Do Lysé Poľany jsme jeli prvním ranním autobusem. Začátek trasy vedl lesem a skalnaté štíty se ukazovaly jen občas. Přestože byl první úsek docela zdlouhavý, jakmile les začal řídnout, začala i naše túra vypadat skutečně vysokohorsky. Překrásné byly prudké srázy Mlynára a obdivovali jsme Český (dnes Ťažký) vodopád, který se střemhlav vrhal do propasti z vysoko položeného prahu České (dnes Ťažké) doliny a také Hviezdoslavov vodopád, padající z prahu Kačacej doliny.
U Litvorového plesa, k němuž už jsme stoupali kamenitým chodníkem, jsme naplno pociťovali sevření okolními štíty. Poté přišlo prudší stoupání, které zmírňovalo několik serpentin, a dosáhli jsme Zamrznutého kotle. Prošli jsme kolem stejnojmenného plesa a chvilku řešili dilema - vydat se přes Prielom do Veľké Studené doliny nebo přes Poľský hrebeň do Velické doliny? Zvítězila druhá varianta s tím, že vystoupíme i na Východní Vysokou.
Na Poľský hrebeň bylo prudké, ale poměrně krátké stoupání. A další nás čekalo na Východní Vysokou. Řetězy, které pomáhaly k překonání skalních bloků, se daly za krásného počasí v pohodě zvládnout. Výstup by byl jistě daleko nesnadnější a nebezpečnější za mlhy či na zledovatělých skalách. Poté následoval suťovitý úsek. Řečeno s nadsázkou, výstup na tento vrchol, pro mě byl v podstatě převážně "po čtyřech".
Na vrcholu bylo velmi málo místa, ale ten
výhled! Paráda! Veľká Studená dolina odsud skutečně vypadala velká, vynikly
velmi strmé srázy Bradavice
a celého hřebene až po Slavkovský štít,
Gerlachovský štít
byl opticky velmi blízko a vzdálenější vrcholy, jako Vysoká či
Rysy,
doplňovaly kouzlo kruhového výhledu. Měli jsme radost, že jsme si k přechodu ze
severu na jih přidali i výstup na tento vrchol.
Sestup přes Poľský hrebeň do Velické doliny nám připadal rychlý a krátký - řetězy pod sedlem, serpentiny v kamenném moři, dále podél Dlhého plesa na Kvetnicu, která má své pojmenování zcela oprávněně, neboť po kamenném moři následovalo moře květin. Pak už jsme sestupovali kolem skal, po nichž vždy stéká voda, a proto se toto místo nazývá Večný dážď.
Velkou serpentinou kolem Velického vodopádu a Velického plesa jsme přišli ke Sliezskemu domu. Poslední úsek byl opět lesem až do Nového Smokovce. První část túry v Bielovodské dolině jsme nepotkali nikoho, až od sedla Poľský hrebeň bylo turistů více. Byla to překrásná trasa, na niž nelze zapomenout.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.