Burdov a Plešivec, túra na nejvyšší vrcholy nejmenšího slovenského pohoří
A se slovy "tak na tohle fakt seru" se rozeběhla nazpět…
Pohoří Burda (maďarsky Burda-hegyég) dříve zvané Kováčovské kopce (Kovácspataki-hegyek) je nejen nejmenším pohořím Slovenska, ale vůbec nejmenším z 84 geomorfologických celků na Slovensku. Pohoří Burda totiž dosahuje rozlohy pouhých 20 kilometrů čtverečních a výšky 396 metrů. Nejvyšším vrcholem tohoto sopečného pohoří je Plešivec (396 m), druhým nejvyšším vrcholem je Burdov (388 m) a třetí příčku obsadila Kráľova hora (373 m). A právě tyto vrcholy byly cílem jednoho našeho srpnového výšlapu.
Pohoříčko patřící do Matransko-slanské geomorfologické oblasti s rozměry asi 7,5 km × 3,5 km je doslova učupeno v koutku jižního Slovenska při soutoku třetí nejdelší slovenské řeky Ipeľ s Dunajem. Ono vůbec tento kout Slovenska je velice zajímavý, neboť nejen řeka Ipeľ, která v této oblasti odděluje Slovensko od sousedního Maďarska a ohraničuje Burdu z východu, se vlévá do Dunaje. Na opačné straně pohoří, tedy západní, nalezneme řeku Hron, druhou nejdelší řeku Slovenska, která se mezi Štúrovem a obcí Kamenica nad Hronom také vlévá do Dunaje. Vzdálenost mezi ústími řek Ipeľ a Hron je přitom vzdušnou čárou pouhých 8 kilometrů.
Řeka Ipeľ, třetí nejdelší řeka Slovenska, pramení ve Veporských vrších. Dosahuje délky asi 233 km, průměrného průtoku v ústí 21 m3/s a její povodí dosahuje rozlohy 5 151 km2. A u obce Chľaba se vlévá do Dunaje, nejmohutnější slovenské řeky. Nejmohutnější, nikoliv však nejdelší. Nejdelší řekou Slovenska je totiž Váh s délkou asi 403 km. Dunaj je se svými 2 811 kilometry sice druhou nejdelší řekou Evropy (po Volze dlouhé 3 531 km), avšak protéká celkem 10 státy. Přitom na něm leží hned čtyři hlavní města (Vídeň, Bratislava, Budapešť a Bělehrad). U ústí v Černém moři má Dunaj průměrný průtok asi 6 500 m3/s.
FotogaleriePro pořádek se ještě zastavme u třetí ze zmíněných řek, a to u řeky Hron. Hron, který pramení pod sedlem Besník na pomezí Nízkých Tater a Slovenského ráje (Spišsko-gemerského krasu). Hron je druhou nejdelší slovenskou řekou, jeho celková délky činí asi 298 km a povodí dosahuje rozlohy 5 454 km2. Průměrný průtok v ústí je 53,7 m3/s. No a pro úplný pořádek ještě zmiňme i sousední pohoří. Těmi jsou Ipeľská pahorkatina na slovenské straně a na maďarské Visegrádské vrchy (Visegrádi-hegység) s nejvyšším vrcholem Dobogó-kö (699 m) a Börzsöny s nejvyšším vrcholem Csóványos (938 m). Maďaři přitom Burdu považují za součást pohoří Börzsöny.
K nejvyšším vrcholům pohoří Burda, tedy na Burdov a Plešivec, vyrážíme z obce Chľaba (118 m), ve které jsme na pár dní získali "azyl". Okolo místního muzea zamíříme po modré turistické značce do lesnatého údolí zvaného Veľká dolina. Ano je docela velká, ale ještě větší jsou zdejší ovádí, kteří si nás doslova vychutnávají. V jednom okamžiku dosahuje nálet takové intenzity, že se Míša, jediná parťačka na tomto výletě, otáčí a se slovy "tak na tohle fakt seru" začíná pádit nazpět k obci Chľaba. Horko těžko se mi ji daří zastavit. Po genocidě dotěrných a bodavých nájezdníků se mi ji horko těžko daří přesvědčit, aby změnila nejen názor, ale i směr…
Po příjemné lesní cestě již celkem v klidu pokračujeme dále po modré. Po úbočí traverzujeme vrch Burdov. Za rozcestím Pod Burdovom (233 m) opouštíme modrou turistickou značku a pokračujeme po severním úbočí výše zmíněného vrcholu západním směrem. Vytahuji mapu, abychom vybrali tu správnou odbočku k vrcholu Burdov. Trasa není nijak značená, ale když půjdeme po rozumu a podle mapy, na vrchol trefíme bez větších obtíží.
Po hezké pěšince vyšlapané zvěří míříme k vrcholu a na jednu z mála vyhlídek na dnešní trase. Je zataženo, drobně poprchává, dohlednost je spíše špatná, přesto Dunaj i blízké Visegrádské vrchy vidíme vcelku dobře. Moc lidí tady ale asi nezavítá, Burda je spíše pro turistické nadšence, kteří se nezaleknou opravdových výzev ani nízkých a "nevýznamných" kopců. Na vyhlídce mám nachlup stejné počasí jako při minulé návštěvě. Burdov je asi zakletý…
Přes zalesněný vršek vrchu Burdov (388 m) to bereme na vůbec nejvyšší vrch pohoří Burda, kterým je Plešivec (396 m). Oproti minulé návštěvě tady přibyla vrcholová tabulka. Značka tady sice nevede, ale poměrně vyšlapaný chodníček je dokladem toho, že na Plešivec zavítá mnohem více turistů než na sousední Burdov. Malebný travnatý hřebínek umožňuje jakés takés výhledy, ale pro nepříznivé počasí si jich dnes příliš neužijeme. Zavzpomínám i na kamaráda Ivana Zajíčka, který kdysi tady také zavítal a koukal na důkaz toho, že tam někdo z Trekingu byl. Což neopomněl zmínit v jednom ze svých článků.
Po vrcholovém foto scházíme z hřebínku s tím, že půjdeme stále dolů, až narazíme opět na modrou turistickou značku, která nejvyšší vrcholy obloukem obchází a míří pod třetí nejvyšší vrch, kterým je Kráľova hora (373 m). Vyšlapaná stezka se ale brzy stáčí více k jihu, držíme se tedy této vyšlapané pěšiny. Podle mapy bychom měli být na území NPR Burdov, v terénu však žádné značení hranic NPR (to jsou ty dva červené pásy na stromech, kdy jeden z pásů je přerušen) nepotkáváme. NPR Burdov má rozlohu asi 364 hektarů, důvodem jejího vyhlášení v roce 1966 byla ochrana teplomilných doubrav, skalních stepí a lesostepí s neobyčejně bohatou teplomilnou flórou. Mísí se tady přitom karpatské druhy s druhy panonskými.
Mezi stromy spatřujeme Ostřihom s Ostřihomskou bazilikou, vyšlapaný široký chodník si to stále šupajdí svižně dolů. Hustou doubravou se zvláštně tvarovanými stromovými korunami se konečně dostáváme do chatové osady na rozcestí Kováčov, chatová osada (114 m). Do obce Chľaba to je sice kousek, ale museli bychom šlapat po cestě. A protože naším dalším cílem je soutok řeky Ipeľ s Dunajem, bereme to dále po širokém kamenitém břehu Dunaje.
Sice začíná pršet, ale je teplo, takže nás to nemůže rozhodit. Po kamenitém břehu Dunaje to za sběru mušlí a mušliček jak plžů, tak mlžů, pokračujeme východním směrem. Po Dunaji se prohánějí četné "parníky" převážející velké množství nákladu. O kus dále jsme vyplašili skupinu morčáků, které pravidelně potkáváme i u nás v CHKO Poodří. Postupně míjíme Chľabský říční ostrov (Helemba-sziget), společnost nám (podle charakteristického popískávání) dělají vlhy pestré. Člověk tady doslova cítí tep Dunaje, to ohromnou sílu druhé nejdelší evropské řeky. Taková Vltava v Praze je proti Dunaji jen říčka.
Konečně jsme na soutoku řeky Ipeľ s Dunajem. Voda tady téměř stojí, jen velice neochotně se vody Iplu mísí s vodami Dunaje. Uděláme pár fotek a raději mizíme, protože se opět začínají k hostině slétat zástupci všelikého bodavého hmyzu. Podcházíme železniční trať, která nad tokem Iplu opouští území Slovenska a pokračuje dále k Budapešti. Zakrátko jsme na polích plných slunečnic. Jaký to rozdíl oproti řepkovým polím u nás.
Míjíme jakousi pískovnu, jejíž stěny jsou doslova posety vletovými otvory. Pravděpodobně se jedná o hnízdní kolonii vlhy pestré (Merops apiaster). Vlha pestrá je jedním z nejkrásnějších a nejbarevnějších ptáků u nás, která je vcelku po právu často nazývána českým (slovenským) papouškem. Pokoušel jsem se na internetu nalézt nějaké informace k této kolonii, ale neúspěšně. Naposledy jsme ji viděli v Kelemantii, vyfotit se mi ji však nepodařilo. Větší štěstí jsem měl kdysi v Cerové vrchovině.
Pomalu finišujeme. Po vrcholu protipovodňového náspu pokračujeme nazpět k obci Chľaba. Opět poprchává, nad řekou se v korunách choulí volavky. Na tuto vzdálenost nepoznám, jde-li o volavku bílou a nebo volavku stříbřitou. Konečně jsme u poměrně nového mostu Karola Róberta (118 m), po kterém se lze snadno dostat do Maďarska. Když jsem tady byl minule, most ještě nestál.
Míša sedí na obrubníku před školkou, že ji prý bolí nohy. Že ji ten výšlap zničil více, než trek v Malých Karpatech. No po břehu Dunaje to v těch oblázcích byla sice makačka, ale pojď, máme to kousek do hospody. Jen tady, za tou zákrutou. Koupím ti oběd. Maso… Tak na to slyší! Ano, poslední porce vynikajících masových koulí s rýži na ní v místní hospůdce vysloveně čekala. Také bych si dal, vypadá to moc dobře. Ale byla to poslední… Nu což, polknu na sucho a dám si černé pivo…
Túra, která nás zavedla nejen na nejvyšší vrchol minipohoříčka Burda, ale také na soutok Iplu s Dunajem byla opravdu inspirativní a netradiční. Našlapali jsme něco přes 20 kilometrů při převýšení jen 330 metrů. Trasa na připojené mapě (odkazu) níže je jen hrubě orientační, na mapách.com se mi ji nepodařilo lépe naklikat… Ztratit se tady ale nemůžete.
- Trasa výšlapu na Burdov, Plešivec a okolo Dunaje na turistické mapě
Fotogalerie, prohlédněte si fotografie
