Padrťské rybníky a túra v Brdské vrchovině k nejvyšší hoře Tok

Túra od Padrtě na Tok, turistika v Brdech

Oblast Padrťských rybníků je zahrnována do oblasti středních Brd a dnes leží na území vojenského výcvikového prostoru Brdy (Jince). V Brdských kopcích jsme na cestě z Věšína přes Padrťské rybníky a Tok do Příbrami strávili víkend 13. - 15. listopadu 2009 a tímto krátkým příspěvkem zvu na cestu i vás.

Padrťské rybníky byly založeny na začátku 2. poloviny 16. století a v jejich blízkém okolí byly před založením vojenského prostoru čtyři vesnice, které dnes už neexistují. Původní plán byl projít oblast Padrtí a odtud směrem ke zřícenině hradu Dršťka.

Mě se v pátek odpoledne nepodařilo včas dojet do Prahy na Knížecí, odkud jezdí autobusy přes Příbram dál do Rožmitálu pod Třemšínem a některé z nich až do Věšína. Obec Věšín je jedno z možných výchozích míst do oblasti Padrťských rybníků, některé spoje vás dovezou až k Teslínům, odkud je to ještě blíž.

S těmi, co plánovaný spoj stihli, jsem se setkal v noci na křižovatce, kde ještě před třemi lety stála na louce u cesty stodola na přespání. Už nestojí a tak je potřeba mít sebou celtu pro případ spaní pod volnou oblohou a nebo mapu se zakreslenými seníky. Nakonec jsme našli malý seník, pro čtyři vandrovníky akorát. Uléhali jsme chvíli po půlnoci.

Sobotní listopadové ráno bylo krásné. Po ranním úklidu malého, ale útulného seníku jsme došli na Václavku. To je stavení dnes zřejmě využívané jako lovecká chata, dříve to mohla být hájovna. U Václavky jsme snídali a hřáli se v ranním slunci.

Podzimní vandrování po Brdech má totiž neopakovatelné kouzlo právě kvůli mlžným ránům, kdy sluníčko i přes chladný vzduch hřeje a navíc kreslí v ranním oparu nádherné obrázky mezi stromy. Když k tomu přidáte ještě podzimní barvy listnatých stromů, modřínů a usychající trávy a pavučiny obtěžkané rosou, která se na slunci třpytí a zrcadlí okolí, stane se z vás dojatý romantik a nebo vám začne bušit srdce těžko popsatelnou radostí ať už chcete nebo ne.

K Padrťským rybníkům se dá od Václavky dojít buď po lesních cestách a nebo jako jsme to udělali my, tedy cestou necestou napříč lesem. Více nebo méně hustými a trochu podmáčenými porosty jsme se prokousali až na hráz Hořejšího Padrťského rybníka. Místní nadšenci tu zrovna dokončovali akci "zamykání Brd pro houbaře". Když odjeli, ohřáli jsme se u jejich ohníčku a uvařili si oběd. Náš počet se mezitím zdvojnásobil, cestou od Teslínů dorazili další čtyři vandrovníci.

Během vaření oběda se rozfoukal studený vítr, který dělal z hladiny rybníka pěkné moře s vlnami. Cestou k Dolejšímu Padrťskému rybníku došlo k nápadu si z nejistého spaní někde u zřícené Dršťky udělat spaní o něco jistější a tak jsme na křižovatce pod rybníkem změnili směr a vydali se přes Třítrubecký potok a Alianci k seníku pod Tokem.

Tenhle přesun byl docela únavný, hrubým odhadem je to od Padrťských rybníků do oblasti Toku nějakých 15 kilometrů. Seník pod Tokem jsme našli na první pokus a to hlavně proto, že jsme tu nebyli poprvé. Před lety nám spaní na tomhle seníku poradil dokonce jeden místní hajný (nebo to byl myslivec, co tam vozí seno?).

Pár desítek metrů od seníku je studánka a tak je to skvělé místo na přespání v (po stránce počasí) nejistých a studených podzimních a zimních nocích. V noci mě pak na chvíli probudilo bubnování deště na střechu seníku - kdo to nezažil nebude mi věřit, jak nádherný je to zvuk a pocit.

I nedělní ráno se sluníčko snažilo a stejně jako v sobotu rozehrálo mezi stromy a zbytky mlhy nádhernou hru světel a stínů. Po snídani, které se trochu protáhla, jsme se ještě rozhodli pro dobytí vrcholové kóty Toku. Cestou nahoru došlo i na trička, bylo fakt krásně. Holky neodolaly brusinkám, kterých bylo na dopadovce spousta. Po společné fotce u trianguláku jsme sešli kolem nádrže Pilská do Obecnice. Tady je třeba počítat s asfaltovým závěrem, ale do Příbrami se jinak nedostanete.

Ještě krátké shrnutí

Brdy neboli Brdská vrchovina jsou zcela právem považovány za kolébku české turistiky a především trampingu. Dnes jen málokterý z turistů, který spěchá na Šumavu ve směru od Prahy tuší, že právě míjí přírodní krásy, které jsou mnohdy srovnatelné s těmi šumavskými. Toto nejvyšší vnitrozemské české pohoří táhnoucí se zhruba ve směru severovýchod - jihozápad dosahuje vrcholem Tok (865 m) své maximální výšky «

Trasa - Věšín, Padrtě, Třítrubecký potok, Aliance, Tok, nádrž Pilská, Příbram. Kilometry nemám moc ve zvyku počítat, velmi hrubým odhadem 35-40 kilometrů. Na víkend akorát.

Mapa - já používám soubor topografických map Brdy vydaný v 90. letech, dostupnější a novější mapa pro tuto trasu je např. KČT č. 35 - Brdy-Třemšínsko a č. 34 - Brdy a Rokycansko. Turistické značky tu ovšem nenajdete. Nicméně po hrázi Padrtí už dnes vede cyklostezka.

Spaní - na podzim a v zimě doporučuji seníky. I když nebudou založené, budete mít alespoň střechu nad hlavou a budete v závětří. Nezapomeňte po sobě uklízet.

Upozornění - trasa vede vojenským prostorem. Režim tu není tak přísný jako na začátku 90. let, kdy jsem tenhle nádherný kraj začal objevovat, přesto je třeba mít tenhle fakt na paměti. Dávejte také velký pozor na oheň a počítejte s tím, že ne každý voják nebo lesák, kterého můžete potkat, má pochopení pro vandrování a toulání se krajem.