Cima del Cacciatore

Túra od poutního místa k výhledovému vrcholu v Julských Alpách

Jak už jsem jednou v minulosti psal, Julské Alpy jsou hory téměř bez lanovek a návštěvník tohoto vápencového masivu se musí při svých túrách smířit s velkou porcí nastoupených metrů. Ne každý je ale ochoten stoupat denně minimálně kilometrová převýšení nebo přespávat v chatách a nepohodlných bivacích ve vyšších polohách. Půldenní túra na skalnatý vrchol Cacciatore je ideálním řešením pro méně zdatné výletníky nebo pro ty, kteří si zkrátka chtějí trochu "odfrknout".

Máme za sebou jednodenní Triglav a v nohou téměř dva tisíce metrů nahoru a dolů, takže pro dnešek volíme tento pohodový výlet kousek od našeho ubytka v Bovci. Do Itálie směřujeme přes hraniční průsmyk Predil, dále na Tarvisio a pak do malého lyžařského střediska Camporosso. Odtud jezdí kabinková lanovka k malebnému poutnímu místu Monte Santo di Lussari, kterému vévodí kostel, viditelný ze všech okolních julských velikánů. Lanovka provozuje denně pouze v zimní lyžařské sezóně a o letních prázdninách, na podzim jen o víkendech.

Monte Santo di Lussari bych s trochou nadsázky přirovnal k našemu Svatému Hostýnu, italský kostel sice není tak dominantní, jako ten v Hostýnských vrších, ale atmosféra je tu hodně podobná. Pod kostelem stojí několik stylových hotelů pro ubytování věřících a nechybí ani ulička s typickými krámky, plnými kostelních svíček a suvenýrů s náboženskou tématikou.

Čtěte také: Na Visoki Kanin v Julských Alpách, vysokohorská turistika ve Slovinsku

Hned nad kostelem je pahorek, který skýtá výhled na dva nejvyšší kopce v italské části Julek - Jof Fuart a Jof di Montasio. My přes něj pokračujeme dál prudkým sestupem do malého sedla, odkud vede značený horský chodník. Ještě trochu klesáme a pak už nás čeká samotný výstup k vrcholu Cacciatore. Jdeme zpočátku řídkým lesem a po chvilce se dostáváme do kamenného kotle, porostlého nízkou klečí.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Až na pár úseků je stoupání příjemné a po půl hodině přicházíme k jedinému obtížnějšímu místu výstupu. Jedná se o závěrečný úsek, zajištěný ocelovým lanem. Ferratové vybavení není třeba, stačí se jen přidržovat. Na Cima Cacciatore nám to od lanovky trvalo asi hodinu a překonali jsme nějakých čtyři sta výškových metrů, takže pohodovka. Celou naši dnešní trasu máme před sebou jako na dlani.

Samotný vrchol je vlastně nejvyšším místem kamenného hřebene, které se táhne jihovýchodním směrem. Za ním v dálce vykukují slovinští Triglav s Mangartem a Jalovcem. My ale obdivujeme italské Montasio a Fuart, které máme v bezprostřední blízkosti téměř na dosah. Všechny výhledy musí být samozřejmě patřičně zdokumentovány, ještě si zazvoníme na malý mosazný zvon, umístěný hned vedle nezbytného vrcholového kříže a stejnou cestou míříme zpět k lanovce na Monte Lussari. Odpoledne máme ještě v plánu navštívit jezera Laghi di Fusine, ale o tom zase příště…

Cima del Cacciatore, turistická mapa