Turistika a nejhezčí trasy v slovenských Malých Karpatech

Malokarpatský letní den a túra přes vrch Driny

Malé Karpaty jsou přes svou úctyhodnou délku sta kilometrů poměrně opomíjeným pohořím. Lidé bydlící v jejich okolí je sice milují, pro ostatní zůstávají povětšinou na okraji zájmu. Já je taktéž moc nenavštěvuji, čas od času se tam ale vydám. Nachází se tam totiž některá místa, která za návštěvu rozhodně stojí. Na některá z nich se dnes podíváme.

Než ale vyrazíme, řekneme si o pohoří několik základních údajů. Malé Karpaty patří do subprovincie Vnitřní Západní Karpaty, dělí se na čtyři podcelky a táhnou se v délce sta kilometrů od Nového Mesta nad Váhom po Děvín u Dunaje, respektive ještě dál do Rakouska, kde se ovšem nazývají jinak. Jedenáct vrcholů přesahuje výšku 700 metrů z nichž ten nejvyšší nazvaný Záruby měří 768 metrů. V pohoří se nachází taktéž mnoho zřícenin hradů a v krasových oblastech též spousta jeskyní, z nichž je přístupná pouze jedna a to jeskyně Driny.

Čtěte také: Záruby - na nejvyšší vrchol Malých Karpat za vůně česneku

A právě na jeden hrad, nejvyšší vrchol a k jeskyni Driny povede naše okružní trasa se startem a cílem ve Smolenicích. Vyrážíme od budovy starého pivovaru, kolem kterého prochází modrá značka, která nás přivede k ústí doliny Hlboča. V této oble modelované dolince, porostlé vzrostlým smíšeným lesem, nás jako prví zaujme obrovský keř rulíku zlomocného a já jsem dosud netušil, že může dorůst až takových rozměrů. A jako druhý dojem je neuvěřitelně krásná vůně čerstvě spadaného listí.

Dolina Hlboča

Díky zatažené obloze a brzkému ránu je v dolině ještě málo světla a vytváří to tak zajímavou atmosféru, která vykrystalizuje hned, jak přijdeme k velkému skalnímu amfiteátru v závěru doliny. Ve skalní stěně je vytesána malá kaplička, u které hoří svíčky. Kousek odtud se nachází vodopád, který je bohužel jen občasný, a teď v suchém období v něm není ani kapka vody. Škoda.

Za dolinou přejdeme malou louku a po chvíli se ocitáme na prvním místě s částečným výhledem. Odtud půjdeme po zelené značce do doliny ještě zajímavější. Jmenuje se Čertův(ov) žlab. Úzký žlab obklopený skalisky, posetý balvany a tlejícími kmeny stromů. Nádherný úsek, jen bohužel docela krátký. Pár minut za žlabem přicházíme do zalesněného sedla pod Čelom. Hustý les nás teď chrání před deštěm, co začal padat z oblohy.

Záruby

Čeká nás výstup na hřeben nejvyššího vrchu. V mapě stojí čtyřicet minut, na rozcestníku něco přes dvacet, my to nakonec dáme za šestnáct. Výstup není obtížný a přírodní rezervace na hřebenu je opravdu nádherná. Prakticky na celém hřebenu se nachází skalní útvary, tu menší, tu větší. Též samotný vrchol Záruby je skalnatý, jen z něj není prakticky žádný výhled. Stojí tu jen kříž a vrcholová kniha. Nic moc, aspoň že přestalo pršet.

Naštěstí to nejlepší teprve přijde. Kousek pod vrcholem je krátká odbočka na první vyhlídku. My sice kvůli oblačnosti skoro nikam nevidíme a tak jdeme dál. Následující část hřebene je ovšem dech beroucí zážitek. Chodník se vine podél skal až nakonec zamíří přímo na ně. Hřeben se hodně zúží a stane se poměrně vzdušnějším. Hodně si to užíváme, k čemuž napomáhá fakt, že se začíná trhat oblačnost a objevují se první lepší výhledy, hlavně na protější hřeben spojující Veterlín a Čelo, další ze sedmistovek pohoří.

Hrad Ostrý kameň

Skalnatý terén pokračuje a jak začíná klesat, objeví se před námi zbytky rozlehlého hradu Ostrý kameň ze třináctého století. Hrad má několik úrovní a na té nejvyšší se dá lehce vylézt na zbytek věže, ze které se otvírají parádní výhledy na Záhoří, Bílé Karpaty, část Karpat Malých, ale hlavně na onen skalní hřeben po kterém jsme přišli. Na hradě trávíme poměrně hodně času. Nakonec se ale zvedneme k odchodu a po značce scházíme dolů. V lese pod hradem si všímáme dvou stromů srostlých do sebe. Jeden buk a jasan se jaksi naroubovali sami.

Po červené značce pokračujeme nadále i po sestupu z hradu. Asi hodinu a půl jdeme lesem a tato část je hodně fádní. Jen upozorním, že část lesa si soukromý majitel oplotil a značka jde jinak, než je zakresleno v mapách. Značení je ale přehledné a nové, tak nevznikají žádné problémy. Jedinou výhodou je, že cesta vede kolem pramene, který bychom jinak minuli. Není nám to ovšem nic platné, v tom suchu je vyschlý, stejně jako většina potůčků, podél kterých jsme již šli.

Čierna skala

Na krátkou chvíli jsme se zastavili až v sedle pod Čiernou skalou. Tady opustíme červenou a po žluté se na tento výrazný vrcholek vydáme. Mapa ukazuje čtyřicet minut chůze, ale toho byste nedosáhli ani kdyby jste šli pozpátku. Na vrcholku jsme asi za minut patnáct. Čierna skala je mohutná, 662 metrů vysoká, skalní hrana padající do údolí. Další z fantastických míst tohoto pohoří, kde zase trávíme hodně času. Nabízí se odtud půlkruhový výhled, na dnešní trase s nejlepším rozhledem na samotné Malé Karpaty.

Sestupová trasa vede přímo po skaliskách a je velmi fotogenická. Prochází rezervací a jak se dostaneme za její hranici, ozve se za námi praskání a posléze velká rána. Přímo na chodník spadl středně velký buk. Sice jsem něco takového a tak blízko zažil poprvé, ale jít tam tak o minutu později, neštěstí mohlo být na světě.

Vrch a jeskyně Driny

Nás teď čeká cesta dolinou, kterou okoření asi tři sta metrů dlouhá podlouhlá louka, která se mezi už nažloutlými lesy táhne jako had. Asi díky suchému období začíná podzim letos nějak brzy, na což nás upozorňuji rozkvetlé ocúny co tady rostou. Za nějakou hodinu a čtvrt přijdeme do rekreačního centra Jahodník, kde je už hodně živo. Z tohoto místa je to asi deset minut k jeskyni Driny. Ta je už zavřená, tak okukujeme malý zbytek lesní železnice, která tudy, jako ostatně na spoustě míst na Slovensku, vedla.

A čeká nás tu též jedno milé překvapení. Zelená značka měla podle mapy už jen příjemně traverzovat vršek Driny a dovést nás nazpět do Smolenic. Jenže trasa vede přímo nahoru, skalním chodníkem právě na vrch Driny. Z něj je na několika místech vidět část Malých Karpat a my si tak posledních výhledů velmi užíváme.

Chodník pak prochází lesem, ve kterém se na dohled chodníku nachází další jeskyně, pravděpodobně jeskyně pod Orechom. To už jsme skoro ve Smolenicích, na konci velmi příjemného dne, stráveného v pohoří, které sice není nějakým velkým lákadlem, ale určitě si pozornost turistů zaslouží. Nabízí totiž spousty krásných a zajímavých míst. Stačí se jen dívat a my rozhodně věříme, že do něj budeme jezdit častěji. Malé Karpaty si to totiž zaslouží.

Tato mírně obtížná túra měřila něco přes dvacet kilometrů a obsahovala pouze jeden strmější výstup. Čas pochodu je asi sedm hodin, s přestávkami necelých devět. Orientačně nenáročná, nacházející se v mapě VKÚ č. 128 Malé Karpaty - Záruby.

Další související články: