Výstup na Dom, Allalinhorn a Weissmies ve Walliských Alpách

Túra na Dom ve Walliských Alpách

Je září a já s Tomem zase na cestě do Wallisu. Po loňském debaklu na Matterhornu, jseme si řekli, si dáme tentokrát "nižší cíle" a volba padla na Dom. V sobotu přijíždíme do Saas Grund a ubytujeme se v kempu. Tam zjišťujeme, že lanovky v údolí jsou pro ubytované zdarma. Využíváme toho a podnikáme aklimatizační vyjížďku pod Weissmeis. Další den se necháme vyvézt autobusem do Saas Fee a pak lanovkou ke stanici metra, kterým pokračujeme pod nástup na Allalinhorn. Kromě metra všechno gratis.

Výstup na Allalin je jednoduchý a krátký. Největší nebezpečí hrozí, že nás sejme nějaký sjezdař. Jdeme bez lana, jako jedni z mála. Výhled na druhou stranu k Matterhornu a na Rimpfishorn je úžasný. Odpoledne jsme v kempu a vychutnáváme koupel a pivo.

V pondělí děláme další aklimatizaci na Weissmies. Spodní část ledovce jdeme navázáni, přece jenom tu jsou nehezké trhliny, výš už potřeba nebude. V jednu hodinu jsme v půli cesty, tedy na vrcholku. Připíjíme z placatky a fotíme nádherný hřeben.

Čtěte také: Dom, z Domu se štítem domů

Další dva dny se má pokazit počasí, jedeme tedy autobusem k jezeru a od něj scházíme zase do kempu - odpočinkový den. Večer probíráme možnosti. Tom chce na Dom, což je náš původní plán. Já bych radši na Nadelhorn s možností zkusit alespoň část hřebenovky Nadelgrad. Přeci jenom jsem si zvykl na pohodlí kempu a přívětivé údolí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Vyhrává Tom a tak přejíždíme do zermatského údolí. Auto parkujeme před hotelem v Randě, za 5 Eur na den. Na záda hážeme těžké "popelnice" a začínáme stoupat. Podle zkušenosti přátel víme, že na Dom hutte neradi ubytovávají bez jídla a tak šlapeme s "plnou polní". Cesta k chatě prakticky nejde ani kousek dolů. Strmý výstup nahoře ještě vylepšený ferratou nám dává zabrat.

Pozdě odpoledne stavíme stan a jdeme na jedno. Ráno, okolo páté, nás budí kolemjdoucí. Bereme batohy připravené na výstup a šlapeme za nimi. Ledovec má trhliny, tak jdeme na špagátě až k úpatí sedla Festi. Výstup je krátký a lehký, jde to bez lana. Jsme v sedle a před námi otázka kudy dál - hřebenem, nebo Normálkou?

Všichni jdou hřebenem, ale my máme nastudováno, že jde o mix (i když to tak nevypadá) a nemáme nic na jištění. Navíc se nám zdá, že dvojka nahoře váhá. Nechceme riskovat sestup a rozhodujeme se pro Normálku.

Podcházíme obrovský sérak, který se pár minut po tom zřítí. Kouknu na Toma "dej mi panáka!" "Zůstal ve stanu" klidně odpoví a jdeme dál. Cestou dolu, potom vidíme, že cesta je vedena tak, že většina odtrhu se zastavila mimo cestu. Stoupáme a stoupáme, je to nekonečný…

I když se ledovec zdá být O. K., postupujeme na laně, jsme tu sami. Proti nám se objevuje sestupující dvojka, holka s vůdcem. Normálka je používaná většinou pro sestup, stopa je poměrně široká a rozoraná, jak od stáda, jde se mizerně. Asi jsme měli jít radši hřebenem.

Konečně se na něj napojíme a za chvíli už to výš nejde. Fouká vítr a mě mrznou prsty v provlhlých rukavicích. Svůj pobyt na vršku omezuji pouze na krátký pohled dokola a povinnou fotku. Sestup je rychlý, ze sedla slaníme. Jsme u stanu a pak jdeme na pivko.

Co dodat? Pod vrcholem mě zastavil starší pán a povídá " já jsem Švýcar". Koukám na něj a nechápu. "Já jsem Čech" odpovídám, abych nevypadal, jak nezdvořák. "A tohle je švýcarská hora", končí náš rozhovor a odchází. Na chatě se nám zdráhají prodat polévku, že vaří jen pro ubytovaný. Nakonec nám ji přinesou.

Dvě piva a dvě polévky nesou dvě servírky a chatař. Podle otázek, ale spíš než nás pohostit, chtějí vidět z blízka ty dva exoty, co spí ve stanu nad chatou. Dvě pivka a dvě polévky - alá pytlík, 34 frantíků. Zvláštní lidé - zvláštní zvyky.

Další související články: