Trek k Zelenému jezeru, aneb cestou necestou po Jižním ostrově Nového Zélandu

Jedním z takových treků je i dvoudenní výlet k Zelenému jezeru (Green Lake). Přibližně v polovině trasy se nalézá několik chat, ve kterých se hodí přespat. Oproti výše zmiňovaných Great Walks, kdy za noc zaplatíte přibližně 130 NZD, vás noc v některé z těchto chat vyjde na pouhých 5 dolarů. Povolení k přespání si musíte zakoupit dopředu v DOC centru (Department of Conservation) ve městě Te Anau. Je proto příhodné plánovat dopředu. Nestává se příliš často, že by vás kontrolovali, nemá ale smysl podvádět. Svým poplatkem podporujete především údržbu těchto horských chat, bez kterých by se mnoho treků nedalo ujít.

Green Lake Track se dá projít za jeden den, pokud jste v dobré fyzické kondici. Já se ale rozhodla nespěchat a chůzi si pořádně užít. První den jsem začala ranní jízdou z Te Anau na jih k jezeru Monowai, kolem kterého se klikatí štěrková cesta Borland Road. Jízda po ní byla docela hrbolatá, ale nakonec jsem dorazila k Borland Bivouac boudě, od které jsem začala túru. Vydáte-li se stejnou cestou, pak doporučuji zastavit se v Borland Saddle, odkud se můžete vydat na půl hodinový výšlap k Mt. Burns. Výhled na okolní pohoří, po dešti čerstvě naplněná horská jezírka a páreček vysokohorských papoušků Kea stál za to.

TIP: Poznejte přírodu Jižního ostrova a zúčastněte se jednoho ze zájezdů na Nový Zéland od CK Go2. Zájezd Nový Zéland mini si můžete rezervovat už od 49 500 Kč na 10 dní.

Převážná většina samotné cesty k jezeru vede deštným pralesem s mechem pokrytými stromy a loukami plnými endemické traviny Red Tussock, hlavním zdrojem obživy pro ohrožené novozélandské slepice Takahe. Se svojí malou výškou jsem se v trsech této trávy zcela ztrácela a několikrát jsem musela opětovně hledat stezku.

Podle mapy mi samotná chůze měla zabrat něco málo kolem třech hodin, náročnost terénu a moje uvolněné teplo si ale vyžádalo delší čas. K pozdnímu odpoledni jsem konečně po vyšlapání posledního kopce dorazila k Zelenému jezeru, podél jehož okraje jsem se dostala až k chatě Green Lake Hut. Jednalo se o jednu z modernějších a větších, mohlo se zde vyspat celkem 12 lidí.

Vybavení těchto chat se liší podle vytíženosti a umístění. Zde jsme měli jen matrace, stůl a židle, vodu, záchody a malinký krb. Silný a studený vítr vanoucí z hor mě donutil ocenit malinký plynový vařič, který mi po delší době zvládl ohřát vodu na čaj a instantní jídlo.

Po rozbalení spacáku a ukojení hladu bylo rozdělání ohýnku na břehu jezera příjemnou večerní činností. S rychlým západem slunce a snižující se teplotou jsme však všichni, co jsme se zde sešli, brzo zalehli do spacích pytlů. Bez umělého osvětlení stejně nebylo moc jiných možností.

Další den ráno jsem se vracela stejnou cestou zpět. Nemít auto, mohla jsem pokračovat dál a skončit u jezera Monowai na počátku cesty Borland road, odkud se dá k jezeru také dojít. Nicméně ranní slunce nabídlo na stejná místa jiný pohled a švitoření ptáčků mě provázelo po celou dobu. Když se však ke konci cesty zcela modré nebe během pár minut přeměnilo na bouřkové mraky, byla jsem ráda, že jsem louku plnou tussocku s ukrytými jezírky plnými vody nechala daleko za sebou a teplá bunda mě chrání před nečekaně silným větrem.

Jízda zpět zmáčenou Borland road plnou bahna a kamení také nebyla tou nejpříjemnější zkušeností, znovu mi však připomněla, že novozélandské počasí se nikdy nesmí podceňovat. Jak říkají sami Kiwíci, tady vás nezabije nic jiného, než vaše vlastní hloupost, nedostatečná příprava a špatné vybavení. Počasí na Novém Zélandu se mění z hodiny na hodinu a celá oblast je známá tím, že za jeden den zde můžete zažít všechna čtyři roční období. Na druhou stranu, o kterém jiném místě můžete říct to samé?