Poslední aktualizace: 3.2.2025 |
Treking > Vybavení na hory > Jak se připravit na trek. Krok za krokem, jak nejlépe začít s trekingem a nebo chozením po horách
Jak se připravit na trek. Krok za krokem, jak nejlépe začít s trekingem a nebo chozením po horách"Já sa prebijem, lebo sa prebiť chcem!" - já to ujdu, protože to ujít chci!3.2.2025 | Otakar Brandos
Treking je královskou disciplínou turistiky. Jedná se o vícedenní túry natěžko a se spaním v přírodě (bivakování), útulnách případně na chatách a horských chatách. Já definuji treking jako přechod s velkým batohem a s minimálně jedním přespáním v přírodě. Tedy jako dvoudenní a nebo vícedenní túru se spaním "v divočině". Treking se v posledních letech stává stále populárnějším. O tom svědčí vznik různých dálkových tras i u nás, různých stezek Českem, ale i vznik nových turistických útulen sloužících k jednorázovému přespání. ![]() |
|
S pojmem treking (trekking) přišel patrně jako první v roce 1950 Angličan Jimmy Roberts, bývalý armádní důstojník slouživši v Britské Indii. Ten se rád potuloval po vrcholech Himaláje, což bylo obvykle spojeno s vícedenními přesuny. Od té doby si treking vydobyl pevné postavení v rámci turistiky (hiking) a značné množství příznivců. I u nás lze, což je potěšitelné, sledovat vzrůst zájmu o treking. Z části jako důsledek změny filozofie a přístupu k životu, z části proto, že je to prostě moderní. Na některých dálkových trasách tak narazíte na zkušené harcovníky, ale i na nováčky, kteří sbírají první zkušenosti. A také na ty, kteří šli za modernou a na první pohled je znát, že jim tento způsob trávení volného času tak úplně nesedí. Že je to pro ně spíše utrpení, a že se nechali vyhecovat partou a nebo známými. Co dělat, aby se trek nestal utrpením?Co udělat pro to, aby se treking, tedy vícedenní přechod, nestal utrpením? Aby to nebyla tantalová muka a galeje? Především chce s trekingem začínat postupně. Je tak trochu nerozum bez předchozích zkušeností vyrazit na dálkový přechod někam do Švédska, třeba na atraktivní Královskou stezku (Kungsleden). A nebo na přechod hřebene Západních Tater, technicky nejobtížnějšího treku na Slovensku, či na hřebenovku Fagaraše v Rumunsku a podobně. Technicky zdatní, vytrvalí, s dobrou fyzičkou a patřičným vybavením to zvládnout mohou. Ale pro řadu nováčků takovýto první a hned obtížný trek může být čiročirým utrpením, podnikem na hranici jejich fyzických a psychických sil. A tedy spíše demotivující. Mnoho lidí tak může takovýto první přechod, přespříliš obtížný trek odradit, od královské disciplíny turistiky navždy odehnat. Nespoléhejte se na to, že pravidelně běháte, že chodíte do fitka a nebo vyrážíte na pravidelné procházky do přírody. Treking, vícedenní túra s těžkým batohem je úplně něco jiného, klade zcela jiné nároky na psychiku, fyzičku i trošku jiné svalové partie. Je fajn sportovat, běhat a nebo chodit do fitka, ale to ještě neznačí, že mohu hned vyrazit na přechod hřebene Pyrenejí. Na nějaký ten přechod za dobu mých toulek po horách se mnou vyrazilo i pár běžců, kteří nakonec byli překvapeni, jek je ten těžký batoh odrovnal. A přiznávali, že to vůbec neočekávali. Potřebné vybaveníK treku, k jeho zdárnému absolvování, potřebujeme také vhodné vybavení. Kvalitní boty, kvalitní oblečení, dobrý batoh i vhodný spacák, ve kterém se dobře vyspím a nebudu se budit zimou. Jednu noc to vydržíte, ale když se nevyspíte dvě a více noci po sobě, silně se to odrazí na vší kondici, psychice a celkovém výkonu. Není nic horšího, než špatné boty. Ty se projeví jako vůbec první. Ať již v podobě otlaků a nebo bolavých, odřených achillovek. Když se každý další krok stane utrpením místo potěšení z nových obzorů, přechodu si opravdu neužijete. Chce to i vhodný a správně nabalený a nastavený batoh, jinak takovou túru odnesete bolavými zády a odřenými rameny. Chce to dbát na správné rozložení věcí v batohu, na správnou polohu těžiště a tudíž jeho stabilitu na zádech. Obecně dáváme těžké věci nahoru, lehké vespod. A zbytečné věci sebou netahejte. Každý kilogram navíc je na dlouhé trase poznat. Jeden kilogram zbytečností si vyžádá na 100kilometrové túře výdej stejného množství energie, jako byste metrák, tedy dva velké pytle brambor, nesli kilometr. Schválně si naložte na záda dva velké pytle brambor a ujděte kilometr. Uvidíte, co to s vámi udělá. Tedy pokud je vůbec uzvednete… Více o výběru batohu a nebo turistických bot si můžete přečíst v samostatných článcích, blíže tuto problematiku tady rozebírat nebudu. Na treky pustinou nesmíme zapomenout ani na dobré oblečení, protože není dvakrát motivující kráčet celý den v mokrém prádle. Ani na horský jídelníček, pokud nemáme možnost najíst se někde po cestě. Ale i k těmto otázkám naleznete na těchto stránkách obsáhlejší články. Jak o nepropro bundách a dalších vrstvách oblečení, tak o horském jídelníčku. Jak tedy začít?Takže se vraťme k počáteční otázce. Jak s trekingem začít? Určitě v přírodě, ne někde v posilovně a děláním dřepů, jak radí řada příruček i článků. Zprvu na jednodenních túrách. Ujdu 20 kilometrů? A nebo třicet? Nemám dorasované nohy a nejsem ani na konci svých fyzických sil? Pokud ne, vyzkoušel bych si bez obav první lehčí trek. Ne hned třeba hřebenovku Západních Tater a nebo přechod Nízkých Tater, které jsou přece jen dlouhé a s velkým převýšením. Ale třeba taková hřebenovka Hrubého Jeseníku a nebo některý z nenáročných treků pro začátečníky (pár tipů naleznete v tomto přehledu) by mohly být těmi pravými. Na takovém "testovacím" treku pak spíše než fyzické možnosti vyzkoušíte vybavení. Mám vhodné boty? Mám dobře rozloženou váhu v batohu? Vyhovuje mí jídlo, které jsem si na trek připravil? Jistě, mohu se mýlit, trekingu se věnuji teprve asi třicet let, takže jsem spíše začínající a stále hledající treker, ale prostě se mi takovéto postupy osvědčily a za pravdu mi dávají i "nováčci", které jsem měl tu možnost a čest do krás trekingu zasvětit a přivést je k tomuto způsobu života. Dali mi za pravdu i zkušení běžci, kteří zjistili, že treking je úplně něco jiného než "pouhé" běhání nalehko a klade jiné nároky jak na fyzičku, tak na vybavení. Pokud zdárně zvládnete prvních pár lehčích treků, ať již hřebenovku Hrubého Jeseníku (asi 45 km), některý z treků pro začátečníky, dostatečně si osaháte své vybavení, pak se nemusíte bát pustit i do náročnějších podniků. Třeba do přechodu hřebene Nízkých Tater, Západních Tater, na některou z větví stezek Českem, ale třeba i do divočiny někde v rumunských Karpatech, ve Skandinávii či dalších končinách široširého světa. Získávání zkušeností, výběr parťákůNa takovýchto trecích nejen že získáte řadu dalších neocenitelných zkušeností, ale otestujete i své společníky. Zjistíte, že nejen v nohách, ale i v hlavě sídlí zdroj úspěšného přechodu. Někteří společníci, ač fyzicky a nebo technicky či výbavou vybavení skvěle, na to nemusí mít třeba psychicky. Že při prvních známkách únavy a nebo nepohodlí, třeba při změně počasí, při prvních obtížích se začnou chovat jako bumerang. Tedy budou se chtít vrátit, trek zkrátit, přerušit. Že nejsou jako Milan Rastaislav Štefánik, jeden z největších a nejpozoruhodnějších Slováků, který říkával: "Já sa prebijem, lebo sa prebiť chcem!" Parafrázováno do jazyka trekerů - já to ujdu, protože to ujít chci! A to se dostáváme do třetí fáze, do které se dostanou jen ti největší trekerští "fanatici". Máte vyzkoušeno vybavení, máte dostatek zkušeností, ba dokonce máte otestovány své společníky. Víte kdo na to má a kdo naopak spadá do kategorie "bumerang". S bumerangovými přáteli zůstaňte u lehkých a nebo středně náročných túr, ze kterých existuje dostatek možností úniku, dostatek ústupových cest. Neberte je s sebou, byť mohou neodbytně žadonit, na nejnáročnější podniky. Jednak vás mohou dostat do velice obtížně řešitelných a nebo, nedej Bože, do neřešitelných situací, navíc takovíto lidé podlamují morálku "posádky". A psychika je u treků, u těch nejnáročnějších to platí doslova na kvadrát (na druhou), minimálně stejně důležitá jako fyzická vybavenost. Pokud jste došli až sem, pak se nemusíte bát vyrazit ani na přechod Beskyd, z Hostašovic přes Lysou horu až na Babí horu v Oravských Beskydech, který jsem nazval Beskydský Karpattrek, ani na nejskvělejší holní hřebenovku na Slovensku ze Strečna do Telgártu, kterou jsem nazval Fatransko-tatranský Karpattrek. Nebo třeba na Cestu SNP a nebo Králicko-krkonošský sudetský trek vedoucí pohraničními horami Česka. A ti nejvytrvalejší pak třeba i na různé dálkové treky Evropou a nebo Amerikou. Poznámka pod čarou: Tento text je určen nám, běžným smrtelníkům. Vím, že i do těch nejdelších treků světa se občas pouštějí lidé bez předchozích zkušeností a mnohdy i uspějí. Jsou to však ti fyzicky nejdisponovanější a nejmotivovanější z nás, představující jen zlomek běžné populace. U těch nemnoha jedinců pak může předchozí text vzbudit shovívavý úsměv… Líbil se vám tento článek? |