Čučchurské vodopády, túra na Dombaji na Kavkaze

Nenáročné trekování na Centrálním Kavkazu

Krásná túra k Čučchurským vodopádům se dá realizovat během jednoho dne. Přesto ji ale doporučuji rozdělit na trek dvoudenní s bivakem nad Čučchurskými vodopády. Noc v horách s nezapomenutelným západem a východem Slunce, kdy si budete moci prohlédnout prakticky celou oblast Dombaje, za to určitě stojí.

Z centra vesnice Dombaj se vydáme po cestě A155 k severu. Přejdeme dravou horskou řeku Dombaj Ulgen a za ní se první cestou kolem četných stánků se suvenýry vydáme k sedačkové lanovce (kanatnaja kreselnaja daroga), kterou můžeme zdolat první část poměrně nezáživného stoupání. V tom vedru, které sužuje i tyto horské končiny, se nám s ranci na zádech tahat nechce.

Od konečné stanice lanovky, kde je i kontrola zaplacení vstupu do přírodní rezervace, se vydáme širokou lesní cestou k jihovýchodu. Procházíme hustým a vzrostlým lesem s množstvím ztepilých sosen, které jsou porostlé hustými závoji mechů. Ty jsou dokladem čistoty zdejšího prostředí.

Na dalším rozcestí, kde vlevo odbočuje lesní cesta ke sjezdovkám na svazích Mussa Ačitara a vpravo pokračuje široká polní cesta do nitra doliny Dombaj Ulgen, je kontrola pohraniční stráže. Zároveň se odsud konečně otevírají široké rozhledy. Na první pohled upoutá pozornost mohutný vodopád spadající od ledovce Džuguturlučat. Bohužel není ani v mapách ani v průvodcích pojmenován, říkejme mu proto Bezejmenný (Bezimjannyj).

Od kontroly pokračujeme širokou cestou horskými loukami s neobyčejně bujnou vegetací. Travní porosty zde dosahují výšky dvou až tří metrů. Velký pozor si dáváme na všudypřítomný bolševník. I jen pouhý dotek dokáže dosti nepříjemně popálit pokožku! Někteří nevěřící "Tomášové" měli možnost osobně vyzkoušet. Nádherné scenérie dokreslují velké porosty bříz.

Postupně kolem nás defilují vrcholy Pik Ine, Zolotuška a za posledním stoupáním se v plné kráse ukáže mohutná skalní silueta hory Dombaj Ulgen. To jsme již jen asi 20 minut chůze od Čučchurských vodopádů. Procházíme rozkvetlými horskými loukami s neobyčejně hojnou květenou.

Spletí četných stezek (pozor na orientaci ve vysokém porostu) se dostaneme na rozcestí pod Čučchurskými vodopády, ze kterého se vydáme vzhůru kolem vodopádů. Zespod vypadá stoupání nenáročně, ale strmý svah s kluzkými rozblácenými stezkami a sálajícím letním sluncem z nás dokáží vysát poslední zbytky sil.

K jednotlivým vodopádům vedou četné odbočky, v jejichž propletenci je však trochu problém se vyznat. Proto to chce zkoušet. Jednou to jistě vyjde… K vodopádům se nepřibližujeme příliš blízko, neboť všude se nacházejí mokré a kluzké skalní plotny.

Ze skalního prahu údolí nad vodopády se otevírají fantastické rozhledy na celý Dombaj. Nápadně vynikají vrcholy Pik Ine, Alibek či Semjonov Baši. Je zde rovněž jediné vhodné místo k bivakování, které připomíná orlí hnízdo a poskytuje nádherné rozhledy. Je to relativně rovná a sešlapaná plocha pro čtyři až pět stanů. Výše je příliš hustá a vysoká vegetace, teprve asi v polovině cesty do sedla jsou další vhodné plochy ke stavbě stanů. A právě toto místo si vybíráme k bivaku.

Pozdní odpoledne věnujeme lelkování v bivaku, vaření a kochání se úžasnými horskými scenériemi. Vpodvečer, při západu Slunce, pozorujeme měnící se siluety hor. Údolí se koupe v hlubokém stínu, ale vrcholky hor jsou ještě stále sluníčkem nasvíceny. Neuvěřitelné kontrasty. Ani večerní obloha plná hvězd není k zahození.

Vzhůru jsme docela brzy. Po snídani necháváme tábor stát a pokračujeme do Čučchurského sedla nalehko po dobře patrném prošlapaném chodníku. Stále podél toku říčky Čučchur. Nejprve je stoupání mírnější, ale asi po 20 minutách se chodník zvedá strměji. Navíc musíme překonat menší kamenné pole a řadu menších přítoků říčky Čučchur. Tady je chodník nezřetelný, držíme se proto více nalevo a pokračujeme k již dobře patrné hraně boční morény, kterou vytlačil ledovec Malý Dombaj.

Po hraně ledovcové morény s neobyčejně bohatou alpínskou flórou a s mechy a lišejníky se dostáváme pod poslední výšvih do Čučchurského sedla, ke kterému přicházíme zleva překonávajíc jedno menší firnoviště. To se tady drží i v nejparnějším létě.

Z Čučchurského sedla se otevírají fantastické rozhledy do doliny Gonačchir vedoucí ke Kluchorskému průsmyku a na okolní vrcholy jako je Nazaly Kol, Murudžu aj. Doslova jako na dlani máme celý Dombaj. Nedokážeme se vynadívat na tu nádheru. Kavkaz jsou opravdu impozantní hory.

Zpáteční cesta vede po stejné trase. Cestou zabalíme stany a vracíme se do střediska Dombaj.

• Východiště: vesnice Dombaj
• Cílový bod: Čučchurské sedlo (2 712 m)
• Převýšení: 1 100 m
• Délka výstupu: vesnice Dombaj - Čučchurské vodopády (2-3 hodiny) - Čučchurské sedlo (3 hodiny) - sestup k vodopádům (1 a 1/4 hodiny) - vesnice Dombaj (3 hodiny)
• Bivaky: Čučchurské vodopády, místa pro bivaky jak nad vodopády tak nad soutokem říček Čučchur a Severnyj Ptyš