Rájem via ferrat / zajištěných cest jsou malebné italské Dolomity

Celé týdny se dá jenom lézt a lézt, ale co dělat, když se z nějakého důvodu nechce?

Velká válka zanechala v Dolomitech nesmazatelné stopy, které jsou na hoře Lagazuoi (2 752 m) zvlášť patrné. Ze sedla Falzarego se dá na její vrcholek dostat lanovkou, ferratou a nebo pohodovou cestou zprava, přes sedlo Travenanzes. My volíme třetí možnost (čtvrtá možnost je jít tunelem, ale ten jsme si vybrali pro sestup).

Pomalu stoupáme vzhůru, hned jak se dostaneme ke stěně, míjíme ruiny sto let starého opevnění - ubikace, pozorovatelny a střelecké pozice, ty jsou někdy přístupné po lanech. Ze sedla je úžasný pohled na masív Tofan. Cesta dál vede po hřebeni, který je jak ementál, nasazujeme čelovky a prolézáme každý tunel, což výstupový čas, prodlužuje.

U lanovky si dáme občerstvení a pokračujeme na vrcholek s čtyřhvězdičkovým výhledem. Pak se vracíme a pod lanovkou sestupujeme stěnou, pod námi na úpatí je vidět suťový kužel - zbytky do vzduchu vyhozené vojenské pozice. Lehká zajištěná cesta vede do tunelu Galleria. 1 100 metrů dlouhá štola, s mnoha odbočkami, kavernami. V horní třetině vede souběžná štola Spirála. Sestupuje se strmě po schodech po celou délku je nataženo lano. Svítilna je nutná, ale úvazek spíš překáží, od doby co jsem to šel poprvé, udělali Italové kus práce.

Čtěte také: Západní Dolomity (1), túra ve skupině Rosengarten a výstup na Piz Boe

U vstupu do štol je cedule, že by člověk měl mít čelovku, pořádné boty a ferratový set, jinak žádné omezení. Když to člověk vidí, diví se, že něco podobného nefunguje u nás na Malé a Velké Americe, kolik peněz se vyhodilo, jen aby se tam zabránilo vstupu.

Castello di Andraz a stopy dinosaurů

Další den projíždíme sedlo Falzarego a po pěti kilometrech jsme na parkovišti u malebné zříceniny hradu, který byl založen už roku 924. Vstup se zpoplatněn a prohlídka zabere maximálně hodinu, ale stojí to za to.

Pak pokračujeme autem do sedla Staulanza pod Monte Pelmo. Stoupáme asi hodinu lesem a pak vysoko v suti vidíme balvan, který znám z fotek a na kterém je tento prehistorický unikát. No, je nutno říci, že to chce hodně fantazie, představit si, jak se tudy ty ještěrky proháněly. Všichni jsme se shodli, že je to krásné, ale dvakrát to vidět nemusíme. Na druhou stranu, můžeme říci, dotýkali jsme se stop dinosaurů.

Grotta di Tofana

Znovu přejíždíme sedlo Falzarego, jsme totiž v kempu Abdei Badia. A klesáme směrem na Cortinu až parkovišti u cesty 414. Auto se dá nechat výš u chaty Dibona, ale to může být plné. Čeká nás asi 500 m stoupání a na úpatí stěny začíná lehká a krátká ferrata ke vstupu do jeskyně. Průchod samotnou jeskyní (cca 300 m) je lehký, ale stojí to za námahu. Kromě rukou se člověk ani nezmaže. Jeskyně je bez výzdoby a tvoří ji dvě mohutné chodby ve dvou patrech, propojené žebříkem.

Vodopád Fanes

Z Cortiny kousek směrem na Toblach je odbočka do údolí, kde je parkoviště k nástupu do údolí Fanes. Podél stejnojmenné říčky pohodově stoupáme, kolem je spousta míst na koupání, nebo na piknik. Asi po hodině chůze, jsme na začátku lehké ferraty, která vede k vodopádu. Opět lehká cesta, komplikace působí jen lidé nerespektující jednosměrnost a taky mokro. V jednu chvíli se totiž prochází přímo stěnou za ním.

Monte Piano

To už jsme se přestěhovali do kempu v Misurině a vyrážíme na Monte Piano. Hora nijak nevyniká výškou, ale svou krvavou historií. Hned u chaty, kam se dá vystoupat, nebo vyvézt autem. Volíme levnější variantu a asi za hodinu okukujeme rakouské dělo, vyrobené v Plzni. Pak zbytek dne, do nekonečna prolézáme zákopy, štoly, palebná postavení, ubikace, jak na rakouské, tak na italské části hory.

Přehrada Vajont

Cestou domů ještě sjíždíme do města Longarone a z něj pak nahoru na Erto. Tam stojí hráz přehrady, která 9. 10. 1963 způsobila smrt 2 117 lidem. Parkoviště u hráze je zpoplatněno další pak už ne. Vstup na hráz je možný pouze s průvodcem a tak jen sestoupíme pod ní a pod sesuv. Potom objíždíme nádrž, dnes už bez vody a snažíme se mlčky představit nepředstavitelné. 200 000 000 m³ horniny tenkrát vytlačilo 50 000 000 m³ vody úzkou soutěskou a způsobila 200 m vysokou vlnu, která ve městě Langarone způsobila neuvěřitelné škody.

Když jsme odjížděli na dovolenou, měl jsem plány, kolik toho vylezeme. Nakonec zůstalo jen u pokusu o Marmoladu, ale jsem rád, že jsem poznal Dolomity i jinak.