Kouzelný Zbirožský zámek, tip na výlet na Křivoklátsku

Křivoklátsko a tipy kam na výlet

Jen málokteré místo v naší zemi se může pochlubit, že bylo založené před rokem 1200. I když první doložená zmínka o zdejším hradu je z roku 1193, objekt v této době jistě již stál několik desetiletí. Hrad patřil mezi nejstarší šlechtická sídla v zemi.

Během staletí se na hradě vystřídaly rody Sulislovců, Drslaviců, Rožmberků, Kolovratů a mnoha jiných. Byl i majetkem krále Přemysla Otakara II a vlastnili jej i tři císařové. Postupně patřil Karlu IV., Zikmundovi a Rudolfu II. Z této skutečnosti také vyplynulo, že zbirožský zámek je označován za " zámek tří císařů".

Hrad byl často stavebně upravován, stále se zdokonalovalo opevnění a to trvalo až do druhé poloviny 16. století. V této době začala velká přestavba hradu na renesanční zámek a od roku 1594 se naposled stává císařským majetkem. Po Bílé hoře se ze zámku stává vězení pro představitele poražených českých stavů.

Čtěte také: Křivoklátská vrchovina a Pražská plošina

V roce 1639 byl zámek vypálen švédskými vojsky a pozvolna chátral. Byly zde kanceláře a byty úřednictva. Koncem 17. a v průběhu dalšího století dostává zámek barokní kabát. Významné období pro zámek začíná rokem 1868, kdy celé zbirožské panství kupuje podnikatel Bethel Henry Strousberg. Jeho vidinou bylo změnit celou oblast na průmyslovou.

Zámek je v letech 1869 až 1870 přebudován na velkolepé reprezentační sídlo v neorenesančním slohu. Jeho sláva neměla dlouhého trvání. Již v roce 1875 záměr zkrachoval a jeho majetek doslova rozebrali věřitelé. Zbirožské panství se značně zmenšilo a nakonec jej kupuje roku 1879 kníže Josef Colloredo - Mansfeld. Zámek získal opět na významu a jeho noví majitelé části zámku i pronajímali.

V letech 1912 až 1928 zde bydlel malíř Alfons Mucha se svojí rodinou. Kromě jiného tady namaloval cyklus rozměrných obrazů - Slovanskou epopej. Začátkem 20. století na zámku proběhlo několik stavebních úprav. Za druhé světové války byl zámek zabrán pro štáb vojsk SS. I po válce využívala zámek opět armáda a to po celou dobu trvání totalitního režimu. V restituci se zámek vrátil majitelům a od roku 2004 jej vlastní s. r.o. Gastro Žofín.

K zámecké bráně se dostáváme z města během dvaceti minut. Ta je jediným vstupem do rozlehlého krajinářského parku. Procházíme pod jedním ze tří oblouků, za kterými je po pravé straně menší dřevěné stavení.

Za domkem odbočujeme vpravo a vcházíme pod klenbu staletých stromů. Mezi listnatými stromy převažují javory, lípy a buky. Roste zde i jedna červenolistá forma buku, která mezi všudy přítomnou zelení docela vyniká. Z jehličnatých stromů upoutají staré tisy. Poměrně rozlehlé jsou trávníkové plochy. Mezi stromy se občas vysoko nad našimi hlavami mihne zámek.

Na svahu pod zámkem je nově založená vinice. Za ní cesta stoupá na prostranství, které hlídají dva mohutní lvi. Napravo je zámek, vlevo menší sešlapané návrší se šachovnicí připravenou ke hře. Za ní malý altánek a stánek, kde se někdy prodává občerstvení.

Míříme k mohutné zámecké bráně a v průchodu za ní je vstupní hala s pokladnou. Nepříliš dobrá zpráva o začátku prohlídky, ta je až za hodinu, nás vrací před zámek. Napravo od vchodu objevujeme ukázku několika dravých ptáků. Podle jejich majitele se jedná o chovance záchranné stanice ve Slaníku u Strakonic. Návrat ptáků do přírody je z důvodu jejich zranění nemožný. Krátké povídání o nich je za námi a rozhodujeme se pro procházku parkem.

Několik desítek metrů od brány je malé Strausbergovo jezírko a na opačné straně na svahu pod cestou je mezi stromy umístěno jakési lanoví. Odtud jdeme cestou pod severní svah skály, na které stojí zámek. Pohled z této strany je skutečně impozantní. U cesty je další altánek a svah je vysázen pěnišníky.

Odtud se dostáváme pod východní křídlo a starou zámeckou hlásku. Ta je upravená na vyhlídku s lavičkami. Nad námi se tyčí štít východního křídla zámku a pohledem na opačnou stranu se díváme do bukového lesa pod svahem. Je čas na krátký odpočinek.

Zbývá dokončit obejití zámku. Dostáváme se pod jižní stranu, před schodiště, po kterém se vystupuje na zámecké terasy. Schodiště je přizdobené malými fontánkami, ve kterých zurčí voda. Přímo nad námi je na železných podpěrách zakrytý balkón, na který navazuje Muchův sál. Terasy obklopuje kamenné zábradlí. Celá plocha je parkově upravena, přímo pod zdí je květinový záhon a okraje trávníků zdobí plůtky z buxusu.

Pod terasou seshora vidíme již zmíněnou vinici a otevírá se odtud hezký výhled přes park k jihu. Terasy mají i nižší stupeň, na kterém ve výklenku vytéká ze lví tlamy pramínek vody. A jsme opět u lvů před zámkem.

Čas do začátku prohlídky se o něco zkrátil a my se jdeme ještě podívat na zámecké nádvoří. Jeho tři strany tvoří budovy, severní strana je s terasou a s výhledem na křivoklátské lesy. Jsou tady dvě pergoly s popínavými dřevinami, na kterých se hodně podepsala letošní zima. Ale dá se říci, že přežily. Na druhé straně nádvoří je zámecká restaurace a v západním křídle je hotelová část. Čekání je za námi a jde se pro vstupenku.

Prohlídka začíná na schodišti v hale u pokladny přesně na minutu. Počet návštěvníků dva a s námi sympatický mladík začíná svoji roli průvodce. Nedávno ukončená výstava o templářích tady zanechala část expozice. Zvláštností jsou předměty vytažené ze zámecké studny, mezi kterými jsou kromě zbraní i písemnosti, které koncem války do studny naházeli vojáci SS.

Dostáváme se k obrazu mistra Leonarda, pardón vlastně k jeho dokonalé kopii. Laik nemá šanci rozpoznat originál od kopie. Na podestě schodiště je figurína templáře na koni a okolo na stěnách obraz císaře Františka Josefa, císařovny Sisi a její ještě hezčí sestry. Krásné gobelíny na stěnách nepotřebují komentář.

A jsme u zdejší opravdové perly. Muchův sál ohromí jak velikostí, tak i uspořádáním. To se prostě musí vidět. Člověk si při pohledu na vystavenou sokolskou oponu dokáže představit dobu, kdy zde malíř maloval svoji epopej.

Ze světa romantismu vstupujeme o několik století zpátky. Stojíme na hradním nádvoří. Na skále se vypíná stará hradní věž, tak zvaný bergfrit. Je to jedna z nejstarších věží v celé zemi. Schodiště k ní bylo přistavěno až v 19. století. Nikde ale nevidíme pověstnou hradní studnu, jednu z nejhlubších v celé střední Evropě.

K našemu překvapení nás průvodce vede do jedné z budov na nádvoří. Nad studní je zařízení pro sestup do hlubiny. Studna je osvětlená a pohled do ní je úžasný. Nechat se do ní spustit, musí člověk v sobě mít kromě odvahy i jakousi posedlost. Posledních pět minut prohlídky trávíme v kapli. Rozlehlý zešeřelý prostor nutí k zamyšlení nad historií místa, do jehož tajemství jsme právě nahlédli asi jen klíčovou dírkou, ale i tak to je krásné.

Od schodiště přecházíme nádvořím pod věží a schodištěm se dostáváme na první nádvoří. Poslední část vlastně procházíme od prvního položeného kamene hradu a přes celá staletí se vracíme do našich dnů. Drobná informace na konec. Základní vstupné je 130,- Kč, důchodci 90,- Kč. Doba prohlídky 1 hodina a to je asi všechno.

Zbiroh na turistické mapě