Túra na Čerchov (1 042 m), nejvyšší horu v Českém lese

Čerchov (1 042 m), výstup v Českém lese

Čerchov (1 048 m n. m.) je nejvyšší hora pohoří Český les, která leží v okrese Domažlice nedaleko hranic s Německem. Na jejím vrcholu už jsem byl třikrát, ale bohužel ani jednou se mi nepodařilo přijít v době, kdy byla otevřena Kurzova rozhledna, která se zde nachází.

Cesta z Pece pod Čerchovem

Loňský rok jsme se vydali na Čerchov po asfaltové cestě od Capartic a tak nyní padla volba na cestu začínající ve vesničce Pec pod Čerchovem. Zaparkujeme auto při silnici ve vsi u kapličky a vydáváme se po modře značené turistické stezce směr Čerchov, kam je to odtud 4,5 km.

Zdejší modře značená cesta, nazývané také Pecácká, vede nejprve smrkovým lesem. Chvíli jdeme úvozovou cestou, kolem které rostou statné smrky. Počasí je příjemné na pěší chůzi a ani kopec zatím není vůbec prudký.

Čtěte také: Dyleň z české i bavorské strany

Postupně však začínáme nabírat výšku a je čas odložit přebytečné vrstvy oblečení do batohu. Začínají se pomalu objevovat první buky, kterých postupně přibývá. Přecházíme první asfaltovou silničku (vedle které stojí dřevěný přístřešek) a hned za ní Teplou Bystřici, potok, který pramení nedaleko odtud na svazích Čerchova.

Chvíli si opět užíváme chůze po rovině či do mírného kopce a obdivujeme jasně zelené mladé lístky zdejších buků. Na to, že je 20. dubna, jsou buky olistěné již dost. Pamatuji si, že jiné roky se u nich první lístky objevují až počátkem května, letos jsem na první olistěný buk narazil již 3.dubna, ale to bylo jinde a v nižší nadmořské výšce. Každopádně letošní velmi teplé a slunečné jaro přírodu popohnalo.

Přicházíme ke druhé asfaltové silničce s rozcestníkem na stromu. Toto místo (a tato silnička) je označováno jako Horizontálka a odtud, jak hned vidíme, začíná nejnáročnější část dnešní trasy. Když silničku přejdeme, začíná se před námi zvedat prudký svah a nás čeká nejnáročnější kilometr na vrchol Čerchova.

Les kolem nás je převážně již pouze bukový. Na zemi leží loňské listí, které nám podkluzuje pod nohama. Na svahu leží spoustu kamenů (které budou nejspíše patřit k hornině zvané rula) různých velikostí, některé porostlé mechem. Chvilku se vydýcháme a pokračujeme k vrcholu. Jak se k vrcholu blížíme rychle ubývají na místních bucích listy.

Ve vrcholových partiích zatím stromy žádné nemají. Nadmořská výška 1 042 m n. m. je znát. Není dnes žádné teplo, ale to je možná dobře, aspoň se člověk tolik nepotí při podobném výšlapu, který jsme právě absolvovali.

Vrchol Čerchova

Vycházíme z lesa a už jsme na vrcholu Čerchova. Ten kromě zdejší známé Kurzovy rozhledny a vojenské věže bohužel hyzdí i několik rozpadajících se budov, které dříve využívalo vojsko pohraniční stráže. Vůbec až do roku 1990 byl výstup na vrchol nemožný, neboť vojáci se snažili objekty utajit a během války je využívali jako pozorovatelnu.

Pojďme si tedy Čerchov pěkně představit. Že se jedná o nejvyšší vrchol Českého lesa již bylo řečeno, zajímavostí je, že se jedná o jednu z deseti nejprominentnějších hor v České republice. Geomorfologicky pak patří do podcelku Čerchovský les a do okrsku Haltravská hornatina. Jeho nejvyšší bod tvoří nevysoká skalka s triangulační tyčí a patníkem.

Nejznámější stavbou na Čerchově je určitě Kurzova rozhledna (nebo také Kurzova věž). Dnes je otevřeno, a tak budu mít konečně možnost se z ní rozhlédnout do širokého okolí. Při zakoupení vstupenky na věž si můžete vybrat ještě některý z mnoha suvenýrů či pohledů, týkajících se Čerchova.

Vojenská věž je bohužel nepřístupná pro veřejnost. Na Čerchově funguje také občerstvení. V jednom z vojenských objektů je již dlouhou dobu provozováno bufetové občerstvení. Nyní funguje i občerstevní spravované KČT přímo u věže. Koupím si tedy vstupenku a hurá na rozhlednu.

Člověk nemusí na Čerchově ani na věž, aby si užil pěkných výhledů, které jsou hezké hlavně na západ, ale pohled z rozhledny z výšky 16,4 m je každopádně ještě o něčem jiném. Díky své výšce, která je nejvyšší v širokém okolí člověk dohlédne na další části Českého lesa, na SZ například Haltravský hřeben se Sádkem, Haltravou a Škarmankou, na Starý Herštejn, Lysou nebo Velký Zvon.

Jižním směrem se táhne potom jiný hřeben Českého lesa v čele s Dlouhou skálou, Smrčím, a masivem Gibachtu s nejvyšším vrcholem Kreuzfelsen. Za dobré viditelnosti, která dnes úplně není, je vidět i Šumava nebo kopce Švihovské vrchoviny a jistě i mnohem dál. I když fouká nahoře ne zrovna teplý vítr, nechce se mi odtud.

Kromě cesty, po které jsme šli dnes my, je možné se na Čerchov dostat i po asfaltové silnici, po které ovšem smí jen auta zařizující zásobování. Pro běžného občana není vjezd na ni povolen a auto se musí nechat na parkovišti v Caparticích. Kolem Čerchova je velice hustá síť turistických tras a cyklostezek po kvalitních zpevněných cestách či silnicích, kterými si také usnadňovalo přístup do těchto míst vojsko.

Hánova cesta

Při kochání se výhledy na ochozech věže za silného větru mi však začali mrznout ruce a nohy a tak jsme vzali za vděk teplým čajem v občerstvení u věže. Pak již bylo na čase se s Čerchovem rozloučit. Zpátky nepůjdeme stejnou trasou nýbrž taktéž po modré tzv. Hánovou cestou, což je cesta po jihovýchodním hřebenu Čerchova, která nás zavede až k dalšímu cíli, České studánce. Celá Hánova cesta vede NPR Čerchovské hvozdy, která ochraňuje zdejší zachovalé bukové a smíšené lesní porosty.

Téměř celá trasa vede buď po rovině nebo z kopce, aby také ne, když jsme právě byli na nejvyšší hoře. Prochází krásným převážně listnatým lesem. Postupně procházíme kóty Malý Čerchov či Sedlová jedlina. Až v místě zvaném Vysoká závora, po 2,5 km cesty začínáme klesat strměji a kolikrát máme co dělat, abychom na klouzajícím listí udrželi stabilitu.

Cestu lemují četné skalky či balvany a specialitou jsou na mnoha místech kamenné schody, které svědčí o tom, že tato cesta byla v minulosti pracně vybudována. Když přežijeme nástrahy loňského spadaného listí, dojdeme postupně až k České studánce, což je silný pramen, který vytéká na úbočí Myšího vrchu. Je zde přístřešek a lavičky a o místo se stará KČT.

U České studánky se vydáváme po žluté k rozcestníku Zelená chýše. Po cestě se nám na chvilku otevře pěkný výhled na kopce Švihovské vrchoviny v čele s Korábem, Horou, Rýzmberkem či Úlíkovskou horou. Zkouším si zde fotit i pěkného motýlka martináče bukového, ale nedá se.

Chvíli se zastavíme u Zelené chýše, rozcestníku turistických cest na Českou studánku a Čerchov. Je zde možné se osvěžit z pramene. Nachází se zde lavičky a jakási dřevěná chatka, kterou snad občas někdo obývá.

Čerchov, turistická mapa

Odtud jdeme kousek po červené značce. Zde jsou již opět všude kolem nás buky s nádhernými mladými jasně zelenými listy. Poté opouštíme turistické značení, odbočíme doleva a jdeme zpět do Pece, kde na nás čeká náš automobil. Přecházíme znovu Teplou Bystřici, ze které je zde již potok o něco větší než na jejím nejhořejším toku.

Nyní nás čekají ještě dva kilometry lesem a jsme zpět v Peci, odkud jsme ráno vyšli. Stihli jsme to akorát, neboť kousek před Pecí se z ničeho nic přihnala bouřka a déšť. Jsme proto rádi, když za sebou zavřeme dveře od auta. Dnešní výlet na Čerchov jsme si užili a já se konečně dostal na rozhlednu. Celkem jsme ušli 13 km.

Další související články: