Slezské Beskydy, přechod nejvyšších vrcholů pohraničního hřebene i s návštěvou Polska (1)

Třinec, vápenné pece ve Vendryni, Ostrý vrch a útulna Nýdek

Slezské Beskydy jsou malebným pohořím na česko - polské hranici. Jako nejvyšší vrchol se u nás často uvádí Velká Čantoryje (994 m), za skutečně nejvyšším vrcholem Skrzyczne (1 257 m) bychom ale museli hlouběji do Polska. Skrzyczne bude bodem zájmu až na příštím treku v tomto pohoří, nyní jsou v plánu nejvyšší vrcholy pohraničního hřebene a sedlo s vrcholem Kubalonka.

Meteorologové slibují dva dny hezkého počasí. A protože mně přijde těžko skloubit trasu 35 km při převýšení 1,5 km s focením, rozděluji přechod do tří dnů. První den si tak jen vyšlápnu nějakých 10 kilometrů na novou turistickou útulnu Nýdek a přespím. Nakonec jsem ji stejně chtěl "testnout". A spaní v lese a ve spacáku je příjemné, člověk horský si určitě odpočine více než v nějaké posteli doma…

Třinec a vápenné pece ve Vendryni

Protože mě dnes čeká pouhých 10 kilometrů s nevelkým převýšením 450 metrů, vyjíždím z Ostravy až odpoledne. Na startu tentokráte nechybí startovní pivo, času mám spoustu. Navíc když přímo u zastávky ve městě je Banketka. Pivnice. Na prvních pár kilometrů k vápenným pecím budu mít dokonce doprovod, který s "mým" startovním pivem již předem počítá.

Kousek za zastávkou v Třinci začíná žlutá turistická značka. Rozcestí Třinec, centrum (310 m) nelze minout. Značka se protáhne okolo fůry obchoďáků a za výhledů k vrcholu Javorový (Moravskoslezské Beskydy) míří k místní nemocnici. Nejprve však přes lávku překoná tok řeky Olše, která pramení v Polsku nad obcí Kamesznica v nadmořské výšce asi 909 m. Řeka Olše je dlouhá asi 86 km a její povodí má plochu 1 118 km². Z toho 639 km² u nás. U Bohumína ve výšce okolo 190 metrů se pak vlévá do řeky Odra.

Okolo nemocnice pokračuje žlutá značka na rozcestí Třinec, nemocnice, bus (336 m) a konečně do lesa mezi vrcholy Jahodná (407 m) a Babí hora (492 m). Fičí studený severák a obloha je zakaboněna, přesto se zahřeji při focení kytek a dřevokazných hub. Následuje rozcestí s červenou TZ Pod Vružnou (390 m), za kterým se napojujeme na naučnou stezku (dá se pokračovat i vpravo po asfaltce). Ta pak lesem schází k vápenným pecím na okraji obce Vendryně.

Vápenné pece ve Vendryni představují jedinečnou technickou památku. Pece byly postaveny počátkem 19. století a v omezeném provozu fungovaly až do roku 1965. V roce 2003 byly zakonzervovány a zrekonstruovány. Pece produkovaly pálené vápno nejprve pro huť v Ustroni, později pro nově založenou huť v Třinci. Vápenec se dobýval ve třech blízkých lomech, na úzkém pásu vápencových hornin (tzv. Těšínské vápence) starých asi 130 miliónů let.

Starší z vápenných pecí má v průměru 3,7 m a výšku 9,3 m. Její základna je z přírodního kamene, jen horní část je cihlová. Novější pec je cihlová celá, u kořene má průměr 3,45 m a výšku přes 10 metrů. V místě navážky a skeletu ocelové rampy stojí ocelový vozík, vedle pecí pak najdeme velký turistický přístřešek a řadu informačních tabulí. Mimo jiné si na nich můžete přečíst i něco o procesu výroby páleného vápna.

Ostrý vrch a útulna Nýdek

U pecí se loučím s dočasným upovídaným doprovodem vracejícím se přes Vendryni na vlak a do Ostravy a dále již pokračuji sám. Po zelené TZ a naučném chodníku. Cesta míří k hlavnímu hřebeni přes rozcestí Pod Ostrým (500 m) a za hezkých výhledů k hřebeni Moravskoslezských Beskyd i k Třinci. V podrostu se objevuje velké množství kytek, zmínit musím ohromné trsy prvosenky vyšší (Primula elatior), která je nejvyšší z našich prvosenek.

Na lučnatém rozcestí Pod Malým Ostrým, hřeben (526 m) se konečně napojuji na červeně značenou hřebenovku. Objevují se též hraniční kameny. Na těch větších je vytesán rok 1920. Ano, před 105 lety se v těchto místech rozhraničovalo. Nevím jaká atmosféra tehdy panovala v delimitační komisi, protože vztahy tehdejšího Československa s Pilsudského Polskem byly vše, jen ne přátelské. Cesta se vine cikcak lesem, chvíli nahoru a pak zase chvíli dolů. Kilometry i výškové metry vesele přibývají, takže se ani nenaději a jsem na rozcestí Ostrý vrch (650 m) na jižním úbočí zalesněného Ostrého vrchu (709 m).

Okolo upraveného pramene cesta klesá na rozcestí Nýdek, údolí Gory (550 m), následuje krátké stoupání lesem a napojení na úzkou asfaltovou silničku. Po ní scházím malý kousek doprava dolů. K útulně Nýdek, dnešnímu dočasnému útočišti. Červená turistická značka pokračovala vlevo nahoru, tu si ale nechám až na zítřejší den.

Útulna Nýdek sice ještě září novotou, ale již tady někteří z návštěvníků stačili zanechat dost svinčíku. Nejvíce napilno tady měli svačinkáři, stůl je nechutně zamaštěný. Přesto mi lehká večeře chutná. Nevím zda-li kvůli doprovodnému plechovkovému pivu a nebo četbě skvělé monografie "Fotoleketrický jev" (Populární přednášky o fyzice, svazek 26). Brzy se však přesouvám nahoru a do spacáku, protože se ještě více ochladilo a rozfoukalo. Jak příjemné bylo před usnutím poslouchat šumění větru v korunách stromů. To doma opravdu nemáte…

• Pokračování článku
• Dokončení článku
• Trasa prvního dne na turistické mapě

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.