Z Bovce míříme po cestě vedoucí do průsmyku Vršič. Projíždíme obcí Trenta a v jedné z prudkých zatáček odbočujeme k prameni horské říčky Soča, která se vine celým příjezdovým údolím. Míjíme chatu Koča při izviru Soče a asfalt silničky přechází ve štěrkem sypanou lesní cestu. Směřujeme do údolí Zadnja Trenta, přímo nad námi se tyčí jeden z nejkrásnějších julských kopců - Jalovec a vlevo na konci údolí už vidíme náš dnešní cíl - Bavški Grintavec.
Krátká zastávka na foto malebných slovinských chaloupek, osvětlených dopoledním podzimním slunkem a jsme na parkovišti. Na rozcestníku visí v několika jazycích upozornění, abychom v odstaveném autě nenechali nějaké cennosti. Až na dva plastové kontejnery na odpadky to zde vypadá jako na konci světa. Jsem celkem v klidu, v Julkách jsem se ještě nikdy s žádnou lumpárnou v podobě vykradeného auta nesetkal.
Čtěte také: Grintovec a Jezerska Kočna, vysokohorská turistika ve slovinských…
Naše cesta údolím vede širokým řečištěm, které je momentálně vyschlé, ale dovedu si představit, co se zde asi děje při jarním tání. Po necelé hodině pohodové chůze začíná první výrazné stoupání na planinu Zapotok. Stezka se klikatí řídkým listnatým lesem, který je momentálně zbarvený všemi odstíny podzimního babího léta a po další hodině přicházíme k polorozpadlé chýši. Tato není v mapě značená jako bivak, ale evidentně souží jako nouzové útočiště pro turisty, kteří se nestihnou za světla dostat k silnici na konec údolí.
Fotogalerie
Náš vrchol se topí v mracích přímo nad námi a bukový les brzy střídají osamocené keře. Po půlhodině končí i porost kleče, dále stoupáme po vyschlé trávě a drsném vápenci. Před námi prchají doslova desítky plachých kamzíků a před závěrečnou stěnou Grintavce potkáváme dalšího typického zástupce místní fauny - kozorožce.
Jsme v mracích a orientace je velmi obtížná. Turistické značení je jednak z větší části pod sněhem a taky by již potřebovalo obnovit. Nejlepší orientací jsou zde všudypřítomní kamenní mužici a po chvilce chodník končí a začíná ferrata. Samotné zajištění závěrečného výstupu na vrchol je spíš symbolické a horolezecké lano zůstalo bohužel dole. Pár úseků překonáváme na hranici rizika, skála je pokrytá drobnými kamínky, které nedovolují jistotu pohybu po nich. Sníh zde naštěstí není a brzy stojíme na vrcholu.
Bavški Grintavec svou výškou 2 347 m dominuje širokému okolí, jenže momentálně je v mracích a my vidíme sotva na deset metrů. Po dokumentárním vrcholovém fotu nás čeká nepříjemný a nebezpečný sestup. Naštěstí už o špatně jištěných místech víme a cesta dolů probíhá celkem dobře. Ještě kousek po ferratě a jsme opět pod oblačností. Okolní hory jsou celkem dobře vidět a máme pocit, že mraky visí jen zde v oblasti našeho výstupu.
Trasa zpět je jako vždy nezáživná, ale nedá se nic dělat, co si člověk vyšlápl nahoru, tak si teď musí pěkně zase sejít dolů. Auto stojí na parkovišti bez úhony a za zmínku ještě stojí náš dobrý skutek cestou do Bovce. Na hlavní cestě jsme totiž zastavili třem stopařům, které jsme zavezli do jejich kempu Klin ve vesničce Soča a ušetřili jim tak dobrých patnáct kilometrů chůze po asfaltu.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.