Za výchozí a zároveň cílový bod si vybíráme Neratov (605 m), pohraniční vísku proslavenou unikátním poutním kostelem, barokním chrámem Nanebevzetí Panny Marie, terý se začal stavět v roce 1723 a dokončen byl roku 1733. Jedinečný chrám, jehož prohlídku si ale ponecháváme až po návratu z treku, je skutečně ohromný. Dosahuje výšky 20 metrů, délky 48 metrů a šířky 19 metrů.
Neratov při březích Divoké Orlice je jako Bärenwald prvně písemně připomínán v roce 1550 v souvislosti s místní sklárnou. Vedla tudy také důležitá stezka do Kladska. Průvodce "Hory Orlické" z roku 1913 uvádí tři hostince, poštu i telegraf. Však nakonec tehdy v Neratově žilo okolo 500 obyvatel. Dnes věc nepředstavitelná.
Vysoký kořen, Hadinec, Hanička a Anenský vrch
Po příjezdu se zastavujeme na lehký oběd v hostinci pod kostelem. Ani mě nepřekvapí, že opět slyším ukrajinštinu. Při letošních toulkách na Ukrajince (přesněji na Ukrajinky) narážím i v těch nejzapadlejších koutech naší vlasti. Zdá se, že české pohostinství by se dnes bez ukrajinských pracovníků patrně zhroutilo. Je to obdivuhodné, jak rychle byli Ukrajinci schopni si docela obstojně osvojit český jazyk a začít pracovat. Takoví Cikáni (Romové) jsou tady už nejméně 300 let a zřejmě nebudu přehánět tvrzením, že většina (většina, nikoliv všichni) z nich dosud nepracuje. No jo, jak již říkal slovutný Švejkův feldkurát Katz: "To se nám to hoduje, když nám cizí lidi půjčují".
Nebylo to nijak plánované, ale batohy nahazujeme na záda právě v okamžiku, kdy na věži kostela odbíjí pravé poledne. Vyrážíme po modré turistické značce k hřebeni Orlických hor. Během dnešního odpoledne nás čeká 23 kilometrů při převýšení asi 800 metrů.
Již nad Neratovem se objevují úžasné květnaté louky s krásnými výhledy. Tato část Orlických hor je vskutku malebná. Míjíme řadu krásných roubených chalup, patrně ještě po Němcích. Ano, odsun českých Němců a zabavení jejich majetků bylo nespravedlivé. O tom není pochyb. Avšak po tom, čeho se Němci dopustili před válkou a pak zejména za války snad nikdo nemohl spravedlnost očekávat. Odsun a zabavení majetků byly tak ještě mírným trestem. Mnozí z Němců by si totiž za spáchaná zvěrstva zasloužili mnohem a mnohem tvrdší tresty. Navíc soužití ve společném státě po všech těch válečných hrůzách bylo v tu dobu asi jen těžko představitelné.
Po asi dvou kilometrech přicházíme ke studni s rumpálem a lavičkami. Rumpál zřejmě rumpáluje, avšak studna je uzamčena mříží. Kousek nad tímto zdrojem stojí uzamčená chata. Záhy se dostáváme na další krásné louky s úžasnými výhledy. Doslova jako na dlani máme Suchý vrch, Bukovou horu a poněkud více napravo i Lázek, nejvyšší vrchol Zábřežské vrchoviny. Tam jsem byl na pohodovém dvoudenním treku asi před týdnem. Jsme na rozcestí Vysoký kořen (814 m). Máme za sebou asi čtvrtinu dnešní porce výškových metrů. Krátce se zastavíme, pofotíme tu nádheru a pak - začínáme klesat. Za každé stoupání v horách je turista "potrestán" sestupem…
Míjíme sochy svatých umístěné na vysokých podstavcích. Ty patrně v minulosti lemovaly výše zmíněnou stezku do Kladska. Sestup končí na rozcestí Hadinec (743 m) u bývalé horské osady. Tady naopak začíná další stoupání. Stále po modré TZ. Míjíme další turistické přístřešky a Boží muka se sochami. Zpoza hřebene na nás vykoukne i Králický Sněžník s dobře patrnou rozhlednou na jeho vrcholu.
Ani jsme se nenadáli a stojíme na rozcestí U Černodolské rezervace (807 m). Tady opouštíme modrou TZ a odbočujeme doprava po červené TZ, po hřebenovce, která nás vede k odbočce (845 m) k tvrzi Hanička (830 m). Zamíříme ke vstupnímu objektu R-79A nikoliv s tím, že bychom chtěli na prohlídku (nemáme tolik času), ale že si dáme něco k pití. Funguje tady totiž kiosek.
Vracíme se na rozcestí, omrkneme dělostřelecký srub M-H-S Na mýtině (v okolí je ještě několik dalších těžkých objektů) a pokračujeme k západu. Míjíme pěchotní srub R-S 81 U obrázku (871 m). Objekt byl vybudován za pouhých 5 dní ve dnech 2. - 6. srpna 1936. Na betonáž objektu II. stupně odolnosti bylo zapotřebí 1 151 kubíků betonu. Zdi mají tloušťku 100 až 225 cm, strop rovné dva metry. Dokázali bychom něco takového ještě i dnes?
Následují pěchotní srub R-S 82 Poslední (betonáž, na kterou bylo použito asi 500 kubíků betonu, proběhla ve dnech 11. - 15. listopadu 1937) a řada dalších pevnostních objektů. Hřeben Orlických hor je plný takových prvorepublikových betonových pevností, které měly naše území chránit před stále agresivnějšími Němci. Člověk se dnes ptá, jak jeden zneuznaný malíř a vegetarián z Lince dokázal zblbnout téměř celý národ… Stejnými propagandistickými metodami, jako to posluhovači farmabyznysu dokázali za kovidového teroru. Mechanismy propagandy nakonec velice srozumitelně popsal J. J. Duffack v knize "Dr. Joseph Goebbels, poznání a propaganda". A za takovou nosnou "poučku" z knihy považuji výrok: "Propaganda se má dovolávat emocí, nikoliv rozumu; jednoduchá témata mají být opakována znovu a znovu."
Kolik zblblých kovidistů se bálo, že je neočkovaní nakazí nemocí, proti které byli očkovaní, chtěli odpůrce zcela izolovat od "uvědomělého" zbytku společnosti, a klidně pak ještě šli na pátou dávku dvoudávkové vakcíny… Ti by se opravdu hodili na bývalou vojenskou školu pozemního vojska ve Vyškově. Tam byla nejtěžší zkouškou zkouška ze samopalu s nejtěžší otázkou, z kolika že částí se skládá samopal vzor 58. A jak zněla správná odpověď? Samopal se skládá ze čtyř částí. Jsou to tyto tři. Pažba a hlaveň… No a nyní si představte, že se Hitlerovi podařilo podobné mamlasy "vyrobit" z většiny Němců. Vcelku snadno a celkem rychle.
Mineme hromady vytěženého dříví a již je tady Anenský vrch, sedlo (945 m) a Anenský vrch, odbočka na vyhlídku (961 m). Odbočujeme doprava, protože naším cílem je Anenský vrch (992 m) s krásnou 17metrovou rozhlednou z roku 2010. Již jsme na ni jednou byli, asi rok nebo dva roky po jejím zpřístupnění. V zimě. A nyní je téměř léto, ale zima skoro stejná jako tehdy. Na vrchu rozhledny fouká neobyčejně ledový, skutečně nepříjemný vítr. Že jsme si nevzali nahoru bundy. Výhledy jsou solidní, jen je krapet zataženo. Vidíme Suchý vrch i Bukovou horu, mezi Stromy Velkou Deštnou a jižní obzor se ztrácí v oblačnosti. Západ je zakryt stromy.
Srub Průsek, Mezivrší, Pěticestí a Kunštátská kaple
Scházíme dolů, pokecáme s veselou partičkou turistů z Bohnic, kteří vandrují po horách již přes týden bez nějakého pevného plánu (to bych také rád jednou absolvoval). Vybavení mají. Zásoby piva v PETkách ani ohnivá voda dnes jistě nedojdou. Musíme ale pokračovat dále, máme před sebou ještě spoustu kilometrů. Následují rozcestí U Anenského vrchu (950 m), pěchotního srub R-S 87 Průsek, který jsem měl v minulosti možnost si prohlédnout, krásně nám zapózuje okáč pýrový a již jsme v sedle Mezivrší (927 m). Vede tudy silnička skrz hřeben Orlickýho hor a je tady velké parkoviště. S "mýtnou bránou". Ano, v Čechách se platí všude. I v lese.
Po hranicích Přírodní rezervace Komáří vrch (12,48 ha) a po úbočí Komářího vrchu (999 m) jdeme "nekonečnou" přímou cestou hustým smrkovým lesem. Konečně jsme na rozcestí Pěticestí (1 004 m), na kterém stojí kiosek. Avšak je uzavřen, nyní má otevřeno pouze o víkendech. Ale tak nějak jsme s tím počítali, takže zklamáni nejsme. Nakonec máme dost vlastních zásob. Něco uzobneme a batohy budou hnedka lehčí.
Vyrážíme s deštěm. Jde ale spíše o takovou vydatnější přeháňku, nemá cenu vytahovat bundy. Však to zase rychle uschne. Okolo Přírodní památky U Kunštátské kaple, hřebenového vrchoviště s výměrou asi 2,63 ha a porosty kosodřeviny míříme krásným, ale také nejblátivějším úsekem ke Kunštátské kapli (1 037 m), která je nejvýše položenou kaplí v Orlických horách. Kaple Navštívení Panny Marie kruhové půdorysu a se šindelovou střechou byla postavena v roce 1760. Těšil jsem se na zdejší výhledy, kterých jsem si užíval ještě při treku z Rychlebských hor do Jizerek, dnes je ale smrčina již hodně vysoká.
Halinův pramen a Velká Deštná s útulnou a rozhlednou
I za kaplí procházíme blátivým chodníkem. Následuje několik krátkých přeháněk, pak ale vždy krátce vysvitne sluníčko. Míříme krásným lesem přes vrcholy Tetřevec (1 043 m) a Homole (1 001 m) na rozcestí Pod Homolí (963 m). Něco přes 100 metrů vlevo je Kačenčin šenk (952 m), samoobslužný lesní bar. O tom ale nevíme, jeho existenci zjišťujeme až druhého dne. No nekoukal jsem do mapy a šli jsme po paměti. Pokud zde byla nějaká směrovka či tabule, tak jsme si jich nevšimli. Ale jak jsem napsal výše, máme vlastní zásoby.
Po asfaltové silničce mineme vrcholovou stanici sedačkové lanovky Pod Korunkou (1 020 m), Halinův pramen, který spíše kape než teče, a za podvečerního sluníčka docházíme do sedla Pod Jelenkou (1 047 m). Pár zatáček, dlouhé stoupání, které snad nemá konce, přesto se dostáváme na rozcestí Velká Deštná (1 103 m). Stojí tady velký srub horské služby s kioskem. Kiosek je sice zavřený, avšak část srubu je volně přístupná. Však tady plánujeme bivak. V noci má pršet a my rádi noční slejvák budeme trávit v suchu pod střechou.
Stejný nápad jako my měly i dvě borky, které jdou po etapách Stezku Českem a maník, který jde nezávisle z Náchoda. Asi jej cesta zmohla, protože již spí. A to je teprve něco po sedmé večerní. Nebo že by snad odpolední? Za pár dní je letní slunovrat, užíváme si tak nejdelších dnů v roce. Chystáme spaní, pokecáme se spolunocležnicemi. Večeře a jdeme se kouknout na rozhlednu na vrcholu Velké Deštné (1 015 m), nejvyšší hory Orlických hor.
Sice bude ten letní slunovrat, ale podmínky jsou spíše zimní. Jsme moc rádi, že máme na sobě teplé bundy. Ten vítr je fakt ledový. Co by na to řekli globální oteplalisté? Sorry jako, chyba v pozorování… No myslím, že na chlad jsem z hor celkem zvyklý. Přesto tvrdím, že na Velké Deštné byla pořádná zima. Žádná chyba v pozorování.
Je devět večer. Pozápadová obloha je díky mrakům přímo dramatická, ale není barevná. I přes sníženou dohlednost vidíme k hřebeni Krkonoš, Ještěd však již nenacházíme. Dobře je vidět Rozkoš, jezero u Náchoda, Mezivrší s další z orlickohorských rozhleden se Šerlichem včetně Masarykovy chaty na Šerlichu, na východě pak Anenský vrch a řada dalších vrcholů v hřebeni Orlických hor. Byla to úžasná tečka za dnešním dnem nabitým nejen kilometry, ale i nevšedními zážitky a nádhernými panoramaty.
- Dokončení článku
- Trasa treku na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.