Vyhaslá sopka Červená hora, hezký výšlap v pohoří Nízký Jeseník

Památník česko - německého porozumění, pseudokaldera sopky a meteorologická stanice Červená hora

Červená hora (749 m) je sice nejvyšším vrcholem Červenokamenské vrchoviny, geomorfologického okrsku podcelku Domašovská vrchovina, přesto se jedná o nevýrazný a táhlý hřbet této části geomorfologického celku Nízký Jeseník. Červená hora, která se zvedá zhruba mezi Budišovem nad Budišovkou a Starou Libavou, je přístupná po modré turistické značce z obce Guntramovice.

Na vrcholu Červené hory se nachází meteorologická stanice ČHMÚ, která byla vybudována již v roce 1952. Zprvu sice sloužila dělostřelcům ve vojenském prostoru Libavá, avšak již v roce 1954 byla meteorologická stanice předána pod křídla ČHMÚ.

Na informačním panelu u meteostanice je uvedena řada zajímavých klimatologických údajů (viz např. v tomto článku) i to, že vedle meteorologických měření zde probíhá fotografování meteorů pro astronomickou observatoř Ondřejov (kde se nachází největší astronomický dalekohled ČR - dvoumetrový Perkův reflektor) nebo seismická měření pro Ústav fyziky Země.

Čtěte také: Bruntálské sopky a údolí Moravice: Třídenní předjarní trek Nízkým…

Červená hora se také nesmazatelně zapsala do naší historie. V roce 1758 se tady během prusko - rakouských válek (1756 - 1763) střetla pruská vojska pod vedením plukovníka Mosela s rakouskými vojsky pod vedením generálů Gideona Laudona a Josepha von Siskowitze. Rakouským vojskům se po střetu u Guntramovic podařilo rozprášit pruskou zásobovací kolonu, což znamenalo zlom v obléhání Olomouce pruskými vojsky. Tyto válečné události připomíná památník česko - německého porozumění i Zlatá lípa.

Červená hora je zajímavá i z geologického hlediska. Přestože je její masív budován především kulmskými břidlicemi prvohorního stáří (asi 320 mil. let), jednalo se zároveň o sopku. Na přelomu třetihor a čtvrtohor se skrze vrstvy starých břidlic prodrala k povrchu podél tektonického zlomu žhavé magma. A přestože tato nevelká sopka, stratovulkán, soptila jen asi po dobu dvou miliónů let, zanechala nám tady nesmazatelné stopy v podobě pyroklastik a bazaltového lávového proudu. Podobně jako další čtyři nedaleké vulkány (Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký Roudný a Malý Roudný), které se nacházejí v sousedním podcelku Bruntálská vrchovina.

Na túru na Červenou horu lze vyrazit buď přímo z Guntramovic (přijedete-li autobusem) po modré turistické značce a nebo z malého parkoviště pod sedlem s větrnou elektrárnou (instalováno sedm větrníků) Stará Libavá západně od obce (necelého 1,5 km od okraje obce Guntramovice). Prochází tudy žlutá turistická značka, která pokračuje k malé kapličce - památníku česko - německého porozumění (679 m). Zde značka končí. Krajinářsky jde o velice krásný úsek, byť rotory elektrárny Stará Libavá tady působí tak trochu nepatřičně…

V okolí se rozkládají velké louky a pastviny obehnané ohradníky. Logickým pokračování je vydat se k jihu po prašné cestě. Za zády můžete přehlédnout hřeben Hrubého Jeseníku i s nejvyšším Pradědem a výraznou Vysokou holí rozetnutou Velkou kotlinou. Výrazně blíže se zvedá nepřehlédnutelný Velký Roudný, další ze sopek této části Nízkého Jeseníku i Slunečná, nejvyšší hora Nízkého Jeseníku.

Uvedená cesta návštěvníka přivede až ke Zlaté lípě (717 m), která byla svědkem výše zmíněných válečných událostí. Zlatá lípa má odhadované stáří 260 let, výšku asi 13 m a obvod kmene činí úctyhodných 356 cm. Od roku 1998 je Zlatá lípa (lípa velkolistá, Tilia platyphyllos) zařazena mezi památné stromy ČR.

Před tím by bylo ale velkou škodou nenavštívit starý a dnes již nevyužívaný lom, který odkryl vrstvy pyroklastik a bazaltového lávového proudu. Ten dosahoval úctyhodné délky (na české poměry) asi 450 metrů, šířky 200 metrů a mocnosti až 23 metrů. Lávový proud, který překryl vrstvy pyroklastik, je budován převážně olivínovým bazaltem a nefelinovým bazanitem.

K lomu se dá přejít přes pastviny (zřejmě soukromý pozemek) a nebo vhodněji po lesní cestě (první široká lesní cesta při cestě od kapličky ke Zlaté lípě). Odměnou za pátrání vám bude široká pseudokaldera o průměru asi 200 metrů s lomovými stěnami vysokými až 20 metrů (odhadem). A centrálním a velice fotogenickým čedičovým pahorkem, na kterém je velice dobře patrná kulovitá odlučnost zdejšího čediče. A budete-li mít s sebou špekáčky, můžete si je upéct na jednom ze dvou upravených ohnišť…

Z lomu v prostoru starého vulkánu se vrátíme ke Zlaté lípě, od které každého turistu povede modrá turistická značka přes rozcestí Zlatá lípa (717 m) a Červená hora (722 m). Kolem televizního retranslátoru až na samotný plochý vrch Červené hory (749 m), kde stojí meteorologická stanice.

Porosty bříz a dalších podobných dřevin navozují pocit severské lesotundry. Ono klimaticky se vrchol Červené hory těmto oblastem tak trochu blíží. V širším okolí se objevují modříny a smrky, ty však podléhají (zřejmě) kůrovcové kalamitě. Soudím alespoň podle holých plání a hromad vytěženého dřeva.

Z vrcholu Červené hory jsou sice výhledy omezeny jen k jihu a jihovýchodu, zato je vidět hluboko do nitra vojenského prostoru Libavá. A, jestli mě zrak neklamal, na Kelčský Javorník a Svatý Hostýn v Hostýnských vrších (Hostýnsko-vsetínská hornatina). Neměl jsem s sebou ale dalekohled, abych se ujistil, že jde skutečně o Kelčský Javorník, který má na vrcholu novou rozhlednu.

Z vrcholu Červené hory se lze vrátit po stejné trase a nebo lépe po modré do Guntramovic a pak po cestě nazpět do sedýlka k autu. Pokud přijedete autobusem, lze z vrcholu Červené hory pokračovat po modré turistické značce přes Červený kopec (684 m) a Mlžný kopec (685 m) do Budišova nad Budišovkou a zde navštívit např. Muzeum břidlice. Pokud jste autem, můžete zavítat do Starých Těchanovic na novou rozhlednu Těchanovická vyhlídka a třeba na Kružberskou přehradu a Kružberské skály. O celodenní zábavu budete mít postaráno.

• Trasa na turistické mapě