Babí hora (1 725 m), skvělý výstup v Oravských Beskydech

Babí hora (1 725 m) aneb když to není v plánu

Je měsíc duben a mně se v hlavě honí myšlenky nad víkendovou výpravou na hory. Tentokrát vím, že parťák nemá čas a proto volím cestu na Praděd. V momentu, kdy hledám informace na internetu se ozve telefon. Kamarád Martin mi sděluje, že má nakonec čas a cestu na hory by se mnou rád podnikl. Mám radost a kolegovi říkám, ať nad cílovým místem nepřemýšlí, jelikož chci vymyslet něco speciálního.

Praděd házím za hlavu a přemýšlím co dál. V hlavě se mi honí něco šíleného. Chci vyrazit na Slovensko, konkrétně na horu Ďumbier (2 043 m n. m), která se nachází v Nízkých Tatrách. Kolega zatím nic netuší a já zjišťuji podrobnosti o cestě.

Bohužel můj plán nelze uskutečnit, protože na celém Slovensku platí do 14.6. zákaz vstupu na všechny chodníky kvůli rodícím se mláďatum a nebezpečnosti. Bez platné průkazky horolezeckého spolku (ČHS) má běžný turista smůlu (nikoliv, Nízké Tatry, až na pár výjimek na bočních hřebenech, jsou otevřeny celoročně, pozn. red.).

Čtěte také: Diablak neboli Babia hora, túra na mrazivý vrchol druhého nejvyššího…

Mrzí mě to, ale co se dá dělat. Musím tedy hledat dál. Další variantou je vydat se do Polska, kde jsou Tatry mnohem dostupnější i v zimním období. Znovu hledám informace a nakonec se rozhoduji pro horu Klin (2 173 m n. m) v Západních Tatrách.

Pro klid duše ještě volám pracovníkům z internetové stránky tatry.cz a ujišťuji se, zda zde nejsou žádné zákazy. Ochotný pán mi sděluje, že náš cíl je reálný. Informuje nás i o dalších potřebných podrobnostech. S radostí vše oznamuji kolegovi.

Martin nikdy v Tatrách nebyl, a tak se oba z plánované túry těšíme. Je pátek večer, my jsme konečně doma z práce a můžeme pomalu nabalit věci a vyrazit. Vše jde podle plánu a my kolem jedné hodiny v noci vyrážíme směr Polsko do města Kiry. Cesta ubíhá rychle. Po cestě vidíme spoustu srn, jelena a lišku. Míjíme hranice Polska a před 4. hodinou ranní jsme na místě.

Parkujeme u hotelu. Tam, kde se má vybírat parkovné svítí světlo a my jdeme zaplatit poplatky ohledně parkingu a vstupu do Polského NP. Něco ale nehraje. V hotelu nikdo není a na zvonek nikdo nereaguje, všude je mrtvo. Začínáme být nervózní a znovu koukáme na internet. Naše obavy se naplnily a na stránkách Polského NP čteme, že je od 27.4. zákaz vstupu na všechny turistické cesty, výjimkou je cesta na Rysy (zákaz se týká túr na skialpech, nikoliv túr pěších, pozn. red.). Opět kvůli mláďatům svištů a kamzíků.

No to prostě nechceš, říkám si a otráveně na sebe koukáme. Máme ujeto 150 km, před námi majestátné Tatry a my jen sedíme v autě. Co teď? Plán B nemáme, a tak pořád nevěřícně čteme zprávu na internetu, ale opravdu je to tak, a my na Klín nesmíme…

Nakonec ale dostaneme nápad. Chceme zdolat alespoň nejvyšší horu Beskyd, a to Babí horu (1 725 m n. m). Nachází se mezi Polskem a Slovenskem v oblasti Oravských a Žywieckých Beskyd. Je od Kiry vzdálená necelých 50 km, a tak se vydáváme na cestu. Pro vstup vybíráme žlutou trasu vedoucí od obce Slaná Voda.

Před sedmou ranní jsme na parkovišti, kde stojí jen jedno auto. Oblékáme se a vyrážíme na cestu. Pro jistotu ještě mapuji internetové stránky NP. Vše je v pořádku a můžeme vyrazit. Cesta nás vede od rozcestníku doprava přes most, a pak stále rovně lesem. Ubíhá celkem rychle a my jdeme stále jen po rovinkách. Dojdeme k Hájence, kde bývají různé expozice. Po několika metrech se dostáváme k ukazateli, který ukazuje čas 3 hodiny k vrcholu.

Doplníme tekutiny a vzhůru na vrchol. Cesta začíná mírně stoupat až k mostu přes říčku Bystrá. Jdeme dál. Okolní lesy jsou úchvatné a výstup nabývá na zajímavosti. Suťový chodník mezi stromy je stále strmější a strmější. Nezastavujeme se a stále míříme bez zastávek vzhůru.

Nakonec stromy pomalu řídnou a my se dostáváme do slušné výšky. Za námi se otevírá pohled na úžasné pohoří Tater, Malé Fatry nebo Oravskou přehradu. Cesta se trošku mírní a na nás čeká průchod několika loukami přes které vedou kamenité chodníčky. Po cestě také míjíme několik budek na přespání.

Zbytky sněhu, které na svahu leží nám napovídají, že se blížíme k vrcholu. Kosodřevina také pomalu mizí a je to tady. Stojíme těsně pod vrcholem této majestátné hory. Ještě několik metrů do kopce mezi kamením a jsme na vrcholu! Nádherná scenérie se nám otvírá. Ten pohled je k nezaplacení. To je to, co člověk od hor očekává.

Na vrcholu je několik polských turistů, kteří chodí z jiných stran. Na Babí horu vede totiž několik tras, jak z polské, tak slovenské strany. Děláme fotky, obdivujeme krásu okolí a pomalu se chystáme na sestup. Cesta nám trvala necelé tři hodiny a proběhla bez problémů.

Po cestě dolů fotíme okolí, protože panoramata, která se odsud otevírají jsou nádherná. Kupodivu potkáváme i kupu turistů, kteří se vydávají na Babí horu až v odpoledních hodinách. Zanedlouho jsme znovu u chaty, kde máme auto a spokojeně odjíždíme. Poslední fotka směrem k vrcholu a máme splněno. Nejvyšší hora Beskyd s nadmořskou výškou 1 725 m n. m je za námi. Martin děkuje za výlet a já jemu za společnost. Míříme domů. Ať žijí hory a svišti zvlášť!