještě dost a rozhodli jsme se proto ještě vystoupat na blízký vrchol Noten (1 640 m n. m.), kam je to od chaty 1 hodina cesty. Nenáročná cesta přes paseky, les a pásmo kleče nás dovedla na pěkný výhledový vrchol. Jsou odtud zajímavé pohledy hlavně na vrchol Dürrenstein (1 878 m n. m.) a Hochkar (1 808 m n. m.) s lyžařským střediskem.

Dlouho sedíme u vrcholového kříže a následně se vracíme k horské chatě, kde posedáváme ještě na vyhlídkové terase u piva a čaje a pozorujeme chuchvalce mraků nad Ennstalskými Alpami. Předpověď je dobrá na noc i pro následující den a po setmění se ukládáme ke spánku v útulné a poloprázdné noclehárně v podkroví chaty.

Po půlnoci nás však nečekaně probouzí naprosté peklo. Chata se otřásá v základech v poryvech vichru a venku je od blesků úplný ohňostroj. V místnosti se nemusí ani svítit, protože mezi blesky nejsou pauzy a je nepřetržité oslňující světlo. Máme strach, že odlétne střecha chaty. Trvá to dlouhé hodiny, než divoká bouře konečně přejde. Žádný stan by tohle nevydržel a dnes jsme opravdu rádi, že máme střechu nad hlavou.

Následující ráno se probouzíme do šedivě zatažené oblohy a drobného občasného deště. Loučíme se s chatou a odcházíme směrem k mohutnému Dürrensteinu (1 878 m n. m.). Doufáme, že se počasí zlepší.

Cesta je pohodlná a poničeným lesem přicházíme k chatce horské služby Legstein (1 440 m n. m.) a pak k nedaleké dřevěné lovecké chatě (1 490 m n. m.). Je tu vydatný přírodní pramen pitné vody Legsteinquelle a plníme si všechny láhve vzácnou vodou. Mezi chatami se pase stádo krav a místo je velmi pěkné. Dále stoupáme nádhernou horskou krasovou krajinou s mohutnými škrapovými poli a proplétáme se mezi závrty pásmem kleče.

Je už po dešti a na mokré pěšině pozorujeme vzácné mloky černé (též alpské), kteří v naší zemi nežijí. Počasí se rychle zlepšuje a u závěrečné odbočky na vrchol Dürrenstein (1 878 m n. m.) už svítí slunce naplno. Vedle rozcestníku je závrt obřích rozměrů a se zájmem nahlížíme na jeho dno. Směrovka ukazuje na vrcholek 30 minut, ale po 10 minutách pohodlným tempem stojíme u vrcholového kříže.

Dürrenstein (1 878 m n. m.)

Jedná se o nejvyšší vrchol rozlehlé Dürrensteinské krasové plošiny s četnými krasovými jevy a zároveň o dokonalý vyhlídkový bod. Jižní a jihozápadní skalnaté svahy spadají velmi strmě do údolí potoka Steinbach. Na jihovýchodních svazích se rozkládá pralesní přírodní rezervace Rothwald. Její původní lesní porosty jsou považovány za poslední panenský les v Rakousku. Rezervace je zcela nepřístupná a patří mezi největší dochované oblasti původního divokého horského lesa ve střední Evropě.

Na vrcholu Dürrensteinu stojí nádherný historický litinový kříž z roku 1841, který byl vyroben v hutích Andrease Töppera. Výhled je dokonale kruhový a můžeme vidět spoustu vrcholů Ybbstalských Alp, kterým dominují hory Ötscher (1 893 m n. m.) a Hochkar (1 808 m n. m.). Na jižním obzoru se táhne rozlehlé pohoří Hochschwab, na západě spatříme výrazné Ennstalské Alpy a na severu táhlé hřbety Českého masivu i s Českomoravskou vrchovinou. Po zápisu do vrcholové knihy, svačině a odpočinku zahajujeme dlouhý sestup.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Jsme opěr u rozcestníku s odbočkou na vrchol a dále sestupujeme pěšinkou mezi klečí v nádherném krasovém terénu. Přicházíme k mohutnému ústí propasti Grosser Schneeloch s velkým množstvím starého sněhu na dně, který se tu udržel i v tuto roční dobu. Nalézáme kovový štítek s údaji o nadmořské výšce 1 780 m, šířce ústí 158 m a hloubce 49 m. Od zajímavého útvaru sestupujeme po svazích hory Kleiner Dürrenstein (1 624 m n. m.). Vlevo pod námi se v hloubce objevuje nádherné jezero Obersee (1 114 m n. m.) a přímo před sebou máme mohutnou horu Ötscher (1 893 m n. m.).

Cesta klečí končí a přicházíme na rozlehlé pastviny plné krav na širokém hřbetu. Sbíháme k otevřené hospodářské samotě Herrnalm (1 327 m n. m.) a vítají nás žlaby se studenou vodou plné plechovek piva, radleru a ledové kávy s placením formou samoobsluhy do kasičky. Po chladivém osvěžením opět stoupáme na hřbet k důležitému rozcestí s dřevěným křížem Leonhardkreuz (1 406 m n. m.). Užíváme si poslední výhledy na okolní hory a zahajujeme velmi prudký sestup smíšeným lesem plný serpentin k jezeru Obersee.

Jezera Obersee a Mittersee

Nádherné jezero Obersee (1 114 m n. m.) s pěkným ostrovem je obklopeno rozlehlými rašeliništi a počátek zde má ponorný potok Seebach. Jezero má délku 790 m, šířku 300 m a hloubku 15 m a vytékající potok Seebach se okamžitě propadá do podzemních prostor. V horkém dni a čisté horské vodě se chvíli koupeme a poté nás čeká sestup pohodlnou štěrkovou cestou.

Pod jezerem přicházíme k významnému krasovému prameni Rainerquelle a následně k dřevěnému ukazateli s nápisem Brüllenden Stier (Bručící býk). Neznačenou krátkou pěšinkou přicházíme k vápencové skále s temným hučením. Brüllenden Stier je podzemní neviditelný vodopád potoka Seebach a přes skálu se můžeme zaposlouchat jen do temného hučení či bručení.

Od přírodní zajímavosti klesáme dále širokou cestou a potok Seebach už zase vidíme téci pod námi v rokli, než nám po chvilce opět zmizí ve skalách. Tentokrát jen na krátko a v jedné ze serpentin se v podobě malebného vodopádu opět objevuje. Podtéká naší cestu a mizí v mohutném závěru krasového údolí Seetal. Nedaleko padá ze skal vodopád Ludwigfall s výškou neuvěřitelných 60 metrů. Vodopád je však pro okolní bujnou vegetaci špatně vidět a spatříme jen jeho malou část.

Cesta nás vede v mnoha zákrutách pod vysokými skalními stěnami na dno údolí Seetal a přicházíme k protipovodňové kamenné hrázi. Cestou mezi stromy pozorujeme vodopád Ludwigfall, ale zdá se nám opravdu špatně dostupný a vzdálený, a tak kvalitní foto tohoto vodopádu nám bude chybět.

Přicházíme již k jezeru Mittersee (766 m n. m.), jehož břehy jsou plné kachen a při házení kousků chleba se strhává mezi ptáky občas drsná rvačka. Jezero má délku 333 m, šířku 50 m, hloubku 3 m a teplota vody je po celý rok 7 °C.

Pohodlná údolní cesta nás přivede až k zámku Seehof (dnes dům pro seniory) a k sousední restauraci Taverne. Pro nás důležitý rozcestník se nachází u nedaleké budovy přírodovědeckého pracoviště Vídeňské univerzity. Odbočujeme konečně mimo hlavní cestu doleva a přejdeme louky, lužní les a po mostě i široký a velmi vodnatý tok potoka Seebach. Před námi se konečně objevuje rozlehlá vodní plocha krásného jezera Lunzer See.

Jezero Lunzer See

Malebné jezero Lunzer See má délku 1 600 m, šířku 500 m, max. hloubku 34 m a leží v nadmořské výšce 608 m. V letních měsících je vhodné ke koupání pro dokonalou čistotu vody a její přijatelnou teplotu a je také hojně navštěvované hlavně návštěvníky z Vídně.

Procházíme po stezce vedoucí podél celého levého břehu, kde nenajdeme žádná stavení a les sahá až k vodní hladině. V místech, kde jezero končí a potok Seebach vytéká z jezera, je malé přístaviště jachet s několika občerstveními a restaurací. Je tu rušno i k večeru a zástupy lidí proudí po silničce v této navštěvované části jezera.

Zpět do Kastenu se odtud dostaneme po značené cestě č. 18 a musíme překonat ještě jeden zalesněný hřbet. Táhle stoupáme po lesních cestách, procházíme okolo usedlosti Walcherbauer a dále po neustále stoupající vozové cestě. Na nejvyšším bodě stoupání prudce odbočujeme vpravo na málo chozenou pěšinku a po chvilce chůze začínáme velmi prudce klesat zarostlým terénem až k hlavní silnici Lunz am See - Göstling an der Ybbs.

Silnici přecházíme a pokračujeme okolo fotbalového hřiště, za kterým přejdeme po mostě řeku Ybbs a po místní komunikaci projdeme celou osadu Kasten až k mostu Töpperbrücke. Po mostě přejdeme znovu a zároveň naposledy řeku Ybbs a stojíme konečně po dvou dnech dlouhého putování Ybbstalskými Alpami opět u výchozího parkoviště. Nádherný okruh se uzavřel a plni dojmů odjíždíme zpět domů.