Piknik bar je již prázdný a klidný, zůstalo u něj stát jen jedno auto a stan. Hosté odjížděli (auty, jak jinak) již během noci. Nyní jsme tady sami (téměř). Zabalíme sakypaky a po široké lesní cestě za občasných výhledů k Salmopolskému sedlu se sjezdovkami i k nejvyšší hoře Skrzyczne (1 257 m) míříme severním směrem po hezkém lesnatém hřebeni.
Hyrca, Migdalskie a Przełęcz Karkoszczonka
Přehoupneme se přes vrchy Hyrca (929 m) a Beskidek (830 m) do sedla Migdalskie (800 m). Cesta je místy dosti nepříjemná a kamenitá, po těch volných šutrácích se jde dosti špatně. Hlavně během strmých sestupů. Obloha se zatahuje temnými mraky, ale sluníčko si pravidelně probojovává cestu skrze ně. Ani to nebolelo a jsme v sedle (Przełęcz) Karkoszczonka (729 m). Tady se můj parťák chce odpojit a jít rovnou do Szczyrku.
Protože je času dost a kousek pod sedlem je chata Wuja Toma, která, zdá se, má otevřeno, jdu s ním na jedno pivko a žurek. Je to tradiční polská polévka nakyslé chuti s žitným kváskem. Podává se s vajíčkem (natvrdo uvařeným a obvykle půleným), ale i klobáskou a dalšími ingrediencemi. Tisíc kuchyní a tisíc receptů. Je to jako s borščem na Ukrajině či v Rusku a nebo s haluškami na Slovensku. Také vám každý tvrdí, že ta jejich je nejlepší na světě a že ty jinde připravované nejsou tak úplně ono… Co je ale jisté, má se Wuj Tom v případě žurku ještě hóóódně co učit…
Klimczok
Loučím se s Romanem s tím, že se ve dvě sejdeme ve Szczyrku. Ponechávám jej ochutnávkám nelihuprostých nápojů a již sám mířím k vrchu Klimczok. Cesta je pořádně kamenitá a hlavně stoupá po spádnici. A hodně svižně. Výškoměr mi ukazuje, že jsem za 15 minut nastoupal něco málo přes 200 výškových metrů. Fuj tajbl, to by mně Roman dal, kam že jej to táhnu. V duchu mu blahořečím, že se rozhodl na Klimczok (čti Klimčok) nepokračovat.
Předcházím kupu výletníků a rodin s dětmi. Mnoho z nich se silně protestujícími ratolestmi. O kus výše se chodník napřimuje a dokonce v jednom úseku začne znovu klesat. To se záhy mění a následuje finální stoupání do sedla Kowiorek / Przełęcz Kowiorek / Siodło pod Klimczokiem (1 040 m). Mrknu k chatě (schronisku) Klimczok. Chata je obsypaná davy lidí. Prostě neděle. Poláky vytáhlo do přírody hezké počasí a většinu z nich vytáhla i lanovka k nedaleké chatě Szyndzielnia (asi půlhodinka chůze) z města Bielsko-Biała.
Nemohu vynechat vrch Klimczok (1 117 m), který byl mým hlavním cílem. Minule jsme tady totiž z kolegy nedošli, odmítli pokračovat dále. A já nechtěl trhat partu. Takže jsem se do Szczyrku vrátil po dlouhých dvanácti letech. Ale v plánu byl Klimczok (na starších mapách také Klimczak) mnohem, mnohem dříve. Co naplat, vše člověk stihnout nemůže.
Na začátku 19. století se tato hora zvala Goryczną Skałką. V době romantismu a rozvoje turistiky ve Slezských Beskydech byla Goryczną Skałką přejmenována na Klimczok (Klimczak) podle pololegendární postavy zbojníka, loupeživého hejtmana šlechtického původu Klimczoka (Klimczaka). Ten měl podle legend vyrůstat na hradě Sulkovských v Bielsku. A proč pololegendární? Protože Klimczok je patrně jakousi lidovou "fúzí" tří historický postav, tří loupežníků - Vojtěcha (skonal roku 1695), Mateusze (zemřel roku 1697) a Jana Klimczaka.
Buď jak buď, Klimczok je dnes skvělým výhledovým bodem. Výhledy se otevírají především východním směrem na Oravské Beskydy s nepřehlédnutelnou Babí horou (1 725 m), ale pokochat se můžeme i výhledy na Beskid Maly (Malé Beskydy) a Kysucké Beskydy. A pochopitelně i na Slezské Beskydy s dominantní horou Skrzyczne. Za vynikající viditelnosti jsou jistě vidět i Tatry, Gorce a další pohoří. Dnes tomu tak ale není. Trávím na vrcholu více než hodinu a nemohu se té nádhery nabažit. Nakonec počasí je solidní a času mám dost. Vždyť dnešní etapa měří pouhých 15 kilometrů.
Po příjemné zastávce na vrchu Klimčok (Klimczok) se vracím do sedla, ze kterého klesám po modré turistické značce. To za výhledů na Skrzyczne a přilehlý hřeben. Z jedné z vyhlídek se otevírá pohled i na Moravskoslezské Beskydy s nejvyšší Lysou horou (1 323 m), kterou doprovází o něco bližší Velká Čantoryje (995 m) s nepřehlédnutelnou rozhlednou. Velká Čantoryje je nejvyšším vrcholem České části Slezských Beskyd a také se k ní váže řada pověstí. Podobně jako k hoře Klimczok.
Sanktuarium Matki Bożej Królowej a Szczyrk
Stezka padá prudce dolů, výškové metry svižně ubývají. Přes rozcestí 5 dróg (953 m) se dostávám k první zástavbě a na panelovou cestou. Pak na asfaltku a opět lesem na rozcestí Sanktuarium MB (660 m). Jde o významné poutní míst, stojí tady hezký kostel. Sanktuarium Matki Bożej Królowej Polski na Górce (více na https://szczyrksanktuarium.pl/) bylo postaveno v místech zjevení Panny Marie. 25. července 1894 se tady měla zjevit Panna Marie dvanáctileté dívce a dále se zjevovat po několik následujících měsíců.
Kousek pod sanktuáriem stojí Mercure hotel, černé hebedo, které se sem vůbec, ale vůbec nehodí. Nechápu, že si Poláci něco takového tahají do hor. Je to sice menší hrůza než ta v městě Karpacz pod Krkonošemi, ale přesto je to obluda. Ale chápu, že lidé mohou mít různý vkus, že mnoho lidí naprosto a beznadějně zblblo, a že sem zřejmě někteří jezdí s láskou k této příšerné obludě a nehoráznosti…
Docházím poslední metry do centra města. To za úžasných výhledů k nejvyšší hoře Skrzyczne (čti Skřyčne). Vyzvedávám parťáka u jedné z krčem a docházíme do cíle k přibližovadlu. Bylo to krásné. Sice krátké, ale krásné. A mělo to náboj!
- Předchozí (1.) část článku
- Trasa druhého dne treku na turistické mapě
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.