Okružní trek: Javorníky a Kysucká vrchovina na samém začátku meteorologického jara

Dvě pohoří, dvě rozhledny a dvě turistické útulny za dva dny (2)

Během noci se zimní souhvězdí pomalu posouvala k západnímu obzoru a nad tím východním se objevovala souhvězdí jarní. Také se docela rozfoukalo, poryvy větru lomcují konstrukcí rozhledny na Hladkém vrchu. Rtuť teploměru klesla pod nulu. Což je ale nakonec dobře, to bláto dole pěkně přimrzne. Včerejší odpolední čvachtanice nebyla moc příjemná.

Kuropění a východ Slunce byly fascinující. Jak jinak. Východy i západy Slunce jsou prostě neopakovatelné. Každý z nich je jedinečný, fascinující. Ze stínu se pomalu noří obrysy Malé Fatry s nápadnou rozsochatou skalní čupřinou Velkého Rozsutce. Kamera již nějakou dobu bzučí, kroutí se a kontroluje okolí. Nevím, zda-li operátor kdesi u vzdáleného PC více pátrá po případném požáru a nebo se spíše kochá tou nádherou probouzející se přírody na Kysucích.

Krásno nad Kysucou, rozhledna U Jantov

Je čas popadnout batoh a vyrazit dále. Mám před sebou sice jen 20 kilometrů a je teprve před sedmou ranní, ale východ sluníčka mám nafocen a na cestu je dobře vidno i v lese. No a nějaká ta časová rezerva může také přijít vhod. Poslední rozlučkové foto rozhledny na Hladkém vrchu a přes rozcestí Pod Hladkým vrchom (761 m), na kterém končí zelená turistická značka ze Zborova, začínám sestupovat do údolí řeky Kysuca, která protéká na pomezí Kysucké vrchoviny a Javorníků. Odbočku do osady Vyšné Vane jen minu a po umrzlé lesní cestě sestupuji za výhledů až kamsi na Beskydy k odbočce k turistické útulně. Odbočku nemůžete minout, je označena směrovými tabulkami.

K samotné útulně pod Hladkým vrchem je to již jen kousek, nějakých 300 metrů. Útulna připomíná domeček na kuřích nožkách. Stojí v krásné lokalitě s výhledy na Javorníky a dolů do údolí. Bivak je to příjemný a tuláci jej jistě uvítají jako příhodné přístřeší během toulek v této části Kysucké vrchoviny.

Chvíli se tady zdržím, ale pak vyrážím nazpět na rozcestí a dále na lučnatý hřeben, kde překvapuji stádečko laní. Ty ale odmítají spolupracovat a ne a ne se nechat vyfotit. Mizí za okrajem lesa. Za výhledů k rozhledně U Jantov a přes rozcestí Hájnica (625 m), u kterého pro změnu překvapuji nespolupracujícího jelena, scházím k okraji Krásna nad Kysucou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Následuje lehce otravný sestup po asfaltce. Jako na dlani mám rozhlednu U Jantov, která se hrdě tyčí na vršku Diel (560 m). Myší dírou podcházím frekventovanou silnici spojující Čadcu s Žilinou a již jsem ve středu městečka Krásno nad Kysucou (384 m). Centru městečka vévodí farní kostel sv. Ondreja z druhé poloviny 19. století, který patří k největším kostelům na Slovensku. V kostele se nachází pozdně gotická plastika Madony s dítětem z konce 15. století, která má mít na výšku 113 cm, zmínku si zaslouží i malby Jozefa Hanuly z roku 1927. Samotné město Krásno nad Kysucou je prvně písemně připomínáno v roce 1325 jako osada Krásna.

V Krásně nad Kysucou se ale nezdržím, pokračuji přes Kysucu a železniční přejezd po místním značení (modrá značka) do osady Vlčov a dále do osady U Jantov. Ty se nacházejí na východních svazích Javorníků. Obhlížím hezké dřevěnky, Boží muka a již si to přes louku mašíruji k další rozhledně. Z vyhlídkového ochozu krásně vidím vršky Kysucké vrchoviny včetně monumentální Ľadonhory, kdesi v dáli vykukuje i skalní zub hory Kľak, která spolu s Reváněm (nevidno) uzavírá z jihu hřeben Malé Fatry. Samozřejmě nechybí ani Velká Rača, nejvyšší hora Kysuckých Beskyd a blízké vršky Javorníků.

Chvíli se tady zdržím. Zouvám boty, vytahuji něco na zub a užívám si nádherného slunečného rána. Mám času dost, takže válení se na sluníčku si mohu vychutnat hezky v klidu. A navíc - nejsou tady vůbec žádní lidi… Úplný klid. Tedy téměř úplný. Pipuše vesele zpívají v předtuše blížícího se jara a z údolí se sem táhne tlumený hluk z vytížené dopravní tepny. Či spíše přetížené dopravní tepny se stovkami přetížených kamiónů. No tak hlavně, že máme (či jsme měli) nejhustější železniční síť na světě. Hnedka po Rumunsku…

Grapovci, útulna na Hlucháňove, Za Lazy

Cestou nazpět do osady U Jantov se zastavuji u upraveného pomníčku s kamenným křížem a pak po příjemné lesní cestě pokračuji dále do osady Grapovci, která je již kousek pod javornickým hřebenem. Tuším, že jde o nejvýše položenou osadu Krásna nad Kysucou na javornické straně. Člověka vždy znovu a znovu překvapí, jak vysoko, v jak těžkých podmínkách se kdysi žilo. Dnes jsou bývalé chalupy přeměněny na rekreační objekty. Tuším, že dnes tady nikdo nežije trvale.

To se již ale pomalu blížím pod vršek Kykuly, na jehož jihozápadním hřebínku stojí další turistická útulna. Ta se nachází v lokalitě nesoucí pomístní název Hlucháňov. Jen se dohaduji, zda-li je pojmenována po tetřevech (slovensky hlucháň) a nebo má něco společného s hlušci… Nic bližšího se mi k tomuto místu nepodařilo dohledat. Za zády se táhne hřeben Malé Fatry s dobře patrnými Rozsutci i Stohem, ještě o kousek dále je vidět i hřeben Oravské Magury.

Útulnu nelze přehlédnout, stojí napravo od značky. Hned za okrajem řídkého lesa. Již z dálky mě vítá. I s Měsícem, který svítí těsně nad ní. Tak to je mi panečku milé uvítání. Samozřejmě se musím zastavit i tady. A chvíli tady posedět. Výhledy odsud jsou sice omezené, ale místo je to věru krásné. Z ochozu útulničky dokonce vidím horský hotel Husárik.

No sedělo by se dobře, místečko u útulny je skutečně útulné. Ale je potřeba popojít. Přijde mně, že se dnes strašně vleču. Brzy se po trochu zarostlé lesní cestě dostávám na hřeben Javorníků, konkrétně na rozcestí pod Vojtovým vrchem u osady Za Lazy, která je součástí osady Vojty. No a ta již spadá pod Čadcu. Alespoň podle místních zdrojů.

Po široké lesní cestě a po zelené turistické značce se po nádherném hřebeni s množstvím vzrostlých jedlí dostávám pod vrch Kýčerka (760 m), na kterém jsem se "motal" minulý rok při jiném dvoudenním treku na Kysucích. Před osadou Kýčera tak navazuji na dřívější kroky… A protože se mi nechce jít stejnou cestou a navíc bych se rád vyhnul hodně blátivému úseku za osadou Kýčera, zamířím v osadě Kýčera nikoliv vpravo, nýbrž vlevo. Po žluté turistické značce.

Bude to sice trochu vopruz, protože značka jde po asfaltu, ale uvidím alespoň něco nového. Přes osadu Vojty a okolo chaty Tri kopce se protáhnu přes osadu Rieka do Čadce (427 m). Minu centrum (422 m), přejdu okolo Kysuce a již je tady vlakové nádraží. Na to, že jsem měl pocit pomalého tempa, že se dnes hrozně vleču, je nějak málo hodin. Čtvrt hodiny před jednou…

No to jsem to vymňoukl, mohl jsem se u rozhledny a nebo u útulny válet mnohem déle. No nic. Za čtvrt hodiny jede Kysučan (vlak), takže toho dnes v práci ještě hodně stihnu… Ale výlet to byl skvělý. Našlapáno něco přes 43 km, navštíveny dvě rozhledny, dvě útulny a spousta vršků a vršíčků, fantastický západ i východ Slunce, Měsíc a hvězdy, Zvířetníkové světlo. No prostě - mělo to náboj!

• Trasa treku na Kysucích na turistické mapě
• Předchozí (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.