Javorníky a Kysucká vrchovina, pohodový okružní trek na samém začátku meteorologického jara

Dvě pohoří, dvě rozhledny a dvě turistické útulny za dva dny (1)

Krátce po příchodu meteorologického jara se nám krásně vyjasnilo a dokonce i příjemně oteplilo. Až na nějakých +15 °C. Prakticky identické počasí, jaké jsme měli minulý rok v tuto dobu. Bylo by hříchem toho nevyužít k další procházce probouzející se přírodou. Již od loňského března, kdy jsem během dvoudenního špacíru navštívil okolí Velké Rači, mám tuto trasu v plánu. K jeho realizaci právě uzrál čas. Sníh nebrat, předjarní příroda bude inspirativnější.

Podobně jako v minulém roce vyrážím z Čadce. Tentokráte bez startovního piva. Jednak je docela dost hodin, vlakem si moc nemůžete vybírat, a jednak jsem si dal pár dní bez lihuneprostých nápojů. Vyrážím dokonce po téže červené turistické značce, jako minule. Tentokráte však ne směrem do Kysuckých Beskyd, nýbrž na opačnou stranu. Do Javorníků. Od nádraží (415 m) tak okolo soutoku říčky Čierňanka s řekou Kysuce zamířím do centra města (420 m) a pak strmě do kopce okolo hřbitova a gymnázia k osadě Krkoškovci (569 m).

Husárik a Črchľa

Výškové metry přibývají svižně, byť zatím šlapu víceméně po asfaltu. Za zády se otevírají výhledy na Kysucké Beskydy, Slezské Beskydy a Moravskoslezské Beskydy, před očima se dále roluje asfaltka. Ta konči zhruba u horského hotelu Husárik (700 m), který ale pouze minu. Po šotolinové cestě pokračuje červená turistická značka po úbočí vrchu Briava (821 m) okolo kapličky a Božích muk z roku 1869, a pak dále do lesa prozářeného předjarním sluníčkem.

Ke svému překvapení potkávám dva turisty. V týdnu docela nečekané. Ono ani o víkendech se to v těchto končinách turisty nehemží. To spíše chataři. Následuje rozcestí Za Husárikom (725 m) a další Boží muka s příjemným posezením. A protože tady krásně svítí sluníčko, chvíli se tu zdržím. Je čas na lehkou snídani. V čas oběda…

Následuje osada Griečovci (715 m) pod vrchem Pálenica (751 m). Po blátivě kamenité cestě pokračují vstříc dalším vrcholům, které jsou stále zčásti bílé. Za rozcestím Nad Grečovcami (703 m) ještě jednou míjím starou "známou" dvojici turistů a po hodně zledovatělé cestě stoupám výše. Kurdec, tady by se opravdu sešly nesmeky. Čistá ledovka, dá se to ale tu a tam obejít. Rychlost postupu se snižuje, ale zase až tolik chvátat nemusím, dnešní trasa má pouhých 23 kilometrů.

Pľac u Meľa (751 m). To tvrdí tabulka u dvou hezkých chat a vyhlídky. O kousek výše je další roubenka a opět nechutná ledovka. Tady v těchto polohách sice ještě kraluje zima, ale je cítit, že má na kahánku, jaro pomalu ťuká na dveře. Možná že zatím jen tak nesměle poťukává. Následuje další kaplička, další chaty, dokonce i hezké posezení na jedné z vyhlídek. To se ale již pomalu dostávám na vrch Črchľa (885 m), který je zalesněný a tudíž bez výhledů. Nezdržím se proto dlouho a pokračují na blízký Chotárny kopec.

Chotárny kopec a Ochodnica

Chotárny kopec (906 m) je nejvyšším bodem celé dvoudenní trasy. Musím si to tady proto trochu užít. Sluníčko svítí, je tady posezení, plechový stůl i lavice. Komu se sem s tím plechem chtělo tahat. Jsouce natřeny nahnědo jsou od sluníčka hezky vyhřáté. A "díky" kůrovci, který sežral původní smrkový les, se z Chotárného kopce otevírají krásné výhledy na Javorníky a Moravskoslezské Beskydy. Krásně je vidět i Smrk s Lysou horou (1 323 m) co by nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Na tomto vrcholu opouštím dosavadní červenou značku, která pokračuje dále po hřebeni, a vydávám se směrem dolů po zelené turistické značce. Hned z úvodu mohu obdivovat nádherné zasněžené hřebeny Malé Fatry, jak Kriváňské, tak Lúčanské s hřebenem Martinských holí a nápadným skalním zubem hory Kľak. Nechybí ani vrcholy Kysucké vrchoviny.

O kousek níže zahlédnu dokonce krásnou rozhlednu na Marťákovském kopci (854 m) nad osadou Petránky nedaleko obce Zákopčie. Po široké lesní cestě, která je hodně blátivá, se dostávám do osady Belajky (640 m) pod kopcem zvaným Belajov vrch (703 m) a odsud za nádherných výhledů po lesních cestách a loukách do obce Ochodnica (400 m). Je hrozné teplo, bunda musí dolů. Pomalu opouštím Javorníky a mířím do dalšího pohoří - Kysucké vrchoviny.

Kysucký Lieskovec, dvoje Rovne a Hladký vrch

Nyní to bude trochu vopruz. Musím kousek po asfaltu. K železniční stanici Ochodnica (367 m) a pak dále (opět) přes řeku Kysuca do obce Kysucký Lieskovec. Nezdržím se, byť hospůdka zve k posezení. Kofolu mám v batohu a pivo mám nyní "zakázané". Po žluté turistické značce se protáhnu nad obec a posedím na začátku kalvárie na vyhlídce se slovenským křížem a lavičkou. Na chvíli sundám boty, je potřeba nechat vyschnout ponožky. A užít se hezkých výhledů.

Následně okolo jedné z četných protipožárních nádrží zamířím po křížové cestě do sedla Rovne (600 m), pod kopcem zvaným Marusov vrch (690 m). Je tady kaplička Panny Marie, velký modlitební areál a také velký přístřešek. Ten by se dal využít k pohodlnému bivaku. Vykachličkovaná podlaha, stoly a lavice, bytelná střecha. Ze sedla Rovne pokračuji do Sedla Rovne… Obojí Rovne jsou uvedeny jak v mapách, tak v terénu.

No a na tomto úseku začíná skutečná chuťovčička. Blátičko. Mazlavé, neodbytné. Na sluncem prohřátých plochách je bláta až po kotníky, není jej kudy obejít. No a na zastíněných plochách je sníh a ledovka. Taková obdoba skotských střiků. Tempo pochodu se výrazně snižuje, v takovémto terénu bych za den ušel sotva půlku. Boty těžknou, bláto nechce ze svého lepkavého objetí pustit pohorky. No hezká makačka, a ještě ta těžká "bagančata"…

Jedno plus ale tento úsek má. Konečně narážím na vydatný pramen čisté vody, takže hnedka doplňuji zásoby. A trochu čistím boty. Ale hnedka příští metry mi dokazují, jak bláhová byla tato činnost. Boty jsou zakrátko opět obaleny tím mazlavým "sajrajtem".

No a jsou tady další Rovne (627 m). A další kaplička. A taktéž Panny Marie. Je tady i větší turistický přístřešek. Je v něm ale tolik špíny a smetí, že bych jej k bivaku moc nedoporučil. Na tomto místě opouštím žlutou značku a pokračuji severním směrem po značce červené. Hezky po hřebínku. Stoupání je vcelku mírné, "pár" zatáček a již se objevuje štíhlá silueta rozhledny, monitorovací věže na Hladkém vrchu (761 m).

Ani to nebolelo. Dnes mám za sebou jen asi 23,5 km s převýšením pouhých 900+ metrů. Byl by sice čas pokročit do blízké turistické útulny, ale já mám v plánu fotit jak západ Slunce, tak jeho východ. A v noci i Měsíc a juknout na hvězdy. A také zvířetníkové světlo. A k tomu je tato rozhledna přímo ideální.

Samotný západ Slunce sice tak úplně neklapl, protože Slunce se schovalo za stromy, ale hra světel a stínů na zasněžených hřebenech Malé Fatry byla velkolepá. Stejně tak pozápadová obloha s jasně svítící Venuší. O ní se ještě poměrně nedávno astronomové domnívali, že je mladší sestrou Země. A ejhle, na povrchu je pěkně nehostinně. Teplota +470 °C, tlak na povrchu doslova drtivý, asi 90 atmosfér. Takovým tlakem by vás na Zemi drtil vodní sloupec v hloubce 900 metrů. A k tomu deště kyseliny sírové, silné větry… Opravdu "pohostinné" prostředí. Ale na obloze vypadá Venuše (Večernice) úchvatně.

Venuši zdatně sekunduje Merkur (vlevo níže), Slunci nejbližší planeta. Ta bude 8. března, tedy na MDŽ, v maximální elongaci a k Venuši se nejvíce přiblíží večer 11. a 12. března. I Merkur je dobře patrný na úvodní fotografii.

• Trasa treku na Kysucích na turistické mapě
• Dokončení článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.