Apalačská stezka. Tři měsíce v zeleném tunelu

Tato stezka není jen dálkový trek - je to cesta do hlubin sebe sama

Jsem závislák samoty, hledající v labyrintu duše ráj světa. Ahoj, jmenuji se Zuzana Polanecká, jsem fyzioterapeutka z Krkonoš. Už nějaký čas se věnuji dálkovým trasám - mimo jiné jsem obešla Českou republiku (Stezka Českem), prošla slovenskou Cestu hrdinů SNP, v roce 2022 Pacifickou hřebenovku (PCT) a vloni Apalačskou stezku (AT).

Takto vypadají typické panoramatické výhledy na východním pobřeží. Zeleň, jezera a opět lesy

Pacifickou hřebenovku (PCT) zná u nás skoro každý, Stezku kontinentálního rozvodí (CDT) už méně lidí, ale že mezi tři nejdelší americké dálkové trasy patří ještě AT (čili Apalačská stezka) ví už jen hrstka. Společně tvoří Tripel Crown of Hiking.

Co je AT (Apalačská stezka)?

AT je nejstarší dálková trasa v USA, vznikla v roce 1973 a patří v USA mezi nejznámější. Každoročně se na ni vydá 7 000 lidí, ale dokončí jen 25 %. Celková délka činí 3 500 km a vede přes 14 amerických států od Georgie na jihu přes Severní Karolínu, Tennessee, Virginii, Západní Virginii, Maryland, Pensylvánii, New Jersey, New York, Connecticut, Massachusetts, Vermont, New Hampshire a končí v Maine na hoře Katahdin.

Já jsem měla k dispozici jen tři měsíce, a tak jsem ušla "pouhých" 2 300 km. Na trase jsem strávila 89 dnů.

Zelený tunel

Apalačské pohoří je proslulé svými hustými lesy - někdy se AT přezdívá "green tunnel", protože 99,9 % trasy vede mezi stromy. Oblohu uvidíte jen zřídka. Opalovací krém a sluneční brýle tu tedy opravdu nejsou nutností - spíš repelent, pláštěnka a Indulona.

• Terén: Hodně mokřadů, bláta, dřevěných chodníčků (tzv. "duck boards") a všudypřítomný déšť.
• Počasí: Nevyzpytatelné, mlhavé, v severních částech (Maine, New Hampshire) drsné a chladné i v létě. Veliká vlhkost, potíte se od rána do večera.

Proč jsem se rozhodla jít AT?

Legendární cedule na vrcholu Katahdinu – pro většinu hikerů je to buď začátek, nebo konec celé AT.)

Poslední den na PCT se mi zdál sen, že jdu AT. A bylo jasno. Když se mi něco zdá, většinou to znamená, že se to splní. Miluji výzvy a chtěla jsem zažít "zelený tunel" na vlastní kůži.

Na rozdíl od PCT tu není potřeba složitých povolení (permitů). Většinou stačí jen tři drobná povolení (Baxter State Park, Shenandoah NP, Great Smoky Mountains NP) a registrace na stránkách Appalachian Trail Conservancy. Není nutné se bát losování jako na PCT. Já jsem zvolila směr SOBO (Southbound) - tedy z Maine na jih. Proč?

• Mnohem méně lidí (cca 900 SOBO vs. 4 000 NOBO Northbound)
• Možnost zažít nejobtížnější úseky hned na začátku (Katahdin a White Mountains)

Hledání informací o Apalačské stezce

Informace: Shánění informací o přechodu AT bylo pro mě o něco složitější než u Pacifické hřebenovky. Na internetu je o PCT k dispozici spousta zdrojů, zatímco o AT se na českých webech najde jen velmi málo informací. To výrazně ztížilo získávání poznatků a rad od zkušených hikerů.

Typická bažinatá pasáž na severu. Mokřady a mlha k AT neodmyslitelně patří.

Česká komunita na AT: Znám jen dva Čechy, kteří se na AT vydali - Petru Kosku a Pavla Sabelu, ale jsem si vědoma, že jich je pravděpodobně více. Dokonce se mi stalo, že jsem se s jedním Čechem minula o pouhých 15 minut, když jsem e vydala off trail vykoupat se do jezírka. Oba zmínění hikerové mají za sebou tzv. Triple Crown of Hiking - tedy absolvovali všechny tři hlavní americké dálkové trasy. Tato prestižní "trojkoruna pěší turistiky" je důkazem jejich bohatých zkušeností a znalostí, na které se můžete spolehnout.

Klíčové zdroje informací: Osobně jsem čerpala nejvíce informací ze stránek Appalachian Trail Conservancy, kde najdete téměř úplné informace o celé trase, od její historie až po praktické rady. Dalším neocenitelným pomocníkem byla aplikace FarOut, do které jsem si stáhla všechny trasy AT. Díky těmto zdrojům jsem získala potřebný přehled o plánování a organizaci přechodu celé stezky.

První den: Katahdin

"Hned první den mě stezka nafackovala."

Ikonický přívěsek AT 2024 – Symbol celé 2 197 mil dlouhé cesty.

Výstup na Katahdin je velmi náročný, v některých úsecích se leze po skále bez jištění, a to stejnou cestou nahoru i dolů. Naštěstí si lze nechat batoh v táboře Katahdin Stream a vzít si jen lehký "day-pack".

Tip: Rezervujte si předem místo v přístřešku (Lean-to / shelter), povolení do Baxter State Parku je přísně hlídané rangery. Vše najdete na: Baxter State Park - Welcome to a Magnificent Obsession.

Rychlost na AT: Člověk musí počítat, že půjde pomaleji než na PCT. Místy se šplháte po kamenech, 16 km může trvat klidně 12 hodin.

Severní část (Maine a New Hampshire)

Nejtěžší, ale také nejkrásnější úsek. Připravte se na:

• 100 mílovou pustinu (100 Mile Wilderness) - nejdelší úsek bez civilizace.
• Nestálé počasí (hodně deště, mlha, brody řek).
• Hmyz: komáři a black flies, které způsobují bolestivé a svědivé štípance.
• White Mountains (New Hampshire): náročné výstupy, extrémní změny počasí, nutnost spát v oficiálních kempech nebo chatách.
• Od města Hanover (stát Vermont) se trail trochu narovná a začnete "lítat" klidně i 40 km denně bez větších obtíží.

Work for stay ve White Mountains

Na chatách (spravuje je AMC - Appalachian Mountain Club) můžete jako thru-hiker zkusit tzv. "work for stay":

• Ubytování a jídlo zdarma výměnou za pomoc v kuchyni nebo úklid.
• Pokud se nevejdete, zkuste aspoň "leftovers" - zbytky večeře nebo snídaně, které vám dají zadarmo.

Život na trailu

Mt. Washington je známý extrémním počasím – vítr, déšť, mlha se mění doslova během minut.

Výhoda: Střecha nad hlavou, nemusíš stavět stan, někdy je tam ohniště. Latrína. Závěsný systém na jídlo. Nevýhoda: Myši! Tyhle potvory jsou snad všude a nejsou vůbec plašší. Jen se setmí, začnou vám běhat kolem hlavy. Na Apalačské stezce je hodně míst, kde člověk přespí v shelteru, ale někde si radši postaví stan stranou a nechá podivné vibrace shelteru být. Já jsem několikrát volila radši si postavit stan než spát v shletreru a to hned zněkolika důvodů: 1. Komáři. 2. Poblíž shelteru se vyskytoval chřestýš. 3. Hnědý samotář = středně velký jedovatý pavouk. Vyskytuje se především v jižní části Apalačských hor (Tennessee, Severní Karolína, Virginie). Má rád stará dřeva, kamenné přístřešky, odpadky a suť. Jeho jed způsobuje rozklad tkáně (nekrózu). Kousnutí často nejdřív nebolí, ale po pár hodinách se objeví obrovská otevřená rána.

Filtrace vody: Vždy filtrujte. Hrozí nákazy (Giardia, Norovirus).

Trail angels a trail magic: Dobrovolníci, kteří nabízí jídlo, pití, někdy i přespání. Tradice sahá až k Grandma Gatewood, jež prošla AT třikrát a svým příběhem inspirovala spoustu lidí k pomoci hikerům.

Hostely: Častější než na PCT. Za cca 40 dolarů můžete mít nocleh, někde i večeři. Většinou nabízí veškerý servis, pračku i s náhradním oblečením, kuchyň, snídaně za příplatek, hikerské vybavení na prodej. Hodí vás za benzín i do sousedního města na nákup jídla, nebo pro vás dojedou na trailhead (místo kde se setkává trail se silnicí do města).

Ema Gatewoodová - Pionýrka Apalačské stezky

Ema Gatewood známá také jako "prababička Gatewoodová", se zapsala do historie dálkové turistiky jako první žena, která úspěšně absolvovala Apalačskou stezku. Její příběh je inspirací pro všechny, kteří věří, že věk a omezené vybavení nejsou překážkou pro splnění velkých snů.

Neobyčejná odvaha a vytrvalost: Ve svých pozdních letech, kdy mnozí hledí na věk jako na limit, se Ema rozhodla vzít batoh a vydat se na cestu, která pro většinu představuje nesmírnou výzvu. Bez moderní technologie či moderní výbavy se spoléhala především na odhodlání, intuici a hlubokou lásku k přírodě. Její přístup k putování byl jednoduchý, ale neuvěřitelně efektivní - procházela stezkou s minimálním vybavením, což jí umožnilo více se spojit s okolním světem a zároveň čelit nehostinným podmínkám divoké přírody.

Odkaz, který přetrvává: Ema Gatewoodová nejenže splnila svůj sen, ale i otevřela cestu dalším generacím k objevování divokých koutů americké přírody. Její příběh se stal nedílnou součástí folklóru Apalačské stezky a dodnes motivuje nová setkání na trase, kde se tradují příběhy o odhodlání, dobrodružství a nezdolné lidské síle.

Nebezpečí na AT

• Medvědi (baribalové): V noci věšte jídlo na stromy nebo využívejte medvědí boxy. Pokud se s ním potkáte, křičte, házejte kameny, neutíkejte.
• Losi: Mohou být nebezpečnější než medvědi, když je vyrušíte. Raději se jim vyhněte. Viděla jsem 4x losa a jednoho jsem zvládla natočit. Pak mi kolega hiker sdělil, když jsem se chlubila videem, že až uvidím dalšího losa tak si ho nemám natáčet ale mám zdrhat...prej zabijou více lidí než medvědi.
• Chřestýši: Pokud vás kousne (nejsou vidět, nemusí chřestit), koupili jste si jednoznačnou jízdenku do nemocnice. Chřestýší uštknutí je bez podání protijedu smrtelné.
• Bezdomovci na trailu: Občas narazíte na lidi, kteří jen "přežívají" v shelterech. Mohou žebrat o jídlo či peníze. Jeden ze mne vyžebral toaletní papír.
• Bažiny: Na severu (Maine) jsou hluboké bažiny, do kterých se dá zapadnout. Myslím si, že stojí za některými pohřešovanými hikery a že jich je hodně.
• Počasí: Každý rok se najde někdo, kdo se ztratí v mlze nebo podcení teploty. Dva roky přede mnou někdo z hikerů umřel na podchlazení ve White Mountains v létě.

Záhady Apalačských hor

Apalačské hory, rozprostírající se přes východní Spojené státy, fascinují nejen svou přírodní krásou, ale i tajemnými příběhy. Od záhadných zvuků, které se nese tmou, až po nevyřešené zmizení poutníků - tento region je magnetem pro ty, kdo hledají odpovědi na nevysvětlitelné záhady.

Tajemství lesů a "zeleného tunelu": Poutníci na Apalačské stezce často hovoří o zvláštních setkáních v hustém porostu, kde se zdá, že čas zpomaluje. Mnozí popisují pocit, že je střeží neviditelná síla - jakási energie stará jako samotné hory. Legendy o duchách dávných obyvatel, kteří se údajně zjevují na opuštěných stezkách, dodávají těmto lesům aurou tajemna.

Co s sebou nosím? Vše se musí vejít do batohu. Na AT se hodí i repelent, pláštěnka, filtr na vodu, ale opalovací krém klidně nechte doma.

Já měla zážitek na jihu státu Maine kde byli lesi tak hustý a rozlehlý a za deště a větru stromy třoucí se o sebe vydávaly zvuk připomínající ženský hlas volající o pomoc. "Help, Help".

Záhadná zmizení a nevysvětlitelné události: Na některých úsecích Apalačských hor se v minulosti zaznamenala zmizení skupin hikerů, jejichž stopy se během pár dnů ztratily beze stopy. Vyšetřovatelé dodnes nezaujali definitivní závěr, a tak se rodí otázky: Představují tyto případy náhodu, nebo zde opravdu číhá něco nepochopitelného? Přírodní nepřístupnost terénu samozřejmě hraje svou roli, avšak místní obyvatelé i zkušení turisté věří, že za některými událostmi může stát i něco nadpřirozeného.

Násilná smrt na AT: Apalačská stezka je oblíbenou trasou pro turisty, avšak přesné údaje o počtu pohřešovaných osob na této cestě nejsou veřejně dostupné. Je však známo, že od roku 1974 došlo na stezce k 13 vraždám.

Rocksylvania (Pensylvánie)

Hikeři často přezdívají Pensylvánii "Rocksylvania" kvůli nekonečnému moři neforemných kamenů. Chůze po nich je nepříjemná a pomalá, připravte se na bolavá chodidla. Ale jakmile se dostanete dál, začne se trail "narovnávat" a člověk může opět zrychlit.

Praktické tipy na závěr

1. Povolení: Stačí se registrovat u Appalachian Trail Conservancy. Speciální permit je nutný jen pro Baxter State Park (Katahdin), Shenandoah NP a Great Smoky Mountains NP.

2. Termín: NOBO (severním směrem) se začíná obvykle na jaře, SOBO (jižním směrem) nejdřív 1. června (omezení kvůli Katahdinu).

3. Výbava:

• Filtr na vodu (nezbytný).
• Repelent a ochrana proti hmyzu.
• Pláštěnka, pončo nebo kvalitní bunda do deště.oStan není úplně nutný, ale doporučuji aspoň tarp (přístřešek).

4. Ubytování: Shelterů je spousta, ale v některých parcích (např. White Mountains) platí specifická pravidla.

5. Jídlo: Díky častějším hostelům a městům nemusíte nosit tolik zásob. Ale pozor na 100mílovou pustinu v Maine.

6. Doprava: Na spoustu míst se nedostanete veřejnou dopravou, řeší se to stopem, případně shuttle z hostelů.

Apalačská stezka vs. Pacifická hřebenovka: Dvě legendy dálkové turistiky

USA nabízí milovníkům pěší turistiky dvě ikonické trasy - Apalačskou stezku (AT) a Pacifickou hřebenovku (PCT). Každá z nich láká jiným prostředím, atmosférou a nároky, a proto si každý hiker najde to své.

Apalačská stezka se táhne východními Spojenými státy přes rozsáhlé lesy Appalačských hor. S délkou okolo 3 500 km představuje "zelený tunel", kde téměř 99,9 % trasy prochází hustým porostem stromů a bujnou vegetací. AT není o epických výhledech jako PCT. Je to džungle. Bažiny brody, vyvrácené stromy a komáří peklo. Naopak Pacifická hřebenovka, dlouhá přibližně 4 270 km, vede napříč rozmanitými terény od mexických pouští až po alpské oblasti podél Cascades a Sierra Nevada. PCT je typická epickými výhledy po celou dobu až na pár oblastí v Oregonu. Pokud si chcete přivézt z dovolené panoramatické fotky volte určitě PCT.

AT je proslulá svým klidným, avšak někdy drsným prostředím, kde se často toulající setkávají s mlhou a omezeným výhledem na oblohu. Dlouhé dny v "zeleném tunelu" představují hlavně psychickou výzvu, ale zároveň nabízejí útočiště před horkým letním sluncem. Naproti tomu PCT nabízí rozmanitost krajiny - vysoké hřebeny, otevřené výhledy.

Apalačská stezka je charakteristická neustálým bojem s nepředvídatelným počasím. Na PCT se počasí mění jen zřídka, pokud vám vyjde rok nemusí vám pršet vůbec Znám pár hikerů, kterému v roce 2022 na celé trase pršelo jen pětkrát. Na AT to bylo 50/50 a hodně bouřek hlavně odpoledne.

Seheltery neboli Lean-to. Sheltery neboli lean-to jsou typické přístřešky na Apalačské stezce. Jsou to tři stěny, střecha a vyvýšená plocha na spaní, obvykle postavené ze dřeva. Jsou rozmístěné podél trailu každých 10-15 mil a slouží jako útočiště před deštěm a větrem. Na PCT něco takového nehledejte. Nocujete z 99 % na tentsite (místo vhodné k postavení stanu, jsou vyznačená v aplikaci FarOut).

Oproti PCT je tu zde mnohem lepší zásobovací infrastruktura a nedostatek oblohy jsem kompenzovala návštěvou benzínek, bister nebo obchodů, kdykoliv to bylo možné. Tím pádem ale neušetříte.

Jelikož jsem šla v proti směru potkávala jsem minimum lidí. Potkala jsem max. 20 lidí za den. Zdá se to hodně? Kolik potkáte lidí jenom z Míseček na Vrbatku? Rozhodně více než 20…

Věk lidí a typ lidí se lišil. Na PCT bylo více důchodců a více greenhornů - kluci, kteří o long distance hiking nevědí vůbec nic, nebo nemají zkušenosti. Velice často jsem potkala někoho kdo akorát dokončil vejšku. Hodně "divno" lidí. Více jsem se bála stopovat. Často potkáte v shetlteru bydlet bezdomovce i bezdomovce na trailu.

Méně trail angelů více hiker hostelů, které ale platíte (cca 40 dolarů).

Vlhkost 80-100%, budete děsně opruzení, všude.

Procházíte nedaleko civilizace - dost často slyšíte auta, dálnice, hluk z města.

Mnohem více medvědů.

Mnohem častěji se zde používá trail name. Moje je z loňska Snow Leopard. V podstatě nikoho nezajímá vaše pravé jméno.

Závěrem, volba mezi Apalačskou stezkou a Pacifickou hřebenovkou záleží na osobních preferencích. AT okouzlí svou lesní atmosférou a tajuplností "zeleného tunelu", zatímco PCT osloví ty, kdo hledají rozmanitost krajin, extrémní fyzické nároky a možnost osamělé cesty po některých z nejkrásnějších a zároveň nejdrsnějších oblastí USA. Obě trasy však patří mezi nejikoničtější dálkové stezky světa a zaručují nezapomenutelný zážitek pro každého, kdo se do nich vydá.

Konec cesty (anebo nový začátek?)

Strávila jsem na AT tři měsíce a ušla 2 300 km. Tato stezka mě naučila trpělivosti, vytrvalosti a také mi ukázala, že samota v hlubokých lesích může být osvobozující. Bylo to jiné než na PCT, ale stejně fascinující.

Apalačská stezka je unikátní v tom, jak moc vás vtáhne do tichého a nekonečného lesa. Pro někoho je to nuda bez výhledů, pro jiného ráj na zemi. Každý si v tom "zeleném tunelu" najde to své. Já jsem tam našla klid, vytrvalost a odvahu na další cesty. Někteří lidé dokončí celou AT (3 500 km), jiní se spokojí s kratší částí. Důležité je, že si splníte svůj sen a vychutnáte si krásu Apalačského pohoří.

Po Apalačské stezce a Pacifické hřebenovce se v mé hlavě čím dál častěji ozývá jedna myšlenka: CDT. Continental Divide Trail. Poslední dílek skládačky. Začínám cítit ten neklid. To volání divočiny, prázdnoty a nekonečných horizontů…

Pokud vás AT láká, nebojte se vyrazit - ať už na celou trasu, nebo jen její část. A jestli máte jakékoliv dotazy, ráda poradím. Třeba se někdy na trailu potkáme!

Autor: Zuzana Polanecká, fyzioterapeutka z Krkonoš, milovnice dlouhých tras a samoty v divočině. Najdete ji na zuzkajde.cz.

Líbil se vám tento článek?

Podpořte tento web, třeba peněžitým darem, který bude využit k dalšímu technickému rozvoji stránek. Učinit tak můžete bankovním převodem na účet

2502526845 / 2010

Podpořit nás můžete i dalšími způsoby, třeba objednávku některé z knih, turistických průvodců. K rychlému provedení platby můžete využít i přiložený QR kód obsahující údaje k platbě v přednastavené částce 80 Kč. Výši částky si nakonec ale určete sami.