Slezské Beskydy, přechod nejvyšších vrcholů pohraničního hřebene i s návštěvou Polska (3)

Wisła Głębce, przełęcz Łączęcko, Chata (schronisko) na Stožku, Filipka a Návsí

Ráno je opět chladné, prostě typicky dubnové. Hvězdy v noci hezky svítily, východ sluníčka byl ale takový rozpačitý, protože se obloha nad ránem částečně zatáhla. Přesto obloha slibuje další hezký a slunný den. Navíc nemusím nikam spěchat, čeká mě posledních jen asi 20 kilometrů. Sestup do Wisly, výstup na hraniční hřeben a pak sestup do cíle v Návsí.

Wisła Głębce a przełęcz (sedlo) Łączęcko

Balím spacák, nakládám batoh a již před sedmou ranní opouštím bivak, malou rozhledničku na vrcholu hory Kubalonka (830 m). Po široké pistě se vydávám po hřebeni zalesněného vrchu Kubalonka. Občas se otevírají výhledy k nejvyšší hoře Slezských Beskyd zvané Skrzyczne (Skřyčne). Místy se dokonce objevují hezké louky poseté jarními květy.

Přes rozcestí Kozińce (775 m) a okolo několika usedlostí scházím dolů lesem. Přes Wislu, resp. část zvanou Wisła Głębce, se protáhnu k vlakovému nádraží. Cestou omrknu nádherný hrázděný dům, snad nějakou dávnou panskou usedlost. Soudě podle malého historického kanónu střežícího vstup do domu. Na webu ani v místě jsem žádné bližší informace k objektu nezjistil.

Podcházím železnici. Bylo by fajn se projet vlakem, vlaky sem jezdí z Katowic, protože o kus dále je nádherný viadukt. Avšak tolik času zase nemám. Po modré turistické značce pokračuji z Wisly zase do hor. Cestu mi zpříjemňuje špaček svých skřípavým hlasem a o hned vzápětí vrány šedivky svým chraplavým krákoráním. Opeřenci spolupracují jen tak napůl, takže strávím docela dost času pokusy o nějakou tu slušnější fotografii.

Po panelce stoupám ranním lesem na další rozcestí a pak ještě prudším stoupáním pod kótu 811 m a k usedlostem Mraźnica a Mrózków. Obloha se vyčistila a sluníčko opět začíná hřát. Je čas na snídani. Jen tak něco na zub, protože s plným břichem by se do kopce šlapalo špatně. Skrze stromy je již vidět k hlavnímu hřebeni, dokonce zahlédnu i Chatu na Stožku.

Opět následuje panelka, další louky a usedlosti, dokonce i menší skalky. Na rovinatém hřebenovém úseku se světlým smíšeným lesem se objevují hezké paseky a udržované louky. A opět skvělé výhledy k hřebeni Slezských Beskyd. To mě již ale široký chodník přivádí přes rozsáhlou paseku s roztroušenými břízkami a mladými smrčky do sedla Łączęcko. Ano, je to stejné sedlo, kterým jsem včera procházel při sestupu z Kyčery pokračuje do průsmyku Kubalonka.

Chata na Stožku a Filipka

Dnes ale nemířím nazpět na Kyčeru, pokračuji více napravo po modré TZ. Ta se napojí na hlavní hřeben v plytkém sedle pod vrchem Krkavice (977 m). Původní les patrně podlehl kůrovci, je zde mladá výsadba. Nevysoká výsadba, takže zatím se cestou k hřebeni otevírají nádherné výhledy. Nejen k nejvyšší hoře Skrzyczne (Skřyčne), ale i k Velké Čantoryji, na které jsem byl včera ráno.

Krásným světlým lesem se dostávám pod hřeben. Konečně narážím na slušný pramen, takže mohu nejen dobrat vodu, ale také se trochu opláchnout a vypucovat zuby. Je to chladivé, ale osvěžující. Člověku taková malá ranní "koupel" hned dodá novou energii do žil a chuť do dalších kilometrů pochodu.

Opět se objevují paseky, další výhledy, za zády se pak táhne hřeben Kysuckých Beskyd. Za nimi, v hustém oparu spíše tuším než vidím i Malou Fatru. Nu a pak šup a je tady hlavní hřeben. Po něm se vydávám vpravo k blízké Chatě na Stožku (957 m). Ale id nes chatu pouze minu a sestupuji na rozcestí Pod Velkým Stožkem (900 m). Pak po lesním chodníku a žluté turistické značce v poměrně prudkém svahu pod Stožkem opouštím hřeben a sestupuji na boční hřeben směřující k vrchu Filipka.

Přes rozcestí Nad Zimným, hřeben (740 m) pokračuje turistická značka, nyní již červená, fotogenickým lesnatým hřebenem za výhledů k hoře Malý Stožek (837 m) přes vrch Čupel (757 m) na Filipku (762 m). Letos jsem tady již podruhé, před tím jsem tu byl v únoru při treku přes Slezskou Fudžijamu. Na chvíli usednu v přístřešku, že si vychutnám klidu. Zouvám boty a najednou se začnou trousit lidi. Z jedné strany i z druhé strany hřebene. To snad ani není možné, cožpak dětičky mají zase nějaké prázdniny? A nakonec přijíždí i auto. Pro odpad z místních košů. A to jsem měl při příchodu dilema, zda-li do těch košů něco nepřidat… Ale nepřidal, smetí vyhodím až dole do popelnic.

Návsí

Po krátkém odpočinku se vydávám na poslední úsek nejen dnešní cesty, ale celého třídenního putování krásným pohořím na pomezí ČR a Polska. Poklepu hraniční kámen na trojmezí obcí Návsí, Nýdek a Hrádek a pak již po žluté turistické značce opouštím vrch Filipka, poslední vrchol na této cestě. Kamenitý chodník se protáhne po úbočí hory světlým lesem a loukami. Následuje krátká zastávka u Přírodní památky Filipka. Jde o ojedinělou lokalitu pastevního lesa s porosty jalovce s poměrně bohatou flórou i faunou. Rozloha přírodní památky Filipka, která byla vyhlášena v roce 1990, činí 1,11 hektaru a výškové rozpětí 34 metrů (662 - 696 m).

Následuje nádherný úsek se vzrostlými břízami a pak průchod usedlostí, farmou. Značka prochází vskutku jednou ze zdejších farem. A sedlák na vás s vidlemi nevyběhne. Za farmou to jde opět do kopečka. Objevují se nádherné louky a skvělé výhledy. Dokonce zpoza blízkého hřebene vykukuje skalnatá čupřina Velkého Rozsutce a vedle něj i oblá homole hory Stoh. A nechybí ani Malý Kriváň. Příjemné to překvapení v závěru této nádherné túry.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cesta se stáčí a klesá na zpevněnou silničku. Chvíli to půjde po asfaltu, to ale přežiji. Asfaltka míří k osadě Zápolí a pak přes nevýrazný hřebínek do Návsí. Ze Zápolí je krásně vidět k bočnímu hřebeni Slezských Beskyd a k osadě Zimný. Tam jsem byl při únorové návštěvě tohoto koutu Slezských Beskyd. No a pak už je to sešup okolo krásné roubenky do Návsí, přímo k vlaku. Za hezkých výhledů na Moravskoslezské Beskydy, které si dáme někdy příště.

Podtrženo a sečteno. Slezské Beskydy jsou krásné, ale u nás dosti opomíjené. A přitom mají tolik co nabídnout. Jedinečný byl rovněž kontrast mezi hřebenovými partiemi a podhůřím, kde již vše kvetlo a zelenalo se, zatímco na hřebeni začínaly stromy teprve pučet. Za tři dny našlapáno sice jen necelých 60 kilometrů s převýšením pouhých dvou kilometrů, ale i tak to mělo náboj.

• Trasa třetího dne na turistické mapě
• Předchozí (2.) část článku
• Úvodní (1.) část článku

Fotogalerie, prohlédněte si fotografie

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.