Z Besedických skal na Trosky, skvělý trek v Českém ráji

3denní vandr Českým rájem ze Stružince do Stružince (1)

CHKO Český ráj. Oblast unikátních pískovcových skalních měst o rozloze asi 181 km² rozdělená do tří izolovaných oblastí. Nejsevernější část CHKO Český ráj zaujímá území na severozápad od Kozákova někde mezi městy Železný Brod a Turnov. Druhá je ohraničena přibližně městy Turnov, Mnichovo Hradiště, Sobotka a Rovensko pod Troskami a konečně třetí oblast nalezneme severozápadně od Jičína. Zahrnuje oblast Prachovských skal. Krajina hlubokých roklí, skalních vyhlídek, čedičových sopouchů. Bylo by škoda nenakouknout zde trochu cíleněji.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Ano, právě oblast CHKO Český ráj, zasahující zhruba na území dvou geomorfologických celků - Jičínské pahorkatiny a Ještědsko-kozákovského hřbetu, se staly cílem mé první letošní vícedenní pochůzky. Ne že by v plánu nebyla Ukrajina s přechodem polonin Svidovec, Krásna a Piškoňa s finišem na Kamjonce a nebo nějaké ty slovenské hory, ale uzavřené / neuzavřené hranice, pro což se "vžil" eufemismus nepropustná hranice, výjezd za pořádným vysokohorským trekem neumožnily.

K výletu jsem přemluvil dva poměrně časté spoluharcovníky Romana a Romana. Plánování bylo snadné - chaty jsou "díky" čínské chřipce zavřené, záchytnými body jsou "okénka", neboť stejně tak, jako chaty, jsou uzavřeny restaurace a hospody. Spaní venku je tedy jasná volba… No a základnou se nám stává obec Stružinec nedaleko Lomnice nad Popelkou, kde má jeden z Romanů chalupu (chatu)… Před tím ale obhlížíme okolí a zastavujeme se i na Tichánkově rozhledně na vrchu Tábor (678 m) s výhledy k Ještědu i na Krkonoše se Sněžkou, Studniční horou i Luční horou. Na tzv. "mapě republiky" ještě leží sníh.

Směr Tuháň a Bačov

Loučíme se za základnou a nabaleni na pár dní špacírování zdejší malebnou krajinou opouštíme Stružinec. Prvním cílem je Kozákov, kam to máme vzdušnou čarou nějakých 8,5 km severozápadně. Čeká nás asi půl kilometrů převýšení a o poznání delší trasa. Polem, nepolem, nikoliv ale malotraktorem, nýbrž po svých.

Po polních cestách míříme k vesnici Tuháň. Pokud vám je toto jméno povědomé, pak právem. Žije tady pán, bulvárními médii nazývaný největší český opilec, který jezdí s traktorem s nějakými 7,5 promile v krvi… A ano, vaří se v tomto kraji pivo s jeho jménem. Čurdovo pivo si ale dáme až v Besedicích.

Protože je ale ráno, místní zahrádka známé hospody Tuhaňka Ratatuja (s pivem Konrád) je ještě zavřená. Máme za sebou teprve nějaké tři kilometry, takže na nějaké lelkování je stejně ještě příliš brzy. Pokračujeme po asfaltové silničce s nulovým provozem. Cesta je lemována spoustou roubených chalup a okořeněna pěknými výhledy. Modrá obloha a hřejivé sluníčko zlepšují náladu.

Konečně se dostáváme na první turistickou značku tohoto dne. Na červenou na rozcestí Zelený háj (477 m). Ta nás přes ploché návrší Zelený háj (496 m) a osadu Vrchy (500 m) povede na Vartu (620 m). Z jejího úbočí, kousek za tatobitskou zvonicí, se z krásného vyhlídkového místa otevírají fantastické výhledy k východu, jihu a západu. Pohledu dominují nepřehlédnutelné Trosky se stejnojmenným hradem.

Poprvé na trase nadhazuji, že by nebylo špatné dojít až na Trosky, že by to byl takový zlatý hřeb. Takové symbolické završení hezkého okruhu. Roman (Gřešek) mé nadšení ale okamžitě spraží slovy: "Ty pitomče, nevidíš, jaká je to dálka?" No vidím, vidím, ale neříkej, že by to nebylo krásné…

Krajina je stále malebná. Míjíme řadu dalších roubenek a samot. To se ale již blížíme k osadě Komárov-Bačov (627 m) a výletnímu hostinci U Kodrů hned u silničky z Radostné pod Kozákovem do Semil. A protože máme v nohách "už" něco přes 8 km a já byl upozorňován před startem, že nutné jsou především "záchytné body", usedáme na zdejší zahrádce. Mají otevřeno a čepují skvělé pivo. Po výstupu do nás jenom padne. A protože šéf je pohostinný, rád si popovídá, chvíli se zdržíme. Nakonec času máme dnes dostatek.

Kozákov a Besedice

Příjemně osvěženi opouštíme pohostinný Bačov a po červené pokračujeme na Kozákov. Ani tomuto úseku nechybí hezké výhledy. Cestu nám dokonce překříží slepýš křehký, po rozkvetlých loukách poletuje množství motýlů a dalšího hmyzu. Na rozcestí Komárov (642 m) pokračujeme vlevo a již jsme u známé silničky, která míří až na samotný vrchol Kozákova.

Na Kozákově (744 m) se nachází Riegrova chata, vojenský objekt a rozhledna a také fajn kiosek, který má otevřeno. Takže další zastávka nás nemine. Užíváme si výhledů, bohužel dosud jasná obloha se poněkud zatahuje a ochlazuje se. Samotný Kozákov je však mimořádná hora. Má neobyčejně pestré geologické podloží, ve kterém se v hotové kakofonii střídají vyvřeliny a pískovce. To mělo za následek vznik ametystů, achátů, jaspisů, záhnědy a řady dalších polodrahokamů. Však také Kozákov je jejich významným nalezištěm.

Díky neobyčejně pestrému podloží a bohatým půdám má Kozákov velice různorodou květenu. Objevuje se tady například ostřice řídkoklasá (Carex remota), škarda bahenní (Crepis paludosa), mochna nátržník (Potentilla erecta), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), prvosenka vyšší (Primula elatior), objevují se ale i teplomilné druhy jako mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides) nebo hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides) aj.

Když je toho již tak akorát, pokračujeme po červené turistické trase k rozcestí Kozákov, sev. rozc. (698 m), Vzdychánek (568 m) a přes Prackovský vrch (584 m). Na jeho úbočí, v sousedství obce Prackov, se nachází Prackovský vulkán. Tato sopka s vrškem v 471 metrech nad mořem má nejlépe zachovaný sopečný kráter v Čechách. Jdeme většinou lesem s minimem výhledů. Zato stále dolů. Brzy jsme na rozcestí Hamštejnský hřeben (593 m), za kterým se sice otevírají výhledy, ale počasí a viditelnost se ještě zhoršily, takže na výhledy k Ještědu můžeme zapomenout. Není to tak úplně to pravé ořechové.

Bez větších cavyků míříme přes Hamštejnský vrch (610 m) na tzv. Hamštejnském hřbetu k obci Koberovy a dále do obce Besedice, kde je otevřeno známé Občerstvení u parkoviště. Ještě že již fungují ta okénka. Navíc nemohu to potáhnout ještě o kus dále, protože Roman s Romanem mi vedle "záchytných bodů" kladli na srdce, že délka denní etapy nesmí přesáhnout 15 km… A my máme dnes již našlapáno přes 17 km!

No jo, takže podvečerní přesun do Besedických skal, sice malého, ale malebného skalního města na dohled Malé Skály, je jistotou. Co nadělám, trasu vždy podmiňuje "nejslabší" článek. A zítra je také den…

Orientační trasa na turistické mapě.

• Pokračování článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie