Vyrazili jsme z Donoval, kde jsme na poněkud předimenzovaném parkovišti nechali auto, nahodili bágly a sledovali červenou značku této legendární hřebenovky. Někdy odpoledne jsme došli na vrchol Ďurková, odkud jsme sestoupili do útulny k noclehu.
Čtěte také: Fatransko-tatranský Karpattrek (7), hřebenovka ze Strečna do Telgártu
Počasí nám přálo a příjemná taky byla frekvence pocestných na hřebeni, v průměru jsme potkali jednoho člověka za hodinu, což je tak akorát. Nemuseli jsme tedy stále někoho každých pět minut zdravit a mohli si užívat legendárních výhledů. Tady si nemůžu odpustit poznámku o zdejší turistické infrastruktuře.
Označení většiny významných vrcholů zde chybí, panoramatické mapky pro poučení, co je vlastně z vrcholů vidět je možná projektem příštího století a stavba turistických přístřešků ve významných sedlech (mimo Hiadelské) tipuji do období kolonizace Měsíce. Ale slovenské hory mám rád a jezdím do nich pravidelně.
Útulna Ďurková byla toho sobotního večera plně obsazena, dali jsme si pár piv a borovičku, a spolu s ostatními nocležníky někdy po deváté večer zalehli. Měl jsem to štěstí, že jsem hned usnul a nebyl svědkem toho, jak se ke spánku ukládá početná skupina brněnských (?) turistů, kteří si po vyšplhání do patra nasadili silné čelovky aby při vybalování uspořádali menší světelnou show. Ta skončila asi za půl hodiny a další půlhodinku, než se jim podařilo usnout, strávili komentáři o tom, jak kdo chrápe.
Ráno jsme si přivstali a vyrazili. Zatímco předchozího dne byly výhledy i přes krásné počasí oparem omezené, dnes to vypadalo líp. A skutečně: z Chabence byl krásný kruhový rozhled. Od Velké Chochuly na západě až po Královu holi na východě. O Chočských vrších a Západních a Vysokých Tatrách nemluvě.
Pak následoval úsek hřebene obydleného zvědavými kamzíky a někdy kolem poledne jsme došli na Chopok. Davům lanovkových turistů jsme se pokud možno obloukem vyhnuli a zapadli na Kamennou chatu na pivo. Dali jsme si první, začalo pršet. Dali jsme si druhé, přestalo. Perfect timing.
Na Chopok lanovka dováží stovky lidí každou hodinu a je tam možné pozorovat různé turistické typy. Například vedle nás seděla jakási paramilitantní rodinka o třech generacích, oblečená do maskáčů, a plánovaný sestup na Srdiečko podrobně zkoumala pomocí vojenského GPS přístroje. Ten jim zvolenou trasu asi vyhodnotil jako schůdnou, tak se tam spěšně vypravili, riskujíce menší přeháňky, hlášené na odpoledne. Doufám, že ve zdraví dorazili na základnu.
My jsme se venku před chatou postaru podívali na oblohu, ještě se ptáme jedněch Čechů (kterých tam není málo) na aktuální předpověď počasí a vyrážíme směr Ďumbier a chata M. R. Štefánika, kde máme zamluvený nocleh. Krátce nato už pozorujeme celé Západní a Vysoké Tatry.
Právě kvůli tomuto výhledu jsem tam šel. Nízké Tatry jsou samozřejmě krásné samy o sobě, a třeba i v mlze, ale vidět najednou celé Vysoké Tatry jako na dlani se opravdu těžko popisuje.
Následoval výstup na Ďumbier, sestup na Štefáničku, pár piv a kapustnice, ráno mi chatár udělal radost pořádným turkem, který mi ochotně uvařil už hodinu před otvíračkou. Před chatou jsem dopil myslivce, který mě celou cestu spolehlivě doprovázel a vybrali jsme se na krátkou cestu do sedla Čertovica na autobus. Přes BB zpět do Donoval a pak domů. V září jsme na Čertovici opět a dojdeme východní část hřebene do Švermova. Promiňte, chci říci Telgártu.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.