Průvodce | Karpattreky | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Lyžování | Příroda | Soutěže | Aktuality | Zajímavosti | Kalendář akcí | Napsat článek | E-shop | Více…
Kontakty  Cookies  Ceník inzerce  RSS 
Treking.cz Hledat
Poslední aktualizace: 23.10.2018 , svátek má
Reklama
Treking > Treky, turistika > Východní Dolomity turisticky (1)

Východní Dolomity turisticky (1)

Sorapis, Lagazuoi, Cinque Torri, Tre Cime di Lavaredo

Bylo nebylo, vlastně bylo, v srpnu 2016 jsem zavítal do Západních Dolomit. Protože mě končiny nadchly, už při návratu jsem uvažoval, že v budoucnu navštívím i východní část tohoto pohoří. Ani ve snu mě ale nenapadlo, že se do Itálie znovu vypravím za pouhý měsíc.

Nad chatou Averau

Leč stalo se, a tak se opět podívejme do míst, kde podle pověsti bývaly skály původně černé a nikoli bílé, jak je tomu dnes. K proměně došlo podle pověsti poté, co se do sebe zamilovali místní princ a měsíční princezna.

Bohužel ani jeden nedokázal žít v království toho druhého. Dívce při pobytu na zemi scházela bledá měsíční krajina a chřadla, dvojice si nepomohla ani po přesunu na nebesa. Mladík z jasu ztrácel zrak. Naštěstí v Dolomitech žili hodní skřítci, jimž se těch dvou zželelo. Proměnili černé hory na bílé a princezna se rázem cítila na zemi jako doma, načež ti dva spolu šťastně žili, dokud neumřeli.

Čtěte také: Předchozí článek Západní Dolomity (2)

Vím, že se zabarvení podloží dá vysvětlit i vědecky, protože se mi ale pohádková verze líbí víc, naučnou teorii vypustím. Místo toho rovnou zamířím do oblasti, již ze všech stran obklopují řeky. Na severu se táhne Rienz, na východě Piava, na jihu Cimson i Brenta a na západě Adige a Iscaro.

Dolomity

Po nočním přejezdu vysedáme kousek pod sedlem Tre Croci u chaty Rio Gere (1 680 m), od níž se nabízí fantastický pohled na horskou skupinu Tofana di Mezzo (3 244 m). Skalní stěny se v ranním slunci oranžově lesknou, lepší přivítání si nemůžeme přát. Vlastně abych nelhal, vylepšení by se našlo, mraky by nemusely zakrývat skaliska Monte Cristallo (3 221 m).

Sorapis

Po prvotním nadechnutí necháváme obě zmiňované skupiny za zády a vydáváme se k masivu Sorapis, který míníme navštívit a jehož štíty zatím zakrývá lesní porost. Stoupáme do kopce, ubíráme se po širší cestě. Ta vede částečně po lyžařské sjezdovce, a tak je svah občas dosti strmý; prudkost činí pár lidem potíže. Dokonce se zdá, že si dotyční zavčasu nepotykali s horským terénem, a ten se jim za to náležitě mstí.

Cestou k jezeru Sorapis

Přicházíme k chatě Faloria (2 123 m), k níž vede lanovka. Přestože se jedná o skvělé výhledové místo, nacházíme jistou kaňku na kráse. Z údolí stoupají husté mraky. I proto na rozdíl od rána vidíme ze skupiny Tofana pouze nejvyšší vrcholy, zbytek zahaluje hustá kaše. Podobně je na tom i Monte Cristallo. Největší mlha ovšem leží v údolí d'Ampezzo, jež máme pod sebou; o známém středisku Cortina d'Ampezzo si můžeme nechat pouze zdát.

Naštěstí se zjevuje cosi jiného. "Dole svítí i bez deště duha!" zazní z pléna. Ihned shlížíme z kopce. Sdělení neklame, nad mlhou se skutečně táhne pruh barevných paprsků. Nejedná se však o duhu, jev se jmenuje gloriola. Občas se dle hory Brocken v Německu, kde bývá pozorován, nazývá i Brockenský přízrak; optický úkaz vzniká zpětným ohybem světelných paprsků.

Stoupáme k chatě Tondi (2 327 m), jež se zdá být uzavřená, občerstvovací přestávku činíme o kousek výš. Opět se kocháme okolím, přičemž nad sebou konečně vidíme i strmé skalní stěny horské skupiny Sorapis. Ty traverzuje úzká pěšina, zanedlouho se po ní ubíráme. Po pravici máme zdánlivě nepřekonatelný terén, přesto v něm pulsuje život. Než se rozkoukáme, mine nás obrovité stádo kamzíků. Zvířata hopsají z kamene na kámen šikovně jako kamzíci - lepší přirovnání mě nenapadlo - udržují si od nás dostatečný odstup. Že bychom se jim nezamlouvali?

Nad jezerem Sorapis

Přecházíme sedlo, jež jsme pozorovali už z dálky, následuje prudší sestup. Ke zdolání slouží natažená lana. Vzápětí se stezka klikatí travou. Pomalu, ale jistě směřujeme ke zdánlivě neschůdné stěně, z dálky to vypadá, že polezeme vzhůru strmým žlebem. Ve skutečnosti se vine po ostřejší hraně uzounká pěšinka. Protože je dosti větrná, nečiní úplně dobře lidem trpícím závratí, do "schůdnějšího" terénu se dostáváme s použitím technických pomůcek.

Z vyhlídkového místa, kde činíme krátkou zastávku, sestupujeme po kamenité pěšině, z níž s předstihem vidíme nejdůležitější cíl prvního dne. Pod námi dole se mezi rozeklanými skalisky leskne hladina jezera Sorapis (1 923 m). Nazelenalá - později se změní v blankytně modrou - vodní plocha působí coby vzácná perla, je to nádhera. I proto záhy narážíme na další turisty, jichž jsme dosud potkávali poskrovnu.

Zastavujeme na břehu, dáváme pozdní oběd a testujeme teplotu vody; nakonec do ní, přestože se výrazně oteplilo, nikdo z nás nevleze. Skupenství známé jako H2O je o krapánek studenější, než by bylo záhodno; napájení z ledovců je znát. V trojici jezero kolem dokola obkroužíme, jak se ukáže, plocha vypadá skvěle ze všech stran. I proto mají naše fotoaparáty napilno a cvakají jeden snímek za druhým; vůbec by nás nepřekvapilo, kdyby právě tady profesionální fotografové pořizovali luxusní záběry do výpravných publikací o Dolomitech.

Přestože se na mysl dere heslo: "S jezerem Sorapis na věčné časy a nikdy jinak!", po jisté době odcházíme. K chatě, jež stojí poblíž, neodbočíme, traverzujeme skalní stěny. Ku pomoci občas slouží technické pomůcky (kovové schody, rošty, natažené lano), z pěšiny se otevírají výhledy na okolní hory - byly vidět i od jezera. V hlavní roli se představují jezero Misurina a skalní masiv Cadini, z mraků vykouknou i dvě skalní věže Tre Cime.

Jezero Sorapis Masiv Monte Cristallo

Na závěr jdeme lesem a končíme v sedle Tre Croci (1 805 m - Tři kříže). Uléháme na louku a čekáme, až dorazí autobus, nemáme na výběr. Dopravní prostředek (stejně jako při mojí návštěvě Západních Dolomit běží i v tomto případě o zájezd cestovní kanceláře) má za úkol nabrat nejprve sekci ferratistů, my jsme až druzí na řadě. Protože svítí sluníčko, nijak si nestěžujeme, někdo si dokonce - nebudu jmenovat - schrupne.

Po příjezdu busu se přesunujeme do penzionu, kde jsme ubytováni a máme zajištěnu polopenzi, první den utekl rychle jako voda. Zbývá pouze doplnit, že nejvyšší bod skupiny Sorapis dosahuje nadmořské výšky 3 205 metrů a název se dá rozložit do dvou částí. Slůvko sora vychází z názvu sopra a v překladu znamená nad, piss je místní výraz pro vodopád. Navštívili jsme tudíž skalní skupinu Nad vodopádem.

Lagazuoi

Hola hola, druhý den volá, tentokrát si dopřejeme túru podstatně kratší. Neznamená to ale, že se ochudíme o příjemné zážitky. Naše pěší sekce vysedá z autobusu v sedle Falzarego (2 105 m), v němž kromě parkoviště najdeme chatu a kostelík; lanovkou se dá vyjet - jasně že jde i vyjít - na vrcholek Lagazuoi (2 752 m). Prvně se také nabízí výhled na královnu Dolomit Marmoladu, jež si vladařský titul vysloužila tím, že je v celém pohoří nejvyšší (3 343 m). Její vrcholové partie zakrývá místo panovnické koruny ledovec.

Masiv Sella Masiv Tofana a mraky

Vydáváme se do terénu a náš první pomyslný cíl představuje chata Averau; jedná se o vyhlídkovou trasu. Když podcházíme horu Croda Negra (2 518 m), ohromují nás fantastické zpětné pohledy. Jako na dlani máme sedlo Falzarego i vrchol Lagazuoi, vedle se táhnou strmá rozeklaná skaliska. Po jejich boku se stejně jako včera halí do bílých mraků masiv Tofana di Mezzo, stěny Sorapis se pro změnu ukazují v plné kráse. Později se znovu představuje Marmolada.

Správně bych měl napsat, že se ukazují i jiné masivy, představím je ale až na nejúchvatnější vyhlídce tohoto dne. K té vyrážíme od chaty Averau. Stoupáme přibližně sto padesát výškových metrů na vrchol Nuvolau (2 574 m), kde také stojí chata - v době naší návštěvy se zevnitř linula rakouská pochodová hudba.

V sedle Faizarego

Přímo před námi, pokud se nehalí do roucha tkaného z mraků, předvádí se masivy Sorapis, Monte Cristallo, Tofana di Mezzo, Antelao, Marmolada či Civetta; zvláštní pozornost věnuji skalní skupině Sella. Na její svahy včetně třítisícovky Piz Boe jsem stoupal před měsícem, a tak mám k masivu silnější pouto. Skaliska jsou dnes pocukrována bílým sněhem. Zapomínat nesmím ani na Cinque Torri a město Cortina d'Ampezzo, jež se rozkládá v údolí pod námi.

Cinque Torri

Plni dojmů se vracíme k chatě Averau, kde rozšíříme zážitky o konzumaci jídel či nápojů. Následně scházíme ke skaliskům Cinque Torri (2 361 m). Jedná se o skalní věže, jež se zvedají strmě k nebi a zaručeně stojí za pozornost; není proto divu, že se o ně v minulosti nezajímali jenom turisté.

Treking.cz - diskuze

Diskuse k tomuto článku

přidat názor    zobrazit celou diskusi

Další související články:

+ Tofana di Mezzo - via ferrata Giuseppe Olivieri
+ Paternkofel, via ferrata Schartenweg na vrchol Paternkofelu
+ Cima Fanis Sud - via ferrata Tomaselli
+ Punta Fiames - via ferrata M. Strobel
+ Po stopách 1. svetovej vojny - via ferraty na Sas de Stria a Lagazuoi Pizo
+ Okolo Tre Cime a ferrata na Toblinger Knoten
+ Co jsou to via ferraty?
+ Ferrata Diavolo, zajištěné cesty v Alpách
+ Ferraty u Lago di Garda, Itálie
+ Putování po Jižním Tyrolsku aneb po stopách Ötziho (1)
+ Přechod Karnských Alp
+ Carnia Verde neznámá "Zelená země"
+ Po visutém žebříku na Jof di Montasio, jednodenní túra na nejvyšší kopec italské části Julských Alp
+ Na Mangart v Julských Alpách s dětmi
+ Výstup na Jalovec, krystal Julských Alp
+ Přechod Julských Alp
+ Julské Alpy (1), přechod Julských Alp
+ Julské Alpy (2), přechod Julských Alp
+ Dolina Krnica a sedlo Prevala v masívu Kanin, Slovinsko - Julské Alpy (2)
+ Kobilja glava u Tolminu, Slovinsko - Julské Alpy (3)
+ Bohinjské hory: Rjava skala, Orlove glave, Šija - Julské Alpy (4)
+ HTL Steig – Gutensteinerské Alpy, oblast Hohe Wand
+ Julské Alpy, výstup na Triglav, Tilak Treking 2005; soutěžní článek č. 4
+ Triglavský národní park
+ Přechod Karnských Alp
+ Z Lackenhofu okolo Ötscheru údolím Ötschergraben a zpět
+ Tour du Mont Blanc 2008
+ Hochfeiler (3 509 m), Zillertálské Alpy
+ Víkend v pohoří Schneealpe, Rakousko
+ Hochswab v zimě, rakouské Alpy
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Na Trekingu dále naleznete
Naše rozhledny Skalní města
Naše vrcholy Vodopády
Ledovcová jezera Sedla a doliny
Jeskyně Památky
České hrady Slovenské hrady
Geomorfologie (ČR) Geomorfologie (SK)
Nejvyšší hory (SK) Nejvyšší hory (ČR)
Nejvyšší vrcholy Orografické členění
Rozloha celků Alpy
Karpaty Přehled pohoří
Vyhledat ubytování podle pohoří

1. Beskydy, ubytování a horské chaty v Beskydech
2. Javorníky, ubytování a horské chaty v Javorníkách
3. Jeseníky, ubytování a horské chaty v Jeseníkách
4. Jizerské hory, ubytování a chaty v Jizerských horách
5. Krkonoše, ubytování a horské boudy v Krkonoších
6. Orlické hory, ubytování a chaty v Orlických horách
7. Šumava, ubytování a horské chaty na Šumavě
CZ / SK
1. Malá Fatra, ubytování a horské chaty na Malé Fatře
2. Nízké Tatry, ubytování a chaty v Nízkých Tatrách
3. Oravské Beskydy, ubytování a chaty na Oravě
4. Roháče, ubytování a chaty v Západních Tatrách
5. Slovenský ráj, ubytování a chaty ve Slovenském ráji
6. Velká Fatra, horské chaty a útulny na Velké Fatře
7. Vysoké Tatry, ubytování a chaty ve Vysokých Tatrách
Regiony
Oblasti: Beskydy | Bílé Karpaty | Brdy | Broumovská vrchovina | Česká Kanada | České středohoří | České Švýcarsko | Český les | Český ráj | Doupovské hory | Drahanská vrchovina | Hanušovická vrchovina | Hornosvratecká vrchovina | Hostýnské vrchy | Chřiby | Javorníky | Jeseníky | Jevišovická pahorkatina | Jizerské hory | Králický Sněžník | Krkonoše | Krušné hory | Křivoklátská vrchovina | Litenčická pahorkatina | Lužické hory | Nízký Jeseník | Novohradské hory | Orlické hory | Pálava | Podyjí | Rakovnická pahorkatina | Ralsko | Rychlebské hory | Slavkovský les | Svitavská pahorkatina | Šluknovská pahorkatina | Šumava | Švihovská vrchovina | Vizovická vrchovina | Vlašimská pahorkatina | Vsetínské vrchy | Východolabská tabule | Zábřežská vrchovina | Zlatohorská vrchovina | Ždánický les | Železné hory | Žulovská pahorkatina | Branisko | Bukovské vrchy | Burda | Cerová vrchovina | Čergov | Čierna hora | Chočské vrchy | Kremnické vrchy | Krupinská planina | Kysucké Beskydy | Laborecká vrchovina | Levočské vrchy | Ľubovnianska vrchovina | Malá Fatra | Malé Karpaty | Muránska planina | Nízké Tatry | Ondavská vrchovina | Oravská Magura | Oravské Beskydy | Pieniny | Podunajská pahorkatina | Pohronský Inovec | Polana | Považský Inovec | Revúcka vrchovina | Roháče | Slanské vrchy | Slovenský kras | Slovenský ráj | Spišská Magura | Stolické vrchy | Strážovské vrchy | Súlovské skály | Šarišská vrchovina | Štiavnické vrchy | Tribeč | Velká Fatra | Veporské vrchy | Vihorlat | Volovské vrchy | Vtáčnik | Vysoké Tatry | Záhorie | Zemplínské vrchy
Témata našich článků…
Proton Kudlanka nábožná Slaměnka Na Turoldu Smraďoch Marcelka Chata Šerlich Bezděz Gluon Litice Lysá hora Retezat Frýdštejn Úplněk Jarní prázdniny Osmitisícovky Loket Planeta Mars Brouci Kuiperův pás Pohorky Říp
Reklama
Vybíráme z obsahu…
1. Plesa Štrbské pleso, nejznámější a druhé největší pleso slovenských Tater
2. Přírodní zajímavosti Velká kotlina, ledovcový kar a nejvýznamnější botanická lokalita v ČR
3. Naše vrcholy Luční hora, 2. nejvyšší hora Krkonoš a České republiky
4. Tipy na výlet Lanovka na Lomnický štít, ceník a provozní doba
5. Vesmír Světelný rok, nejpoužívanější jednotka vzdálenosti ve vesmíru
6. Horské chaty Chata Návrší, horská chata a levné ubytování na Králickém Sněžníku
7. České hrady Karlštejn, jeden z nejznámějších a nejnavštěvovanějších českých hradů
Home Page | Časopis | Průvodce | Ceník inzerce | Soutěže | Seznamka | Kalendář akcí | Outdoor testy | Horské chaty | Fotogalerie | Archiv
Treky, turistika | Horolezectví | Cykloturistika | Cestování | Vesmír, astronomie | Turistická mapa online | Spolupracujeme
TOPlist