Beskydský trek přes známé hory Javorový, Ropici a Slavíč

Trek v Beskydech na Gruň a Lysou horu

Několik měsíců dopředu jsme si naplánovali na tento termín dovolenou v horách, ale jak to tak už bývá, když se něco plánuje moc dopředu, tak to většinou nevyjde podle vašich představ. V plánu byly Julské Alpy a hlavně výstup na Triglav, bohužel blesky a déšť tam nevěští nic dobrého. Zkoušeli jsme vymyslet něco jiného, ale Alpy nám byly díky předpovědi počasí zapovězeny. Snad někdy příště.

Rozhodli jsme se tedy pro tuzemské hory. Volba padla na Beskydy. A litovat jsme rozhodně nemuseli. Jelikož jsme z východních a jižních Čech, tak jsme se sešli při cestě a to v Moravské Třebové. Za tmy jsme dorazili do Oldřichovic u Třince, kde jsme pod Javorovým rozdělali stany. Ráno jsme sbalili nezbytné věci a kolem stáda místních koz vyrazili po sjezdovce k vrcholu.

S plnými batohy nám ty dva kilometry trvaly neskutečně dlouho. Vždy je nejhorší nástup do hor, pak už to po hřebeni bývá lepší. U chaty horské služby jsme poseděli a nabrali síly k dalšímu pochodu. Mraky se honily kolem nás a my jen doufali, že nás déšť s bouřkou minou. Z Javorového vrchu (1 032 m n. m.) jsme zamířili po modré značce na Ropici (1 005 m n. m.), tam už jsme si byli jisti, že nás déšť nemine. A nemýlili jsme se.

Čtěte také: Z Bílé kolem Smradlavy a Čurabky na Bobek, pohodová horská túra s…

Po mírném dešti, přišla na řadu bouřka, která s sebou přinesla kroupy. Naštěstí bylo poblíž zastřešené sezení (Kalužný - rozcestí), kam jsme se vešli jen tak tak ve čtyřech lidech a jedním psíkem. Byli jsme úplně promočení, čekali jsme až krupobití skončí a myslím si, že v tu dobu nám všem problesklo hlavou, jak by bylo asi na Triglavu. Beskydy jsme totiž vybírali i proto, že by tam mělo být hezké počasí. Naštěstí kroupy přešly a my mohli vyrazit směrem k chatě Slavíč. Během třech kilometrů se vyčasilo a vypadalo to na nádherné počasí. Zasedli jsme u chaty na venkovní sezení a začali sušit věci.

Slunce pálilo a my s Radegastem v ruce vychutnávali výhledy do Beskyd. V nohách jsme měli asi 13 km a nebyli jsme ani v půlce. V plánu bylo dojít k chatě Švarná Hanka. Jenže směrem, kterým jsme měli jít nebyl hezký pohled. Opět se ukázala nevyzpytatelnost horského počasí.

Mračna a blížící se bouřka nás trochu znepokojovala, během pár chvilek se přihnal přívalový déšť a my byli rádi, že jsme doběhli do chaty. Už nám bylo jasné, že máme velké zpoždění. Vytrvalý déšť za okny nám zpříjemňovala milá obsluha, místní pivo a čaj s rumem. Hned jak přestalo pršet jsme se rozloučili a vyrazili dál. Šli jsme přes Kozí hřbety - Václavičky (830 m n. m.) a Malý polom sedlo (990 m n. m.). Cesta kopírovala hranici se Slovenskem.

Po pravé straně se nám ukázal cíl naší zítřejší cesty - Lysá hora. Cesta ubíhala poměrně rychle, ale už se začalo stmívat a únava se začala projevovat. Nakonec jsme se ale na Švarnou Hanku nějak dostali.

Opět nás přivítal milý personál s panem provozním v čele. Uvařili jsme si jídlo, které jsme táhli na zádech, popili, popovídali s místními a postupně jsme zhasli jako svíčky. Probuzení do hezkého dne, je vždy paráda. Ani se nám z chaty nechtělo, ale cíl byl pro dnešek jasný - nejvyšší hora Beskyd.

Šli jsme po zelené přes Smrkovinu (850 m n. m.) až na rozcestí Visalaje (756 m n. m.), jenže počasí opět nevypadalo nadějně a tak jsme zvolili jako občerstvovací stanici chatu Visalaje. Než jsme snědli polévku, tak začalo pršet. Opět jsme byli nuceni k degustaci místního Radegasta, což nám nijak nevadilo. Po dvou hodinách jsme se vydali na cestu.

Cesta začala mírným stoupáním, potom to už bylo horší, ale k výstupu sjezdovkou na Javorový se to nedalo přirovnat. Na Zimném (1 050 m n. m.) jsme si dali pauzu na čokoládu a pokračovali na Lysou horu (1 323 m n. m.). Okolo šesté hodiny jsme došli na vrchol, kde se nám naskytla velkolepá podívaná na zdejší zalesněné hory.

Na vrcholu Lysé hory jsou dvě chaty, kde se dá i ubytovat. Chata Maratón a Bezručova chata. U nově postavené Bezručovy chaty jsme povečeřeli s parádním výhledem na vodní nádrž Šance a okolní kopce.

Za stmívání jsme vyrazili směr Ostravice. Přespali jsme o pár km níže u nějakého altánku. Ráno jsme vyrazili na vlak. Cestou dolů jsme potkali spousty nadšených turistů, běžců a cyklistů. Bylo hezké poznat místní milé lidi. I když si myslím, že do hor chodí jenom milí lidé, kteří mají rádi pohyb a přírodu.

Z Ostravice jsme se svezli vlakem do Frýdku - Místku a pak autobusem do Třince, odkud jsme si došli pod Javorový na parkoviště pro auto a valili zpět do Čech. Během necelých třech dnů v horách jsme nachodili přes 50 km s těžkou bagáží, poznali jsme všechny druhy počasí, popili jsme výjimečně hořkého Radegasta, poznali pohostinnost a ochotu zdejších lidí.

Díky Beskydy… brzy na viděnou.