Lordsburgu nás ale zaskočil. Není tam kromě pár motelů pro kamioňáky nic… je to jenom roztahaný chomáč stavení kolem dálničního sjezdu v poušti. Jediná restaurace do které nás měl majitel kempu odvahu poslat byla u druhého sjezdu 3 km od nás.
To jsme zavrhli a tak jsme vyrazili na průzkum. Velká chyba. Pizzerie otevřená tři dny v týdnu, zavřená navzdory tomu, že jsme trefili správný den. Restaurace doporučena v průvodci vyhořelá a během 30 minut jsme nenašli nic jiného než podezřelý mexický podnik El Charro. Nikdy, nikdy, tam nechoďte! Následujícíh 8 hodin jsem nedokázal nic pozřít jak jsem byl znechucenej. Ani pivo jsme si nakonec nedali!?
Čtěte také: Předchozí část článku CDT - Continental Divide Trail 2016
V kempu jsme se zabydleli v prádelně a zařídili si tam kancl - venku se nedalo být kvůli větru. V noci jsme ještě nastudovali water report s aktuálním stavem vodních zdrojů v další etapě a těšili jsme se na to, jak ráno vypadneme.
Ráno celí natěšení vstáváme v 5 hodin, na benzínce si dáváme kávu a muffin, dotankujeme vodu a vyrážíme. Čeká nás pouštní údolí. Asi 25 kilometrů než dorazíme do hor. Není tu vůbec nic a my podivně kličkujeme po plavce jak se snažíme sledovat trasu mezi soukromými pozemky. Na to si tu potrpí…
S obrovskou úlevou nakonec odpoledne začínáme stoupat a míjíme milník prvních 100 mil! Za námi v údolí už zase zuří prašná bouře ale nám se začínají objevovat stromy a krajina je příjemnější.
Konečně se ukazuje i hřeben přes který se prehoupneme do Silver city. Cestou se znovu několikrát potkáváme s Markem, který startoval ve stejný den jako my. Je to starší chirurg z Aljašky, který se už 15 let snažil vzít na tuhle cestu půl roku volna a konečně se mu to povedlo! Dovídáme se od něj, že Turbo zůstal na hotelu a bude si kurýrovat bolavé koleno. Škoda, bylo to fajn potkávat staré známe. Hlavně aby se dal do kupy!
Oli šlape jako drak, nic nás nebolí a tak ukrajujeme každý den z plánu něco navíc - 35 km. Je to pro nás tak akorát, aby nic kriticky nebolelo. Obdivujeme Kubu Čecha, který teď šlape na PCT a dělá pravidelně přes 40 km. Snad mu to vydrží, protože cesta je ještě dlouhá.
Oli měla druhý den vánoce, protože uprostřed dlouhého úseku bez vody, kde jsme radši
zvolili žízeň, než táhnout přes hřeben vodu, jsme narazili u silnice na "trail magic".
Na stromě navěšené tašky s ovocem, pivem a vodou. Nechali je tam kamarádi lidí, kteří
šlapou den před námi a oni se jim (a pár šťastlivcům okolo nich) snaží cestu pouští
zpříjemnit.
Oli tam běhala a nakukovala do všeho se slovy" boží ". To se nedalo jen tak přejít. Pomlsali jsme, pososali, vzali litr vody navíc a vyrazili přes kopec. Zítra nás do Silver City čeká 20 km po asfaltce, tak se k ní snažíme dostat co nejblíž, ať si tu parádu stihneme odbýt do oběda.
V noci poprvé trochu mrzne a nechce se nám ráno vstávat. Nakonec vyrážíme v sedm a v poledne už obědváme v Silver City. Krásné, živé, městečko, které ma v centru kemp a pivovar…
Dostáváme smsku od Marka, že je ve městě. A dokonce se hlásí i Turbo. Tak vyrážíme probrat zážitky nad pivem.
Zítra zahajujeme 9denní etapu kaňonem řeky Gila. Docela se ochladilo, tak doufáme že skoro dvě stovky brodů ve zdraví přežijeme!
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.