Balíme a útulnu pod vrcholem Velké Deštné opouštíme až po půl osmé. Jako poslední. Nejprve se kousek vracíme po včerejších stopách, avšak již na rozcestí Pod Jelenkou, sedlo (1 047 m) opouštíme hřeben Orlických hor a sestupujeme doleva po modré turistické značce (TZ). Za občasných výhledů do Polska na roztroušená stavení po okrajích obce Lasówka.
Bedřichovka, Divoká Orlice a Lasówka
Kousek před vstupem na cestu míjíme studánku, která se zdá být spolehlivým zdrojem vody. I v letních měsících. Do Bedřichovky musíme kousek po cestě. Z informační tabule se dozvídáme, že se nacházíme v Ptačí oblasti Orlické Záhoří, která na rozloze 904 hektarů byla vyhlášena v roce 2004. To z důvodu výskytu chřástala polního. Vedle chřástala, který žije skrytě v hustých travních porostech na mokřadních loukách, se tady vyskytují i další ohrožené druhy. Například bramborníček hnědý, bekasina otavní aj.
Na louce pod sjezdovkou je vidět bíle natřená osmiboká kaplička sv. Václava. Ale to jsme již v horské osadě Bedřichovka (728 m), která je prvně písemně zmiňována až v roce 1790 jako Friedrichswald. To podle významného sklářského rodu Friedrichů, který získal zdejší pozemky. Bedřichovka byla kdysi osadou na konci světa, protože tady končila silnice. Ta na Šerlich byla vybudována až v roce 1974.
V Bedřichovce, která se nachází v údolí Divoké Orlice na pomezí Orlických hor a Bystřických hor (Góry Bystrzyckie), se však nezdržujeme a míříme k polským hranicím. Před tím se ale ještě zastavujeme u "dvoudílné" Přírodní rezervace Bedřichovka, která má výměru 10,7 ha, výškové rozpětí 33 m (692 - 725 m) a vyhlášena byla v roce 1982. Aktuálně tady totiž kvete neuvěřitelné množství rdesna hadího kořene a jestřábníku oranžového.
Konečně jsme na hranicích a tabulky U hranic (692 m). Přecházíme meandrující tok Divoké Orlice, který tady odděluje území České republiky od dnešního Polska. A proč dnešního? To proto, že v minulosti, před rokem 1945, šlo o území německé. Nakonec obec Lasówka (Dolnoslezské vojvodství) se do roku 1945 jmenovala Kaiserswalde. Dnes tady žije asi stovka obyvatel, avšak ještě v roce 1910 tady žilo na 660 hlav. Původní obyvatelé byli Poláky po válce vystěhování. A nejednalo se pouze o Němce, ale i o Čechy. Historicky Československo ani České království neměly s Polskem nikdy příliš vřelé vztahy.
V obcí Lasówka (706 m) se nezdržujeme, pouze uděláme pár fotek kostela sv. Antonína, který byl postaven z opracovaného pískovce v letech 1910 - 1912. Vyniká vysoká valbová věž, která je vidět i z velkých vzdáleností. Naším dalším cílem jsou krásné louky nad obcí s úžasnými výhledy k hřebeni Orlických hor, které se táhnou jako neprostupný horský val podél hranic. Konečně je tady Lasówką rozdroże (744 m), u kterého si dopřejeme krátký oddech a také snídani. Alespoň budeme mít lehčí batohy…
Spalona a Jagodna
Nyní vyměníme modrou TZ za červenou hřebenovku. Jsme na trase 444 km dlouhé tzv. Hlavní sudetské stezky (Główny Szlak Sudecki) a na území Bystřických hor, které mají rozlohu asi 250 km2. Výškou sice nijak neohromí, nejvyšší hora tohoto pohoří nepřesahuje výšku 1 000 metrů nad mořem, ale hory jsou to poměrně malebné a málo dotčené.
Hustými a převážně smrkovými lesy postupně kličkujeme po lesních cestách, které nás brzy přivádějí na Rozdroże (rozcestí) pod Uboczem (725 m) s lavicemi a stolem. Dáváme si kratší pauzu, času máme celkem dost, vždyť nás dnes čeká jen něco přes 26 kilometrů. Po příjemném oddechu nás čeká stoupání a mechy obrostlá lesní cesta. A opět sestup. K usedlostem s malým rybníčkem, před kterým se naše cesta stáčí doprava. Další stoupání po lesní cestě, po níž před námi poměrně dlouho panáčkuje zajíc. Dalo by se ale za hezkých výhledů přejít přes louku k silničce a po ní vpravo nahoru.
Ani jsme se nenadali a opět stojíme na asfaltu. Na okraji osady Spalona. Na protějším okraji této osady stojí chata (schronisko) PTTK Jagodna (811 m), jedna z početné řady turistických chat v Polsku. Ovšem i na polských turistických chatách přitlačili na cenovou pilu, dnes jsou na nich ceny bezmála dvojnásobné oproti létům před kovidovým terorem.
Opět jsme zařadili krátký relax. K němu využíváme velký přístřešek kousek nad chatou (schroniskem) Jagodna. To jsme již na stezce, která míří na vrch Jagodna, nejvyšší horu Bystřických hor. Ztratit se tady nelze, stezka vede převážně po široké a prašné lesní cestě. A pendluje tady spousta výletníků i cyklistů. Přecházíme vrch Sasanka (965 m) a Míša již trousí něco v tom smyslu, kde je ta zatracená rozhledna. No "zatracená" rozhledna už je kousek, přímo na dohled. Tady za tím rohem…
Konečně jsme na vrcholu Jagodna (977 m, severní vrchol asi 985 m), který je nejvyšší horou pohoří Góry Bystrzyckie. My však vystoupáme ještě o kousek výše, na vyhlídkovou plošinu rozhledny (wieża widokowa) Jagodna, ze které se otevírají parádní výhledy nejen na Bystřické hory, ale také na protější Orlické hory, na vzdálenější Králický Sněžník i do širých rovin Kladska. Dalekohled naistalovaný na plošině je však docela "k prdu", protože má vysloveně mizernou optiku. Takovou tu rozmazávací… Ale stavba jako taková je zajímavá. Před odchodem si Míša všímá drobného, ale krásného motýla. Mám velkou radost, protože lišejníkovce černého (Atolmis rubricollis) ve své fotografické "sbírce" ještě nemám.
Neratov
Od rozhledny na Jagodné nás čeká již jen sestup. Za občasných výhledů do Kladska a ke Králickému Sněžníku. Míša má toho již dost, říká, že je poznat, že již dlouho nebyla na treku. Ten velký a těžký batoh je přece jen něco jiného než lehounký batůžek při jednodenních výletech. Ale protože se urodilo lesních jahod, rychle opět nabírá sílu.
Zakrátko nás znovu "vítá" asfaltka, a opět značka uhýbá doleva do lesa. TZ vede obloukem přes osadu Poniatów, ale asi ji moc turistů nevyužívá, protože je docela zarostlá buřinou. Asi bylo lépe pokračovat k hranicím po cestě. Na druhou stranu se nám zase otevřel hezký pohled na blízké věže a prosklenou střechu kostela v Neratově.
Posledních pár zákrut, poslední úsek lesní cestou k Divoké Orlici a opět přecházíme tok dravé horské říčky po můstku (z roku 2019) nad řekou (592 m). Mineme místní pivovar a již jsme nazpět na parkovišti. Batohy ukládáme do kufru, přezouváme se, ale ještě neodjíždíme. Jdeme se podívat do místního kostela, který je skutečně jedinečný. Jeho návštěvu mohu opravdu doporučit, je otevřen stále (24/7). Více si o této zachráněné památce můžete přečíst v tomto článku.
Avšak ani návštěvou kostela náš pobyt v Neratově nekončí. Jdeme se kouknout na dvě útulničky, které byly zbudovány z vršků původních kostelních věží. A cestou k nim potkáváme jednu ze spolunocležnic z Velké Deštné. Jaké to překvapení. Zdržujeme se tak na příjemný pokec, dochází i na opožděné představení. Marcela s Marií šlapou po etapách po Stezce Českem, jejich cílem na této etapě jsou Králíky. Nemá se to, přesto musím prozradit, že starší z nich má 65. Je proto obdivuhodné, že se vydaly na tak dlouhý trek a že jej při 20kilometrových denních etapách bravurně zvládají. Klobouk dolů. A jen tak dále, hlavně vydržet a nevzdávat se!
Orlické hory a Bystřické hory na nás udělaly velice dobrý dojem. Trek byl spíše lehčí, ale nádherný. Trasa vedla přes řadu zajímavých míst, okolo řady prvorepublikových betonových pevností, zavedla nás na tři rozhledny a také na nejvyšší vrcholy hned dvou pohoří. A skvělou tečku za tím udělala návštěva kostela v Neratově. No a cestou zastávka na Zemské bráně, kiosek v Petrovičkách již nestíháme a večer na potemnělé obloze nás doprovází srpek Měsíce v těsné konjunkci s Venuší. Budu se sice opakovat, ale mělo to náboj!
- Trasa druhé etapy na turistické mapě
- Předchozí (1.) část článku
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.