Přechod Bradlovou Velkou Fatrou, třídenní trek za divokými medvědy

3denní putování Velkou Fatrou přes Čremošnianske lazy, Ostrou, Tlstou a Gaderskou dolinu na Královou studni (1)

Zhruba po týdnu stojím opět v Turčianských Teplicích. Na programu mám další třídenní toulačku v Bradlové Velké Fatře (geomorfologicky správně Bralná Fatra), úžasném podcelku Velké Fatry s množstvím vápencových vrchů a hlubokých dolů a dolin a mimořádným bohatstvím roztodivných skalních útvarů, povrchových i podzemních krasových jevů.

Turčianske Teplice (508 m) jsou oblíbeným lázeňským městem, navíc sídlem okresu. Jednoho z nejmenších na Slovensku. "Zkušeně" mířím k jednomu z minerálních pramenů. Na první ochutnávku. Pak kolem dalšího pramene s druhou ochutnávkou skvělé, byť na můj vkus příliš teplé, minerálky pokračuji krásným a rozlehlým lázeňským parkem po zelené turistické značce směr Čremošné.

Čtěte také: 3denní putování za medvědy jižními boky Velké Fatry (3): Kráľova studňa…

Podcházím silnici č. 65. Značka se vine kolem památníku SNP, přístřešku, našeho oblíbeného odpočívadla u lesoparku Bôr (535 m), a po zpevněné cestě k soukromému jezeru. Ty tabule na stromech jsou opravdu "krásnou" kulisou. Pod vrchem Strážna hora (609 m), pod kterou překvapuji pochodující stádo ovcí, se zelená turistická značka prosmýkne na cestu spojující obce Háj a Čremošné. Krapet zarážející je, že se značce dvakrát do cesty staví elektrické ohradníky a, zřejmě, soukromý pozemek.

Čremošnianske lazy

Značka prochází obcí, která se zvedá pěkně do vrchu. Tu a tam jsou malebné roubené domy. Neodpustím si párkrát zmáčknout spoušť fotoaparátu. V Čremošném je potřeba přesedlat na modrou turistickou značku. Spojku na louky nad obcí. Po kamenité cestě vedoucí k budovanému penzionu, brutálnímu to zásahu do zdejší krajiny, se modrá značka napojí na žlutou turistickou značku (dále jen TZ). Po ní jsem sem přikvačil před týdnem.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Čremošnianske lazy se za ten týden ještě více zazelenaly. Rozdíl je vidět již na první pohled. Usedám do trávy a kochám se nádhernými panoramaty. Navíc je čas snídaně. Hodně pozdní snídaně. Je fakt, že jsem sem nepřijel se nacpávat, nýbrž kochat se úžasnou krajinou této části Velké Fatry, ale kručení v břiše již fakt bylo nepříjemné…

Pod kótou 818 m se žlutá značka vine kolem rozestavěného penzionu, chaty a následně po krásných loukách se solitérními stromy. Dnes se tady již popásají ovečky, které mi bázlivě ustupují. Nakonec se ale nějak domluvíme a uděláme si i hromadné foto. Hafani stojíce opodál sice trochu bafají, ale pastýřka (!, tomu fakt říkám emancipace) je okřikne. Ale i s nimi bych se nějak domluvil. Nejsou o nic drsnější než hafani v Rumunsku, na Ukrajině, v Rusku či na severu Afriky.

Pak následuje sestup do Žarnovické doliny. Nacházím čerstvě rozhrabaný zpráchnivělý kmen. Jasný pobytový znak medvěda. No, třeba se zadaří během této třídenky, tyhle stopy tady před týdnem ještě nebyly. Začíná malinko přihořívat! Pravděpodobnost setkání je ale přesto poměrně malá…

Strmina Rožkovou dolinou

Od rozcestí Kôpka (654 m) až po rozcestí Ústie Veľkej Skalnej (707 m) je trasa proti proudu bystřiny Bystrička stejná jako při treku minulého týdne. Avšak na posledně zmíněném rozcestí opouštím žlutou TZ a vydávám se vzhůru do Rožkové doliny a do Rakytovského sedla. Výstup má trvat téměř dvě hodiny. A je ve své druhé polovině opravdu strmý. Co čekat od chodníku v této části Velké Fatry, který vede po spádnici.

Dolina je lemována ohromným množstvím skal. Zejména impozantní je nápadná skalní věž u rozdvojení doliny. Bohužel ji cloní stromy a nedá se z těchto míst nijak rozumně vyfotit. Horko a strmé svahy ani nijak nemotivují pobíhat po okolí a hledat nějaký případný průhled mezi stromy. Potkávám tady první turisty. Říkají, že na své cestě nikoho nepotkali. Nakonec je vidět, že tímto chodníkem prakticky nikdo nechodí.

Rakytovské sedlo, Blatnická dolina

Jsem docela rád, když mám výstup do Rakytovského sedla (1 064 m) za sebou a mohu se přehoupnout na druhou stranu hřebene spojujícího vrchy Malý Rakytov (1 194 m) a Veľký Rakytov (1 142 m). Ze sedla chodník poměrně prudce sestupuje. Až na rozcestí Úbočie Malého Rakytova (1 000 m).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Cestou plnou krásných vyhlídek k vrchům Ostrá a Tlstá potkávám krapet vytřeseného chlapíka. Že prý před chvíli potkal medvěda a že prý ať si dám pozor. No jasněéé… Sice stále přihořívá, ale tento medvěd bude fuč. Schválně jsem si vybral Rožkovou dolinu, že tady nikdo nebude. A opět se sápu pod vrch Drieňok, na kterém jsem byl minulý týden. A buch ho, dnes již třetí člověk…

Z rozcestí Úbočie Malého Rakytova následuje velice strmý sestup do Rakytovské doliny. Po žluté TZ. Je ale pravda, že se tudy sestupuje výrazně lépe než stoupá. Minule jsem se tady zapotil a zadýchal podstatně více. A již je tady starý známý seník a rozcestí Spoj Rakytovských dolín (733 m). Těžaři tady dnes dostaveníčko naštěstí nemají, takže lze v klidu usednout a spočinout.

Juriášova dolina a výstup na Ostrou

Bradlová Velká Fatra je sice mimořádně malebná, ale také mimořádně strmá. Dnešní výstupy a sestupy jsou hotové "strky". Po proudu Blatnického potoka scházím Rakytovskou dolinou a Blatnickou dolinou na rozcestí Ústie Juriašovej doliny (657 m). Tady opět "převlékám dres" a měním barvy značek. Zelenou za žlutou. Jestli dobře počítám, je to dnes již šesté "převlékání dresu"… Naštěstí poslední. Poněkud menším štěstím je následující velice strmý výstup na Ostrou. K vrcholu Zadná Ostrá je to bez tří rovných 600 výškových metrů.

Výškové metry rychle naskakují. Dobírám vodu z posledního a málo vydatného pramínku a kolem nápadného skalního prahu (známí tady jednou narazili na medvědici s medvíďaty) a řady dalších skalisek vystupuji do sedla Misa (1 132 m). Ne Míša, ale Misa. A opravdu je to taková mísa mezi vrchy Zadná Ostrá (1 254 m) a Chládkove úplazy (1 228 m).

Stíny se prodlužují, sluníčko se kloní stále více k západnímu obzoru. Krásné skalky, šťavnatě zelené listí zakrslých a pokroucených buků a zelená travička horských luk dotvářejí nádhernou kulisu. Za zády se ukazuje Drieňok (1 268 m), impozantní a fotogenický vrchol. Mně osobně jeho silueta silně připomíná Kriváň s Malým Kriváněm ve Vysokých Tatrách. Jen v menším provedení a se stromy. Musím stále a znova vytahovat foťák z brašny. Dnes jsem naflákal již dobrých 200 fotek. A což teprve západ Slunce! A noční obloha!

Konečně Ostrá!

Již mne nic nehoní. Do západu Slunce zbývají téměř dvě hodiny a k vrcholu Ostré (1 247 m) je to již jen co by kamenem dohodil. Navíc po malebném hřebínku s úžasnými výhledy k vrchu Drieňok, do Turčianské kotliny i k sousednímu vrchu Tlstá. To si opravdu nelze nevychutnat. A nenafotit. Vždyť se chci o tu nádheru podělit i s vámi pár snímky v připojené fotogalerii. Možná neumělými, ale při turistice na příliš velké "umění" opravdu času nezbývá. A nebo snad sil? Tak nevím…

V Sedle Ostrej (1 200 m) vidím dva maníky, kterak se vydávají na Ostrou. V tuto hodinu bych tady již nikoho nečekal. Asi budu mít při dnešním bivaku společnost. Zdolávám "schody", prosmýknu se přes skalní okno, kterým vede turistický chodník a již je tady vrchol. Ani to nebolelo. A když, tak jen trochu. Však jsem dnes našlapal jen 20 km s převýšením 1 600 metrů. A pak že je prý Velká Fatra nízkým pohořím. S takovým převýšením…

Dva borci, se kterými se krátce zdravím, tady stále poskakují. Odcházejí na protější vrchol, aby se po ani ne hodině opět vrátili. Nechci být vlezlý, ale ptám se, po čem že to pátrají. Prý po vhodném místě k focení. A že se sem vypravili fotit Mléčnou dráhu. No paráda, takže kolegové s vášní pro hvězdy. Vybavení na to mají. A, jak zjišťuji až po návratu domů, i know how. Jejich snímky, skládaná panoramata Mléčné dráhy, si můžete vychutnat na jejich FB - www.facebook.com/ForFunFoto.

Západ Slunce, bivak a Mléčná dráha

Kecalo by se ještě dlouho, kdyby nezačalo zapadat sluníčko. A to je potřeba také vyfotit. Takže do toho. Po západu Slunce se citelně ochlazuje. Ten denní gradient teplot je opravdu propastný. Kluci se navlékají do dalších vrstev oblečení, já jsem brzy donucen zalézt do spacáku a vychutnávat si Velků vůz a další souhvězdí v poloze vleže.

Čekaje na noční oblohu usínám. Následující sen mi přijde absurdní. Někdo přichází při čelovkách na východ Slunce. Proč by to dělal? Proč by sem nepřišel již na západ Slunce? V noci se budím a dělám také pár snímků Mléčné dráhy. S kluky z Žiliny se však měřit nemohu. Na to nemám ani optiku. Pak zabírám opět, musím trochu zrelaxovat před zítřejší, poměrně náročnou, etapou.

Trasa: Turčianske Teplice - Čremošné (5 km, 180 m) - Kôpka (8,5 km, 370 m) - Rakytovské sedlo (13,5 km, 880 m) - Juriášova dolina, ústie (17,5 km, 950 m) - Ostrá (20 km, 1 600 m).

• Pokračování článku