Horský trek slovenskými pohořími Chočské vrchy a Roháče

Chočské vrchy a Roháče (1, parádní horský trek)

Přechod z Ružomberku přes Chočské vrchy a oblast Západních Tater od obce Huty přes Sivý vrch, Skriniarky, Baníkov, Smutné sedlo, do ATC Račkova dolina.

Po návratu z Makedonie, kde jsem s bratrem absolvoval trek přes Šar planinu a výstup na Golem Korab, mi skončila celozávodní dovolená a já se opět musel zařadit do pracovního života. Ovšem ne na dlouho, jen na týden, jelikož poté jsem měl ještě nahlášenou další dovolenku. Tudíž abych nezahálel, během mého pracovního týdne jsem se vyplázl na Lysou horu a na dovolenou jsem naplánoval přechod přes Chočské vrchy do ATC Račkova dolina.

Trek jsem naplánoval na 3 - 4 dny, zbytek volna jsem chtěl strávit v ATC a pověnovat se horské turistice v Tatrách. Navíc o víkendu mi přislíbil účast brácha, který slíbil, že zde dojede a kamarádka Evka z treku přes Malou Fatru, které vycházel dokonce prodloužený víkend.

Čtěte také: Šípská Fatra a Chočské vrchy, podmračený trek na Slovensku

Na samotný trek jsem se musel vypravit sám, protože vycházel přes pracovní týden, kdy je, bohužel, většina obyčejných smrtelníků v práci. Člověk by se sice v horách neměl pohybovat sám, ale přece jen jsem si nechtěl kazit dovolenou. Do krosny jsem si pro jistotu přibalil mp3 přehrávač, kdyby mě přepadla trudomyslnost, abych si pustil nějakou veselou písničku.

Cesta do Ružomberku

24. 8. 2015 v 6:00 vstávám, abych si urovnal veškeré věci v krosně, protože v 7:58 mi jede vlak a já ho chci aspoň jednou v životě v klídečku stihnout. Nebyl bych to ovšem já, když by se u mě nevyskytl nějaký problém. Situace je taková, že na trolejbus dobíhám a mávám na řidiče, aby na mě vůbec počkal (díky tomuto dobrému muži).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Lístek na vlak kupuji v 7:51, tudíž mám ještě chvilku, abych si koupil plechovku Radegasta na občerstvení ve vlaku a vzdání holdu tomuto pohanskému bohu, který mě snad, po dobu mé cesty, bude ochraňovat.

V Žilině jsem přesně na čas v 9:38 a vlak na Ružomberok mi jede až v 10:39. Tudíž využívám volnou chvíli a kupuju si do něj Šariše 12. Poté čas do odjezdu trávím v čekárně čtením časopisu. Vlak má nakonec již v Žilině 15 minut zpoždění. Navíc je přeplněný (asi důsledek dopravy zdarma na Slovensku pro studenty a důchodce), ale daří se mi nalézt volné kupé, které se hned posléze naplňuje. V Ružomberoku jsem nakonec v 12:00 (místo 11:27 dle jízdního řádu).

Výstup na Velký Choč

V Ružomberku, ve městě na samotném okraji Velké Fatry, Chočských vrchů a Podtatranské kotliny, se nijak zvlášť nezdržuji a ihned se vydávám na trek. Červenou značku jsem našel hned, dávám se tedy po ní a po pár minutách, kdy už kráčím po E77, zjišťuji, že jsem ji ztratil. Podle map v mobilu se tedy vydávám zkratkou mezi ploty do obce Likavka.

V Likavce nastává podobná situace. Rozcestník mě směřuje nějakým směrem, já tam jdu a značka nikde. Opět mi pomáhá mobil. Cesta vede přes vesnici až na její konec, potom pod budující se dálnici až k zřícenině hradu Likava. Na tu se podívat nejdu, protože nemám čas. A zde zase pozor! Odbočka k hradu je vyznačena perfektně, ale kde jít na Choč, ani stopa… Opět pomáhá mobil.

Postupně se začínají objevovat směrovky na Predný Choč (1 249 m). Cesta vede většinou přímo do kopce a převážně jehličnatým lesem. Po cestě potkávám turisty (usuzuji, že je to děda s babičkou, dcerou a vnuky) před, na mapě vyznačenýma, serpentínama ve výšce cca 975 m. Vnuk mě upozorňuje, že je to strašný krpál a že tam raději nemám chodit (je mu asi 6).

Jakmile dojdu do sedla ve výšce 1 152,3 m je zde opět směrovka na Predný Choč. Nějak se mi nepozdává, vede totiž směrem na kótu 1 199,6 m, což je opačným směrem, než vede značka a navíc, značka má vést přímo přes Predný Choč!!! Takže tuto záhadu nechám na rozluštění jiným a vydávám se dál po značce.

V sedle Spuštiak se napojuju na modrou značku. Cesta povoluje, již nevede do tak prudkého kopce, a přivádí mě až na Strednú Poľanu (cca 1 255 m). Stredná Poľana je nádherná horská louka na které se nachází parádní salaš tzv. Hotel Choč. Dle mého odhadu se v něm může v pohodě vyspat 15 - 20 lidí.

Po prohlídce tohoto hotelu se dávám na zelenou značku - závěrečný krpál na Veľký Choč (1 611 m). Po cestě potkávám tři turisty na sestupu a posléze zjišťuji, že jsem se nějak záhadně napojil na červenou značku, vedoucí z rozcestí Drapáč. V podstatě je mi jedno, po které cestě jdu, hlavně chci být už nahoře. Předbíhám jednoho turistu a závěrečných cca 200 m je pozvolných a zničehonic se vynořuje vrchol.

Veľký Choč

Se svými 1 611 m (dle Wikipedie) anebo 1 608 m (dle serveru mapy.cz) se jedná o nejvyšší vrchol pohoří Chočské vrchy. Je tvořen porosty kosodřeviny a vápencovými skalami. Nabízí se z něj vynikající výhledy. Já je mám bohužel slabší, jelikož jsou nízko mraky a je opar. Ale Malou i Velkou Fatru vidím, i Oravskou Maguru.

Když dávám vrcholové foto, přichází turista, kterého jsem předbíhal, později přicházejí ještě dva turisté. Nahoře je sice 20 st. C, ale fouká studený vítr, tudíž svačinku nechám na později. Ostatně nahoru jsem šel 4 hodiny, což je podle mě trapně dlouho a potřebuji si máknout, abych nějak rozumně došel ještě někam, kde budu moct složit hlavu.

Pokračování do Kalamenů

Můj plán cesty pokračuje do Lúček. Cesta z vrcholu nyní vede po červené značce nepříjemným, občas suťovitým a kluzkým terénem. Kolem 18:00 jsem u přístřešku na Žimerové. Nedaleko před ním, v lese na turistickém chodníku, je pramen (jistě byl minerální), kde dobírám vodu. Přístřešek je krásný, nově vybudovaný, přímo vybízející k přespání na povale. Já tu ovšem dávám jen svačinku, spíše teda obědovečeři. Stále je 20 st. C.

Další klesání je opět nepříjemné, opět nejasná značka, ale směr mám dobrý, cesta je ovšem nepříjemná. Navíc jsem téměř zakufroval při křižování s cestou pro těžaře. Po cestě narážím na termální pramen hned u cesty, upravený. Když ho prozkoumávám, tak blbě došlapuji a zvrtnutý kotník, roztrhané kalhoty a podřené dlaně jsou mi odměnou.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Do Lúček pokulhávám po asfaltce, která je spojnicí mezi vesnicí Osádka a samotnýma Lúčkama. V Lúčkách mě překvapuje, že je to vesnice plná žen. Vysvětlení se dostavuje hned posléze, když si pročítám informační tabuli před lázněmi. Léčí se zde gynekologické problémy. Nejistě tedy ochutnávám místní termální pramen, jelikož jsem viděl lidi, jak si z něj čepují vodu do láhví. Voda mi vůbec nechutná, hlavně teda z toho důvodu, že je dost teplá.

Přes Lúčky pokračuji ještě dále, dávám se po směrovce k vodopádu. Ten je opravdu nádherný a je u něj bazének, kdyby už nebylo šero, tak se v něm jistě okoupu. Od vodopádu pokračuji do další vesnice - Kalameny. Červená značka končí u obecního úřadu v Lúčkách, tudíž jdu po ulici Slobody, poté po ulici 5. apríla, a jakmile se napojuji na hlavní cestu, dávám se doleva a po pár minutách jsem u turistického rozcestníku v Kalamenoch.

Já u pramene jsem a žízní hynu?

Od rozcestníku se dávám po žluté značce. Můj plán je najít si nějaký privát a ubytovat se. Jelikož jsem ve vesnici u lázní, říkám si, že to nebude problém. No, je to problém. Všechny priváty jsou bohužel plné. Navíc je už tma a jsem celkem unavený… Tak, že bych byl opravdu u pomyslného pramene a žízní hynul?

Napadá mě tedy poslední řešení. Spát na návsí nechci, jdu tedy na místní fotbalové hřiště a za vděk beru střídačce. Prostě je ze mě největší fanda FC Kalameny a Čínská polívka a čajík jsou naprosto super a já po 20,6 km a celkovém stoupání 1 470 m, při teplotě 17 st. C, kolem 22:00 usínám.

• Pokračování článku

Další související články: