Na otázku kam odpovídám, že do Moravského krasu. Avšak po bližším prozkoumání trasy a možností bivaků či záchytných bodů jsem usoudil, že by to nebylo tak úplně ono, takže volím náhradní trasu Míříme do pohoří Chřiby a to rovnou na jedno z nejvýznamnějších poutních míst u nás - Velehrad. Velehrad v podhůří Chřibů, jejichž hřeben odděluje Hanou od Slovácka, bude nejen výchozím, ale také cílovým bodem.
Chřiby patří do geomorfologické oblasti Středomoravské Karpaty. Přestože jejich výška ani rozloha nejsou nijak oslňující, díky jejich neuvěřitelné členitosti je za víkend, ba ani za dva víkendy, neprojdete. Rozloha Chřibů činí 335 čtverečních kilometrů a nejvyšším vrcholem je 587 metrů vysoké Brdo. Pohoří vyniká velkým množstvím skalních útvarů, některé z nich budou cílem i našeho treku.
Velehrad
Velehrad bezesporu patří k nejvýznamnějším poutním místům v České republice. A někteří jej považují za nejvýznamnější poutní místo vůbec. Jiní možná budou nesouhlasit a namítat, že stejně významnými místy jsou třeba Svatý Hostýn v Hostýnských vrších, Svatý kopeček u Olomouce a nebo Dobrá Voda na Novohradsku. Nevím, nechám to na vás.
Již při příjezdu do Velehradu každého zaujme Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, která je součástí Velehradského kláštera. Pod bazilikou s neuvěřitelně nádhernou výzdobou se nacházejí krypty. K založení Velehradského kláštera došlo patrně roku 1228, architektem baziliky se stal Giovanni Pietro Tencalla. Ročně navštíví tuto nádhernou památku, která byla v roce 2008 prohlášena za národní kulturní památku, až 180 tisíc návštěvníků. Hlavní akcí je cyrilometodějská pouť, která se koná každoročně 5. července.
Po prohlídce baziliky a přilehlého areálu se stavujeme v K bistru na startovní pivo a kalíšek a pak se již vydáváme přes rozcestí Velehrad, bazilika, bus (213 m) vstříc prvním vrškům Chřibů. Po červené turistické značce.
Vycházíme až kus po poledni. Jednak jsme přijeli poměrně pozdě a jednak nás dnes čeká jen krátká trasa. Nakonec celý třídenní okruh měří pouhých 50 kilometrů při asi 1 300metrovém převýšení. Takže je to opravdu jen na pohodu. Ono ale můj "spolucestující", aby bylo jasno, před asi měsícem oslavil sedmdesátku! Ano, čtete správně - 70. Takže je obdivuhodné, jak mu to ještě šlape a že si troufá vyrazit se mnou a bivakovat. Denní 15kilometrový limit (jdeme na těžko) se tak snažím příliš nepřestřelit.
Břestecká skála po červené Chřibů
Stoupáme do polí a lesů. Cestou si vychutnáváme skvělých pohledů na Velehrad i na vzdálený hřeben Bílých Karpat s nepřehlédnutelnou Velkou Javořinou. Po široké lesní cestě pokračujeme zelenající se teplomilnou doubravou přes rozcestí Nový Dvůr (343 m) do obce Chabaně (337 m), ve které se vítám s nádherným a dobrosrdečným vlčákem. Podrbat za ušima, pohladit. Oblizujeme mě od ucha k uchu. No to kdyby viděla dcera Míša, tak by asi řvala hrůzou. Ze psů má hrozný respekt a když nějakého na výletě míjí, tak jedině se zavřenýma očima a se slovy kočička, kočička, kočička…
Na okraji obce stojí mohutné stromisko. Nádherný sekvojovec obrovský s odhadovaným stářím asi 200 let. Strom u nás není původní, přirozeně roste v Severní Americe. Ale i v našich končinách se mu může dařit. Opět se noříme do přítmí lesa, stále se držíme červené turistické značky. Dostáváme se na odbočku pod Břesteckou skálou.
Roman se nejprve ošívá, ale když si přečte, že je to nahoru jen 222 metrů, jde na vyhlídku také. Kdyby věděl, že je to téměř kolmo nahoru… Je to pořádný krpál, ale nakonec se dostáváme na vršek Břestecké skály (355 m), kde je množství fotogenických skalek. Otevírají se odsud sice jen omezené výhledy, ale ty jsou skutečně úžasné. Minout Břesteckou skálu by bylo bývalo velkou chybou.
Vzhůru k hradu Buchlov
Scházíme nazpět na lesní cestu a přes rozcestí Pod Břesteckou skalkou (269 m) k hospůdce pod Břesteckou skalou. A protože nám výstupem na výše zmíněnou skalku vyschlo v krku, na chvíli se zastavíme i tady. Otevřeno je ve čtvrtek 14.00 - 19.00, pátek 12.00 - 23.00, sobota 10.00 - 23.00 a v neděli od 10.00 do 19.00.
Následně přes další rozcestí Pod Břesteckou skalkou (340 m) míříme nahoru k Buchlovskému hradu. Stále po červené TZ, byť zajímavější by byla zelená TZ s kaplí a skalkami. Ty si nechávám ale na příští návštěvu. Kolem památného dubu dále nabíráme výšku. Poprvé se ukazuje vršek hradu Buchlov. Následuje rozcestí Pod Barborkou (402 m) a Přírodní památka Barborka s výměrou 7.96 ha. Jde o starou zachovalou bučinu na jižním svahu Barborky s bohatým zastoupením dalších dřevin i různých rostlinných druhů v bylinném patře.
Přes čertovo sedlo a louky se konečně dostáváme na rozcestí Buchlov (470 m) kousek pod hradem Buchlov (488 m). Na něj ale nejdeme, protože je stejně zavřený. Parkoviště pod hradem zeje prázdnotou, kiosek je zavřený také. Otevřeno však mají v hotelu Buchlov, ale připravte si peněženky. Prostředí je příjemné a obsluha ochotná.
Hrad Buchlov byl založen pravděpodobně v polovině 13. století, ale první známá písemná zmínka o něm a Protivovi z Buchlova pochází až z roku 1300. Ve 14. století byl hrad dáván do zástavy různým pánům, v roce 1422 jej získává Zikmund Lucemburský. Ponechává si jej ale pouhé tři roky. Na konci 15. století prochází Buchlov velkou přestavbou, v roce 1511 jej drží král Vladislav II. Jagellonský. Následně se tady střídají Bosovicové, Žerotínové a rod pánů ze Zástřízl. Za 30leté války hrad oblehli Švédové, ale nedobyli. Roku 1649 získávají hrad Petřvaldští z Petřvaldu a naposledy Berchtoldové, kteří hrad vlastní až do poválečné konfiskace roku 1945. Více si o tomto nádherném hradě můžete přečíst v obsáhlém článku Pepy Hebra.
Bivak Na Pile, Kazatelna a Kozel
Červené turistické značce zůstáváme věrni i nadále. Scházíme dolů, přes cestu a rozcestí Pod Buchlovem (348 m) a Pod Holým kopcem (405 m) pokračujeme pohodlnou lesní cestou k dnešnímu bivaku. Nastává zlatá hodinka, les se halí do úžasných barev, stíny se neobyčejně prodlužují. Následuje rozcestí Pod Holým kopcem (393 m) a po závěrečných dvou kilometrech rozcestí Na Pile (298 m), u kterého stojí velký turistický přístřešek.
Dnes končíme tady, přístřešek je prostorný, ideální pro naše potřeby. Navíc asi 50 metrů odsud bychom našli studánku. Noc byla docela osvěžující a chladná, zimní spacák se pořád ještě šikne. Vstáváme do slunečného rána, která nás vyzývá do dalších kilometrů. Na zahřátí si dáme hnedka jednou stoupání. Asi 200 výškových metrů. Následuje rovinka a rozcestí Pod Ocáskem (500 m), u kterého stojí další turistický přístřešek.
Kousek za historickým hraničním kamenem s vytesaným letopočtem 1748 odbočujeme doprava a přes nevýrazný hřebínek se přehoupneme přes rozcestí Pod kazatelnou (520 m) k přírodní památce Kazatelna. Jde asi o 6 metrů vysokou skálu s vytesaným schodištěm a vrcholovým křížkem. Jde o snad nejznámější skalisko v Chřibech. A pokud ne nejznámější, pak rozhodně jedno z nejikoničtějších.
Scházíme ke studánce U Mísy (450 m). Stojí tady přístřešek, ve kterém jsme dva roky nazpět nocovali. Naše další kroky vedou k další nádherné skále a přírodní památce - Kozel (475 m). Okolí skály je ale obehnáno páskou. Třetím rokem tady hnízdí sokol stěhovavý. Dočasné omezení vstupu je tak pochopitelné. Hnízdiště navíc hlídají instalované fotopasti a dobrovolníci, kteří jsou utábořeni v altánu pod Kozlem.
Zdržíme se jen krátce a pokračujeme za výhledů k hradu Cimburk na další rozcestí U Křížku (453 m). A je tady hodně živo. Je zde zřízeno depo, cesta z Koryčan je uzavřená. Pořádají se tu závody do vrchu. No, tak to jsme tady přišli v pravý čas, protože u jednoho ze stánků jsou volné dva stoly. A jeden z nich, na dohled dočasného výčepu, obsazujeme my. To víte. Limit je limit, 15 km denně. Nezapomínejte, že můj parťák již oslavil sedmdesátku.
- Dokončení článku
- Trasa treku v Chřibech na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.