Vysokohorská turistika ve Vysokých Tatrách a Téryho chata

Deštivý den ve Vysokých Tatrách

Byl začátek září, kdy jsou ještě dlouhé dny, ale sluníčko už tak nepálí - bezva období pro pobyt v přírodě a pro horské túry. Meteorologové hlásili poměrně dobré počasí, polooblačno a ve výšce 1 500 m n. m. +7 °C, o dešti či přeháňkách ani zmínka. Toho dne jsme měli možnost přesvědčit se na vlastní kůži, a to doslova, že předpověď počasí nemusí přesně platit pro každou lokalitu a že obzvláště v horách jsou podmínky specifické.

Po hvězdné noci přišlo rozesmáté svítání. Bylo brzké ráno, okolní hory laskaly první sluneční paprsky. Vypravili jsme se tedy a vyrazili co nejdříve zrána na túru. V plánu jsme měli trasu z Hrebienku na Téryho chatu, vrátit se zpět k Zamkovského chatě, odsud na Skalnaté pleso, na Veľkou Svišťovku, vrátit se zpět na Skalnaté pleso a sejít do Tatranské Lomnice. Než jsme ale přišli k Zamkovského chatě, obloha se začala zatahovat a mraky se honily jako o závod.

Stále bylo ale docela příjemné počasí, jen ta obloha - zataženo bylo stále víc. Pod Jazernou stenou bylo dost sněhu a celý výstup už byl v zimních podmínkách, serpentiny byly celé pod sněhem. Vítr ale moc nefoukal, nebylo zima. Sem tam dokonce sporadicky problesklo i sluníčko a sluneční paprsky, které se odrážely od sněhu, řezaly do očí.

Pod Malým svahem pod Téryho chatou jsme vstoupili do zimního království. Hradba štítů, lemujících kotlinu Pěti spišských ples, byla cená bílá. Popíjeli jsme čaj a tiše obdivovali tu okolní nádheru. Čekali jsme, kdy se trošku rozjasní a rozeženou se mraky a mlhy, které se do kotliny stále nasouvaly. Nedočkali jsme se. Naopak začala pršet drobná zmrzlá krupička. Vydali jsme se tedy na cestu nazpět.

Sestup po serpentinách u Jazernej steny byl rychlý, i když jsem zpočátku měla obavy, že to na sněhu bude klouzat. Než jsme přišli k Zamkovského chatě, změnila se krupička ve vydatný déšť. Pršelo hustě a bylo jasné, že asi tak brzy ani nepřestane. A tak jsme nahodili pláštěnky, rozloučili se s myšlenkou pokračovat na Skalnaté pleso a kvalitním tempem vyrazili ke Studenovodským vodopádům. Po modré značce lesem jsme pokračovali až do Tatranské Lomnice, kde byla kromě deště i hustá mlha, která vydržela až do večera.

Vrátili jsme se do svého penzionu a na pokoji se kompletně převlékli do suchého a mokré věci rozvěsili všude kolem sebe. Přestože jsme měli pláštěnky, nebo možná právě proto, byli jsme celí promočení, díky dešti zvenku, díky pláštěnkám zevnitř - nezůstala na nás ani nitka suchá. A tak jsme hned jsme zabojovali proti nachlazení - dali jsme si horký čaj, který jsme nesli celou cestu v batohu, snědli jsme svačiny, které jsme měli s sebou, ale celou trasu jsme nic nejedli.

Deštivé počasí nám ale neubralo ani trošku na dobré náladě, neboť jsme věřili, že počasí dalšího dne bude milosrdnější. Ale řekněte sami, vypravili bychom se na túru s vědomím, že většinou půjdeme v lijáku? Asi ne - a byla by to škoda, protože jsme bohatší o pěkné zážitky. I túra v dešti dokáže být zajímavá a krásná a je na co vzpomínat…