Grosser Bösenstein (2 448 m), výstup v Rottenmanských Taurách

Grosser Bösenstein, vysokohorská turistika v rakouských Alpách

Rottenmannské Taury (Rottenmanner Tauern) jsou mezi českými turisty doposud méně známým rakouským alpským pohořím. Rozprostírají se ve spolkové zemi Štýrsko a táhnou se v délce přes 30 kilometrů střední částí dlouhého hřebene Nízkých Taur (Niedere Tauern). Hlavní hřeben se táhne od severovýchodu k jihozápadu a postupně stoupá.

Vyšší jihozápadní část Rottenmannských Taur je označována jako Wölzské Taury (Wölzer Tauern) a najdeme zde i nejvyšší horu celého pohoří Rettlkirchspitze (2 475 m n. m.). Nižší severovýchodní část Rottenmannských Taur je pojmenována podle města Rottenmann a dosahuje nejvyšší výšky západně od horského sedla Hohentauern, kterým prochází silnice spojující města Trieben a Judenburg. Nejvyšším štítem této části pohoří je Grosser Bösenstein (2 448 m n. n.), a proto bývá jako nejvyšší štít Rottenmannských Taur často uváděn.

Právě Grosser Bösenstein bude naším dnešním cílem. Jako snadno dosažitelný nástupní bod pro turistiku v této části Nízkých Taur se nabízí horská chata Edelrautehütte (1 706 m n. m.). Lze se k ní dostat pohodlně po placené mýtné silnici ze sedla Hohentauern, auto lze pak bezplatně zaparkovat na parkovišti poblíž chaty. Vlastní výstup na Grosser Bössenstein lze spojit ještě s návštěvou vrcholů Hauseck, Kleiner Bössenstein a Grosser Hengst, a pokud vyjde i počasí, zůstane nám tento nádherný horský okruh dlouho v paměti.

Čtěte také: Podzimní výstup na Grimming, túra na nejmohutnější osamoceně stojící…

Od parkoviště pokračujeme po štěrkové silnici ještě asi 10 minut a dojdeme k turistické chatě Edelrautehütte. Kousek před ní odbočíme vpravo na turistickou trasu č. 944A a dojdeme po ní k rašelinnému jezírku Kleiner Scheibelsee. U něj značku opustíme a začneme stoupat vlevo po dobře vychozené pěšince borůvčím a řídkým lesem na travnatý hřeben Hauseck. Netrvá to dlouho a jsme u dřevěného kříže, který označuje vrchol hory (1 982 m n. m.).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Odměnou je nádherný výhled. Nad údolím řeky Enns leží podzimní inverzní mlha a z ní vystupuje v podobě hornatých ostrovů sousední pohoří Ennstálské Alpy. Před sebou již vidíme mohutný Grosser Bössenstein, kam budeme pokračovat. V překladu do češtiny bychom název hory mohli přeložit chybně jako Velký zlý kámen. Ve skutečnosti je však dnešní název zkomolený a hora byla původně pojmenována podle údolí Pölsen, které ji ohraničuje na jihu, jako Großer Pölsenstein.

Pokračujeme po travnatém hřebínku a vzápětí se k nám připojuje značená trasa č. 946. Obcházíme zleva skalnatý úsek hřebene a stoupáme klikatými serpentinami vzhůru do skalní rozsedliny. Krátce jsme si odtud vyběhli na neznačenou vyhlídku, ze které je krásný pohled do hlubokého karu pod námi na lesklou hladinu jezera Grosser Scheibelsee. Cesta se nyní stáčí k západu a nejdříve spíše travnatým, později stále více kamenitým hřebenem šplháme až k vrcholovému kovovému kříži, kde nás čeká zasloužený odpočinek.

Je půlka října, počasí máme senzační, dohlednost také. Všude kolem se až k obzoru táhnou horská pásma, při pohledu na jihozápad se za Rottenmannskými Taurami zvedají Schladmingské Taury a za nimi vykukují dokonce i některé zaledněné vrcholy Vysokých Taur. Na severozápadě rozeznáváme Hochkönig, Dachstein a Grimming a na sever od nás se táhne rozsáhlé pohoří Totes Gebirge. Vpravo od něj navazují zubaté Ennstalské Alpy a na východě pak Seckauské Taury.

Druhý a zároveň nejvyšší vrchol dnešní túry máme šťastně za sebou, ale tím naše putování nekončí. Zapisujeme se do vrcholové knihy a začínáme strmě sestupovat k jihozápadu do sedla, které odděluje Grosser Bössenstein od jeho nižšího bratra Kleiner Bössenstein (2 395 m n. m.). Jen jsme se zhoupli na hřebeni a už zase šplháme skalnatým terénem k jeho vrcholku, který zdobí mohutný kamenný mužík.

Napojujeme se na dálkovou alpskou hřebenovku č. 02, která se táhne napříč Nízkými Taurami a nese v této části Rottenmannských Taur pojmenování Langmannweg. Vrátíme se po ní zpátky k chatě Edelrautehütte, sestup si ale napřed zpestříme ještě návštěvou čtvrtého a posledního vrcholu dnešního dne, kterým je Grosser Hengst (2 156 m n. m.).

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Stáčíme se k východu a zvolna klesáme nádherným travnatým hřebenem. Naše pohledy přitahují modrá jezírka Grüne Lacke v suťovém karu přímo pod jižní stěnou Grosser Bössensteinu a souměrná pyramida travnatého vrcholu Grosser Hengst před námi. Nepospícháme a užíváme si krásné počasí. Slunce se pomalu kloní k obzoru, prodlužují se stíny a pomalu končí jeden z posledních podzimních slunečných dnů, kdy se vyplatí ujet z inverzí zamořené České republiky i stovky kilometrů daleko.

Poslední zastávkou je zmiňovaný Grosser Hengst, jehož vrchol zdůrazňuje velký kovový kříž. Rozhlížíme se po okolí, největší pozornost zasluhují štíty za frekventovanou horskou silnicí přes sedlo Hohentauern a modré hladiny obou jezer Scheibelsee u chaty Edelrautehütte. Škoda jen, že už pomalu mizí v temném stínu sousedního hřebene.

Paprsky podvečerního slunce se opírají do bělostných vápencových stěn Ennstálských Alp a nám se nechce dolů do studeného mrazivého stínu. Chvíli ještě sledujeme travnatý hřeben, který stále klesá až k hranici lesa, pak se značka odklání vlevo a serpentinami klesá až dolů k Edelrautehütte.

Náš dnešní okruh Rottenmannskými Taurami se zde uzavírá. Někdo by to zde oslavil dobrou večeří nebo alespoň pivem, ale chata je přeplněná a praská ve švech. Jdeme se proto raději projít okolo teď již opuštěného a ztichlého jezera Grosser Scheibelsee, v jehož temné hladině se odráží nejen Grosser Bösenstein, ale míhají se v ní i velcí pstruzi. Relaxujeme a pomalu se vracíme opět k chatě a odtud k parkovišti, které bude pro dnešní noc naším útočištěm. I zítra má být krásný den jako stvořený pro horskou túru a jednu takovou už máme v plánu, ale o tom zas až někdy příště.