Rozhodli jsme se tedy pro tuzemské hory. Volba padla na Beskydy. A litovat jsme rozhodně nemuseli. Jelikož jsme z východních a jižních Čech, tak jsme se sešli při cestě a to v Moravské Třebové. Za tmy jsme dorazili do Oldřichovic u Třince, kde jsme pod Javorovým rozdělali stany. Ráno jsme sbalili nezbytné věci a kolem stáda místních koz vyrazili po sjezdovce k vrcholu.
S plnými batohy nám ty dva kilometry trvaly neskutečně dlouho. Vždy je nejhorší nástup do hor, pak už to po hřebeni bývá lepší. U chaty horské služby jsme poseděli a nabrali síly k dalšímu pochodu. Mraky se honily kolem nás a my jen doufali, že nás déšť s bouřkou minou. Z Javorového vrchu (1 032 m n. m.) jsme zamířili po modré značce na Ropici (1 005 m n. m.), tam už jsme si byli jisti, že nás déšť nemine. A nemýlili jsme se.
Čtěte také: Z Bílé kolem Smradlavy a Čurabky na Bobek, pohodová horská túra s…
Po mírném dešti, přišla na řadu bouřka, která s sebou přinesla kroupy. Naštěstí bylo poblíž zastřešené sezení (Kalužný - rozcestí), kam jsme se vešli jen tak tak ve čtyřech lidech a jedním psíkem. Byli jsme úplně promočení, čekali jsme až krupobití skončí a myslím si, že v tu dobu nám všem problesklo hlavou, jak by bylo asi na Triglavu. Beskydy jsme totiž vybírali i proto, že by tam mělo být hezké počasí. Naštěstí kroupy přešly a my mohli vyrazit směrem k chatě Slavíč. Během třech kilometrů se vyčasilo a vypadalo to na nádherné počasí. Zasedli jsme u chaty na venkovní sezení a začali sušit věci.
Slunce pálilo a my s Radegastem v ruce vychutnávali výhledy do Beskyd. V nohách jsme měli asi 13 km a nebyli jsme ani v půlce. V plánu bylo dojít k chatě Švarná Hanka. Jenže směrem, kterým jsme měli jít nebyl hezký pohled. Opět se ukázala nevyzpytatelnost horského počasí.
Mračna a blížící se bouřka nás trochu znepokojovala, během pár chvilek se přihnal přívalový déšť a my byli rádi, že jsme doběhli do chaty. Už nám bylo jasné, že máme velké zpoždění. Vytrvalý déšť za okny nám zpříjemňovala milá obsluha, místní pivo a čaj s rumem. Hned jak přestalo pršet jsme se rozloučili a vyrazili dál. Šli jsme přes Kozí hřbety - Václavičky (830 m n. m.) a Malý polom sedlo (990 m n. m.). Cesta kopírovala hranici se Slovenskem.
Po pravé straně se nám ukázal cíl naší zítřejší cesty - Lysá hora. Cesta ubíhala poměrně rychle, ale už se začalo stmívat a únava se začala projevovat. Nakonec jsme se ale na Švarnou Hanku nějak dostali.
Opět nás přivítal milý personál s panem provozním v čele. Uvařili jsme si jídlo, které jsme táhli na zádech, popili, popovídali s místními a postupně jsme zhasli jako svíčky. Probuzení do hezkého dne, je vždy paráda. Ani se nám z chaty nechtělo, ale cíl byl pro dnešek jasný - nejvyšší hora Beskyd.
Šli jsme po zelené přes Smrkovinu (850 m n. m.) až na rozcestí Visalaje (756 m n. m.), jenže počasí opět nevypadalo nadějně a tak jsme zvolili jako občerstvovací stanici chatu Visalaje. Než jsme snědli polévku, tak začalo pršet. Opět jsme byli nuceni k degustaci místního Radegasta, což nám nijak nevadilo. Po dvou hodinách jsme se vydali na cestu.
Cesta začala mírným stoupáním, potom to už bylo horší, ale k výstupu sjezdovkou na Javorový se to nedalo přirovnat. Na Zimném (1 050 m n. m.) jsme si dali pauzu na čokoládu a pokračovali na Lysou horu (1 323 m n. m.). Okolo šesté hodiny jsme došli na vrchol, kde se nám naskytla velkolepá podívaná na zdejší zalesněné hory.
Na vrcholu Lysé hory jsou dvě chaty, kde se dá i ubytovat. Chata Maratón a Bezručova chata. U nově postavené Bezručovy chaty jsme povečeřeli s parádním výhledem na vodní nádrž Šance a okolní kopce.
Za stmívání jsme vyrazili směr Ostravice. Přespali jsme o pár km níže u nějakého altánku. Ráno jsme vyrazili na vlak. Cestou dolů jsme potkali spousty nadšených turistů, běžců a cyklistů. Bylo hezké poznat místní milé lidi. I když si myslím, že do hor chodí jenom milí lidé, kteří mají rádi pohyb a přírodu.
Z Ostravice jsme se svezli vlakem do Frýdku - Místku a pak autobusem do Třince, odkud jsme si došli pod Javorový na parkoviště pro auto a valili zpět do Čech. Během necelých třech dnů v horách jsme nachodili přes 50 km s těžkou bagáží, poznali jsme všechny druhy počasí, popili jsme výjimečně hořkého Radegasta, poznali pohostinnost a ochotu zdejších lidí.
Díky Beskydy… brzy na viděnou.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.