No a co takhle dát si asi 16kilometrovou procházku s převýšením "neuvěřitelných" 25 metrů? Ano, i to v CHKO Poodří lze… Sněženky letos ale ještě rozhodně nebudou, ale i tak to jistě bude mít náboj. A co tak si k tomu dát nějakou technickou památku? A což takhle třeba Bartošovický mlýn? Přestože je zavřeno, Aljoša předem vyjedná prohlídku. Ne nadarmo jsme jej na společných výletech nominovali na funkci "kvartermacher". A machr přes kvartýry, ubytování i vstupy do sezónně uzavřených objektů to on jen. Zřejmě mu tato funkce již zůstane doživotně.
Původní trasu jsem měl sice naplánovánu jinak, ale protože se České dráhy na trati krapet zapomněly, přípoj nám ujel. No co už. Takže se nakonec rozhodujeme dopravu již dále nekomplikovat, neztrácet čas. Na špacír tak vyrážíme již ze Studénky. Je bílo a docela chladno, ale protože přes den tu a tam vykoukne i sluníčko, tak se místy zahřejeme. Přecházíme k Odře, která se v četných meandrech líně plazí krajinou na pomezí Ostravské pánve a Moravské brány a pomalu míří vstříc vlnám Baltského moře mezi městy Štětín (Szczecin), Goleniów a Stepnica.
Podcházíme silnici, pak železnici a podél meandrující Odry s bohatými břehovými porosty se za kvákání morčáka velkého přesouváme na rozcestí Bartošovice (236 m). To již máme Bartošovický mlýn na dosah ruky. Občas chodím okolo a vždy jsem si myslel, že chalupa je jen k bydlení, že vodní mlýn zůstal již jen ve jménu. Není však většího omylu, Bartošovický mlýn je plně funkční. A díky Aljošovi si jej i s Davidem budeme moci prohlédnout!
Pan majitel nás vítá a bere na prohlídku vnitřních prostor objektu, který je prvně připomínán již v roce 1678 jako Oderský mlýn v panství Partschendorf (Bartošovice). Mlýn postupně obhospodařovaly dva rody mlynářů, jejichž historie končí zastřelením posledního z nich na jaře roku 1945 sovětskými vojáky. Jak a proč k incidentu došlo se spolehlivě neví a zřejmě se to již nikdy nezjistí. Po odsunu německých obyvatel byl mlýn svěřen do rukou národního správce, v roce 1959 pak JZD. Později začal Bartošovický mlýn chátrat a převratu v roce 1989 se dočkal v zuboženém stavu.
V roce 1996 kupují zanedbaný Bartošovický mlýn současný majitel s rodinou a s vervou se pouštějí do úprav a oprav. Práce přerušuje stoletá povodeň v roce 1997. I povodeň v září 2024 se mlýnu nevyhnula, ale nenapáchala naštěstí zásadnějších škod. I přes tyto nepříjemnosti dnes budova září novotou a prostory mlýna jsou opraveny. I technologie je zrekonstruována a plně funkční. Sympatické je, že si nový majitel opravil na mlýnském náhonu i malou vodní elektrárnu s Francisovou turbínou z roku 1933 o výkonu 28 kW. Není nad soběstačnost!
Obdivujeme mlecí zařízení, náhony. Vše je poháněno vodní energií a rozváděno koženými řemeny. Opravdu hezké, třípodlažní budova mlýna nás vskutku nadchla. Nakonec i vy si můžete Bartošovický mlýn prohlédnout během komentovaných prohlídek. Potřebné informace naleznete na stránkách mlýna na adrese www.bartosovickymlyn.cz.
Po prohlídce se loučíme, děkujeme a vyrážíme opět do přírody. Naším dalším cílem je Dolní Bartošovický rybník, který slouží k chovu ryb. Není divu, že nás cestou sem vítalo hejno kormoránů, kteří odpočívali na košatých stromech při březích Odry. Rákosina na březích Bartošovických rybníků spolu s mozaikou luk, lesíků a mokřadů byla vyhlášena v roce 2003 za Přírodní rezervaci Bartošovický luh s výměrou 125 hektarů.
Po naučné stezce osazené řadou informačních tabulí obcházíme Dolní Bartošovický rybník o rozloze 74 hektarů a posléze po široké hrází procházíme krásnou alejí mezi Dolním Bartošovickým rybníkem a Horním Bartošovickým rybníkem s rozlohou 47 hektarů. Zatímco Horní rybník je napuštěn, Dolní rybník je bez vody. Ale u propustí se zdržují velká hejna kormoránů a racků. A počkejme si na jaro, to teprve tady bude živo!
Dolní Bartošovický rybník slouží k chovu ryb. Rákosina u jeho jižního břehu je chráněna v rámci přírodní rezervace Bartošovický luh. Za zmínku jistě stojí skutečnost, že první rybníky tady byly vybudovány již v 15. století. První známá písemná zmínka o Bartošovické rybniční soustavě pochází již z roku 1492. A ano, je to přesně ten rok, kdy Mauři opustili španělskou Granadu a kdy Kryštof Kolumbus připlul do Ameriky.
A pokračujeme dále. Do Bartošovic. Kolem zámečku a kostela do centra pod Záchrannou stanici poraněných a handicapovaných živočichů a okolo hezky opraveného Domu přírody Poodří. Ten ale až někdy příště. Naším dnešním cílem tady je hostinec Na obecním. Nějaké to pivko "na zahřátí" neuškodí, čeká nás totiž ještě zpáteční cesta. V krbových kamnech si plápolá dřevo, moc se nám ven nechce. Ale musíme. Chlapci mají večer hokej. Už nevím s kým že jsme to hráli, jen dnes již vím, že to tak úplně nedopadlo.
Vracíme se do Studénky, ale trochu jinou cestou. Ještě jednou si obejdeme Dolní Bartošovický rybník. Tentokráte ale z druhé strany. Pak po loukách a v závěru kolem Odry stejnou cestou do Studénky, kde u pozdního oběda čekáme v místní hospůdce na vlak. Gazdují zde dvě ochotné Ukrajinky. Jídlo je chutné, pivo je skvělé, takže jsme se sem rádi vrátili (po listopadovém výletu) a jistě sem zavítáme i příště.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.