Nenáročnost cesty spočívá především v tom, že všichni ubytovaní v Saas-Fee, Saas-Grundu a vůbec všude v údolí mají lanovky (nebo jejich části) zdarma. S příplatkem až do stanice Mittelallalin se tak za méně než 40 švýcarských franků dostanete přímo na ledovec.
Čtěte také: Allalinhorn a Alphubel, Walliské Alpy a alpské čtyřtisícovky
Výhodou je značné ulehčení výstupu a rovněž nemusíme řešit, co za pocity se v nás mísí při pohledu nahoru na turisty vezoucí se v kabince. Lanovka vede nejprve do stanice Felskinn a následně tunelem do výšky 3 456 m n. m. na ledovec Feegletscher.
Mírně vzhůru jsme se vydali po jedné z mnoha rolbami upravených cest. Větší část Allalinhornu se v podobě mohutného sněhového bochánku tyčí přímo nad námi. Jen samotný vrchol se schovává vzadu. K němu směřuje severní stranou i dvojice horolezců. Mnohem větší zástupy se soustředí u nástupu na normální západní cestu.
Ve čtvrtek vodí vůdci právě na Allalinhorn, takže míjíme velký počet usilovně svačících lidí. Všichni zřejmě vycházeli od horní stanice lanovky, protože dál je sice trasa dobře zřetelná, ale bez čerstvých stop. Doufáme tedy, že i dnes všechny ledové a sněhové mosty vydrží.
Do sedla nad Feejoch jsme došli přes několik krátkých prudších míst a jinak spíše jen mírným traverzem. Při jasném počasí, jaké jsme měli i my, skýtá hřeben krásné výhledy. Naši pozornost nejprve upoutává Matterhorn a Dent Blanche. A mezi nimi v dáli…
Zatímco svačíme, přichází jedna z dalších skupinek návštěvníků. I oni nahlas pojmenovávají hory kolem: Alphubel, Täschhorn, Dom (du Mischabel), na protější straně Strahlhorn, Dufourspitze… Ano, tou v oparu se skrývající je Mont Blanc.
Ze sedla se stoupá cca ve 30° až pod vrcholový hřeben, kde jsou o něco málo prudší úseky. Allalinhorn se v horní části obchází zprava od dalšího ještě méně výrazného sedélka, tj. z jižní strany pod skalnatým úbočím.
Vrcholový hřebínek je poměrně exponovaný, ale stopa v něm dost široká i pro míjení se z protisměru. Několik desítek metrů k vrcholovému kříži tak jdeme v podstatě po rovině, s asi pět metrů kolmou stěnou nad stezkou a z druhé strany svahem asi 50°. Podstatně nebezpečnější úseky představovalo několik trhlin ještě daleko pod vrcholem.
Samotný vrchol je navzdory majestátnímu a kyprému vzezření hory dost těsný. Brzy sem dorazí rychlejší skupiny s průvodci na nezbytné "křížové selfie". Než stačíme sejít, šlápnou nám první rozjařeně na lano.
Za dvojicí horolezců, co se dnes vydali Nordgratem (resp. Nordwangem) přímo vzhůru od stanice lanovky, slézáme dolů. Celkem pohodlný sestup kromě několika krátkých míst, kde by nebylo vhodné uklouznout, umožňuje pokochat se výhledy kolem. Rozhodně stojí i za všechen ten nával na Allalinhornu. Asi za hodinu a půl scházíme pohodlně dolů.
Žhavé letní dny se projevují i na okolí a během sestupu se z úbočí Alphubelu obráceného na východ zřítí několik menších lavin. Na lanovce se nás ještě japonští turisté ptají na názvy vrcholů kolem. Že nejsme místní, je neodradí, tak se snažíme nad mapou se sypaným čajem ukázat okolní reálie.
Allalinhorn je podle nás hodně lehká krásná čtyřtisícovka, čistě ledovcová. Kdo dokáže jít několik hodin v mačkách a s cepínem, měl by trasu zvládnout. Někdy se udává obtížnost PD, ale spíše se jedná o ještě lehčí výstup (F). Podmínkou pochopitelně je, že se vyhnete všem trhlinám, lavinám a jiným "radostem". Pro milovníky pustých hor moc není. Nám cesta nahoru zabrala 2 hodiny a dolů 1,5 hodiny.
Pokud přemýšlíte, kde se na svých cestách ubytovat a chcete mít pro sebe,
pro rodinu nebo své přátele dostatek soukromí, pak pro vás máme možnost pronájmů chat
a chalup přímo od majitele. Na další stránce si vyberte
preferovanou oblast a nebo konkrétní objekt, který vás zajímá.