Příjezd a přístup na chatu Hofpürglhütte
Okolí Dachsteinu obecně patří mezi bližší a dostupnější alpské destinace. To platí i pro vesničku Filzmoos, ležící na jih od našeho cíle. Horský masiv objedeme po dálnici přes Salzburg a Bischofshofen. V Eben im Pongau sjíždíme směrem na Ramsau am Dachstein a po 15 km jsme téměř v cíli. Zbývá 6 km po placené silnici, mírně stoupající údolím k chatám Unter- a Oberhofalm. Mýtné 4,5 EUR za osobní auto (2017) platíme u automatické závory hned za vesnicí. Parkoviště na konci už je zadarmo.
Původní plán nastoupat ještě v pátek v noci k chatě Hofpürglhütte měníme na nocleh na parkovišti. Před výstupem v dešti dáváme přednost brzkému vstávání a lehčímu batohu. Předpověď nelhala a ráno se budíme pod oblohou bez jediného mráčku.
Čtěte také: Podzimní výstup na Grimming, túra na nejmohutnější osamoceně stojící…
Z parkoviště v necelých 1 300 metrech sledujeme jak sluneční paprsky pomalu osvětlují špičku Grosse Bischofsmütze severozápadně od nás. Vyrážíme kolem sedmé. Turistický ukazatel míří doleva na Hofpürglhütte a říká 1,5 hodiny. Po bílých kamenech přeskakujeme potok a po chvíli se pěšina z rozkvetlé louky stáčí do řídkého lesa.
Kličkujeme mezi kosodřevinou a za hodinku už se občerstvujeme pod malou vodárnou patřící k Hofpürglhütte. Chata v 1 700 metrech patří rakouskému Alpenvereinu, sekci Linz a dokáže ubytovat více než stovku turistů a horolezců. Ti odsud vyráží na nesčetné množství treků a výstupů. I pro Grosse Bischofsmütze je ideálním výchozím bodem.
Od chaty loukou i kamením až pod skálu
Míjíme Hofpürglhütte a pokračujeme na severozápad vrchní ze dvou pěšin, které z horizontu vidíme. Značená cesta pod námi obchází hřeben Gosaukamm až k jezeru Gosausee nebo klesá zpátky na jih do údolí. Traverzujeme pod skalním žebrem spadajícím až k chatě. Zdejší jižně orientované sportovně zajištěné cesty poskytují možnost lezeckého tréninku i v chladnějších měsících. Traverzujeme několik firnových splazů v suťových stržích, rozrývajících zelený svah.
Stáčíme se doprava a stoupáme prudčeji kamenitým terénem. Brzy přijdou první velká firnová pole. Na začátku června je jižní svah pokryt vrstvou měkkého sněhu s viditelnými stopami po starších lavinách. Stoupáme do sedélka mezi Grosse Bischofsmutze a vedlejším kopcem. Na druhé straně pod námi vidíme sedlo Steiglpass, kterým prochází značená trasa ke Gosauským jezerům. Stáčíme se mírně doleva po hřebínku. Odtud vidíme celou výstupovou trasu na Grosse Bischofsmutze jak namalovanou.
Roklí vzhůru
Trasa napravo od suťového žlabu je značena zelenými puntíky na skalkách. Moc jich pod sněhem nevidíme, ale směr je jasný. Několik krátkých skalních výšvihů v suťovém předskalí o obtížnosti maximálně II je jištěno novými nýty a borháky. Ty se můžou hodit zejména ke slanění nepříjemné klouzavé suti. Pod velkým kamenem schováváme trekové hůlky a šlapeme sněhem pod skálu.
Na suťovou rokli nalevo od cesty navazuje úzká jižní strž (Sudschlucht). Než se navážeme u prvního jištění, je potřeba překonat trhlinu mezi rozehřátou skálou a ustupujícím firnovým polem. Ta se bude na léto jen zvětšovat.
Než překročíme trhlinu, potkáváme trojici rakouských lezců, kteří slaňují z vrcholu. Dozvídáme se, že v první polovině cesty je hodně sněhu, ale že cesta je dobře jištěná. Když se dozví, odkud jsme, komentují to "Czech don’t need bolts!". Nato poslední slaňující s efektním výkřikem přeskakuje trhlinu a po pár metrech kutálení v rozbředlém sněhu se brzdí cepínem.
Strží do sedla Mützescharte a na vrchol čepice
Výstupová cesta obtížnosti maximálně III s jedním místem IV- je zajištěná směsí starých skob a nových kruhů a nýtů. Štandy jsou občas i trojité. V začátku stoupáme mírně doleva po stěně Kleine Bischofsmütze. V další délce znovu traverzujeme prudký firn na pravou stranu strže. Tady by se cepín hodil. Pokračujeme snadným lezením až do úzkého sedélka Mützescharte mezi velkým a malým vrcholem.
Odtud už jen pár délek v terénu maximálně do stupně II. S šedesátimetrovým lanem a dostatkem síly se dají kratší délky napojovat, ale tření lana je dost poznat. Na závěr přecházíme plochý vrcholek až ke dřevěnému kříži. Sněhová převěj hned vedle sahá skoro do poloviny jeho výšky. Odměnou je vyhlídka na zasněžený masiv Dachsteinu a zelené jaro v údolích.
Sestup stejnou cestou
Obloha se zatahuje, tak na vrcholu dlouho nemeškáme. Z vrcholu slaňujeme stejnou trasou. Se šedesátimetrovými "dvojčaty" to jde hodně rychle. Na závěr vyjde lano akorát tak, že se vymáchám v rozbředlém sněhu v okrajové trhlině. Odpolední přeháňka nám dopřeje pár kapek i shora. Balíme lana a kolem skalek na začátku cesty projíždíme na podrážkách pohorek. Mít návleky na boty, tak to nemá chybu.
U spodní skalky vyzvedáváme trekové hůlky a pokračujeme v krasojízdě. Na konci firnového sešupu ždímeme ponožky a do údolí scházíme stejnou cestou, jako jsme přišli. Po deseti hodinách jsme zpátky na štěrkovém parkovišti u Almsee.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.