Zavírám ještě na chvíli oči. Dnes mě čeká poměrně dlouhá etapa. Nějakých 32 km se slušným převýšením. Když oči znovu otevřu tak s překvapením zjišťuji, že je již téměř osm hodin. Tak takhle dlouho jsem nespal ani nepamatuji… Jdu se kouknout k Břidličné hoře, zda-li tady po ránu nebudou kamzíci. Nebyli. Asi si pro tyto dny našli příjemnější lokalitu. A nebo se skrývají před ochranáři, kteří je chtěli nechat všechny vystřílet…
Balím fidlátka a loučím se se svými spolunocležníky. I jejich psy. Ještě poslední rozlučkové foto útulny na Jelení studánce a ukusuji první z dnešní porce kilometrů. Po červené turistické značce mířím kousek po hřebeni Jeseníků do Národní přírodní rezervace Praděd.
Čtěte také: Minulá část článku Křížem krážem Pradědskou a Desenskou hornatinou
Za výhledů do podhůří a k Nízkému Jeseníku s nepřehlédnutelnou sopkou Velký Roudný a vodní nádrží Slezská Harta i do Malé kotliny docházím na rozcestí Nad Malým kotlem (1 335 m). Nachází se v mělkém sedle mezi vrchy Jelení hřbet (1 367 m) a Velký máj (1 386 m). Tady hřebenovku opouštím a po zelené turistické značce sestupuji k Františkově myslivně.
Údolí Divoké Desné a Borový vodopád
Mám rád tento chodník svěžím horským smrkovým lesem. I ty hezké výhledy do hlubokých dolů říčky Merta a do rovin okolo Šumperka. Šel jsem tudy již mnohokráte, ale zdejší krajina se mně ani zdaleka nepřejedla. Sestup mezi hranicemi NPR Praděd a PR Břidličná jde ráz na ráz. Již je tady pěkný výhled k Pradědu a kousek za ním rozcestí U Františkovy myslivny (1 185 m).
Fotogalerie
K Františkově myslivně ale nezacházím, zítra se budu kolem ní stejně vracet na hřeben. Odbočuji vpravo a po zpevněné cestě sestupuji do údolí Divoké Desné. Pro někoho tato cesta může být vopruz, já se ale kochám výhledy k Františkově myslivně, k hřebeni Medvědí hory a fotím motýly a brouky, kterých je tady opravdu spousta. Však jsem do batohu přibalil i mezikroužky pro focení pořádnějších detailů. Po levici se táhne PR Bučina pod Františkovou myslivnou. Jen mne udivuje, že z ní slyším zvuk motorové pily…
Cesta plyne stejně svižně jako voda v Divoké Desné. Již jsou tady známá skaliska Zámčisko bývalého lomu, ve kterém se lámal kámen pro výstavbu hrází PVE Dlouhé stráně. A za nimi hned stejnojmenné rozcestí ve výšce okolo 970 metrů. Tady chodník uhýbá vlevo a přes rozcestí Pod Zámčiskem (895 m), u nějž stával při výstavbě PVE Dlouhé stráně muniční sklad, pokračuje na rozcestí U Kamenné chaty (860 m) k dolní nádrži PVE (800 m). Vpravo míří zpevněná cesta do Medvědího dolu.
Po asfaltu to rychle odsejpá, sluníčko svítí a vítr přestal foukat. Ideální čas i místo na lehkou snídani. Pár foto a pak stále dolů k rozcestí Pod Medvědí horou (665 m). Tady využívám významové odbočky. Sestup nahrazuje stoupání, během kterého se chodník kolem Schnellerova kříže prodere až k Borovému vodopádu, přes asi 8 metrů vysoké přírodní podívané. Určitě se sem vyplatí odbočit, byť si člověk vyšlápne o nějaký ten kilometřík navíc a nastoupá nějakou tu stovečku výškových metrů. Za sebe - nelituji.
Petrovka a Švýcárna
Od vodopádu je nutné se vrátit nazpátek k Divoké Desné. Cestou ještě fotím nějaké brouky a k mé velké radosti i přástevníka medvědího. Jak symbolické - pod Medvědí horou přástevník medvědí (Arctia caja). Výsledný dojem z doliny však mírně kazí elektrická vedení od PVE Dlouhé stráně. Co naplat, průmyslová civilizace si žádá své…
Z rozcestí nyní pokračuji vlevo. Stále po proudu Desné. Až k cestě č. 44, která se z Koutů nad Desnou (leží na soutoku Divoké Desné a Hučivé Desné) ubírá vstříc Červenohorskému sedlu. Tady (606 m) přecházím po mostě na opačný břeh horské bystřiny a využívám služeb zelené turistické značky. Ta se sice zprvu tváří docela vlídně, avšak záhy začíná stoupat prudce vzhůru. Hezky po spádnici.
Na pomyslném výškoměru metry rychle přibývají. Ještě se ani nestačily okoukat výhledy k Velkému Klínovci (1 164 m) a na Kouty nad Desnou a již je tady rozcestí Pod Hřbety (800 m). Avšak ani za tímto rozcestím zelená značka člověka příliš nešetří a stále poměrně strmě míří vzhůru. K rozcestí Petrovka (1 044 m).
Mám za sebou dobrých 17 kilometrů, takže s povděkem využiji pohostinnosti zdejšího zastřešeného posezení. Zouvám boty a vytahuji svačinu s pitím. Kolem je klid, nikde ani noha. Jen na kládách vedle vidím zapomenutý batoh. Pokud se pro něj nikdo nevrátí, přiberu jej s sebou na Švýcárnu.
Když se chystám k odchodu, zleva si to přišpacíruje maník s báglem a zprava cyklista, bodrý Hanák. Že prý je hlava děravá a zapomněl tady batoh. Vracel se sem ze Švýcárny. Říkám mu, že nemusel, že bych mu tam batoh přinesl… Docházím maníka s báglem a zakecáváme se. Přes rozcestí Kamzík (1 190 m) a Slatě (1 299 m) až na Švýcárnu (1 315 m). Prý má na tuto nejstarší turistickou chatu v Jeseníkách namířeno na pivo. Já také.
Nakonec jsme jich skousli pět a zasekli se do osmi do večera. Je neuvěřitelné, jak ten čas na horách či u piva letí. Nakonec se ale zvedáme, dny jsou přece jen dlouhé a je potřeba dostát svým plánům. Já musím ještě dojít nějakých 11 km na Dlouhé stráně a Fero, můj nový známý ze Slovenska, na Jelení studánku.
Divoký důl a Medvědí hora
Stíny se dlouží, chodníky osiřely. Na rozcestí Praděd (1 420 m) není ani noha. Tedy vyjma nás. Na následujícím rozcestí je čas se rozloučit. Fero míří na Ovčárnu a snad na Jelení studánku, já dolů do Divokého dolu. Ten je vskutku divoký, strmý a kamenitý. Musím jej stihnout ještě za světla.
Přes rozcestí Divoký důl (1 100 m) sestupuji na rozcestí U Kamenné chaty, kde jsem již byl ráno. Kousek se vracím proti proudu Divoké Desné po zelené značce a následně se vydávám vpravo vzhůru po obslužné komunikaci k horní nádrži PVE Dlouhé stráně.
Hned za rozcestím potkávám zajíce. Dokonce se nechává vyfotit. A o kousek výše ropuchu. Také se nechává vyfotit. Ani nijak hlasitě neprotestuje. Pak již je to šup šup. Přes potok Jezerná a kolem Tupého vrchu (1 123 m) se již téměř za tmy dostávám na rozcestí Pod Horní nádrží PVE (1 180 m), kde stojí oblíbená bouda, můj dnešní bivak.
Není tady nikdo, dokonce nejezdí ani auta, jak tomu občas bývá. Lehká či spíše symbolická večeře, foto potemnělé oblohy se zářícím Jupiterem a chvíle rozjímání při výhledech ke Švýcárně a Pradědu. Pravá horská idylka. Po jedenácté hodině zalézám na půdě boudy na Medvědí hoře do spacáku. Rád bych vstával brzy, takový východ Slunce od Horní nádrže PVE Dlouhé stráně by nemusel být k zahození…
Trasa: Jelení studánka - U Františkovy myslivny (2,5 km, 40 m) - Borový vodopád (11,7 km, 280 m) - Petrovka (17,2 km, 720 m) - Švýcárna (21 km, 1 050 m) - Divoký důl (25,4 km, 1 180 m) - Pod Horní nádrží PVE (32 km, 1 610 m).
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.