Hora Vysoká (1 024 m), nejvyšší ve Vsetínských vrších

Když hora Vysoká není moc vysoká

Mám nyní na mysli horu Vysokou (1 024 m), která je sice nejvyšším bodem Vsetínských vrchů nebo chcete-li Hostýnsko - vsetínské hornatiny, ale svou výškou zase nikterak neokouzluje. Je o pár metrů nižší než její jmenovkyně v Novohradských horách, která narostla do výšky 1 034 metrů a o dost nižší než její karpatské jmenovkyně ve Vysokých Tatrách - Vysoká (2 560 m) či Východná Vysoká (2 428 m). Ale zase je skoro o 300 metrů vyšší než Vysoká v Malých Karpatech (754 m), takže zase tak moc nízká není.

A říká se, že co je malé - to je milé. Jinak známe na Šumavě Vysoký hřbet (1 078 m), v Hrubém Jeseníku Vysokou holi (1 465 m), v Krkonoších Vysokou pláň (1 490 m), v Krušných horách Vysokou seč (1 006 m) či v Českém středohoří Vysoký Ostrý (587 m).

Taky městečka Vysoké Mýto, Vysoké nad Jizerou, Vysoký Chlumec či Vysokou u Příbrami. A ty taky nějak moc vysoké nejsou, takže co. Ale někdy to však platí zcela. Nejvyšší hora severní Ameriky a USA, pojmenovaná již v roce 1897 po americkém prezidentovi Williamu Mc Kinleym - Mount Mc Kinley se původně jmenovala Denali, což znamená v jazyce Aleuťanů "VYSOKÁ" a generace původních Athabasků takto tento vrchol nazývala. Takže tato Vysoká na Aljašce byla vysoká až moc. Aljaška byla připojena k Unii jako 49. stát 3.1.1959.

Vysoká ve Vsetínských vrších leží v tzv. Soláňském hřebeni mezi významným sedlem Bumbálkou a dalším sedlem na Soláni. Vrchol se nachází asi 6 km jihovýchodně od překrásné Horní Bečvy, ale nejkratší cesta vede z Třeštíku, odkud je to asi 2 km. Je zde parkoviště i horská chata. Přes Vysokou prochází centrální červená značka, která vede až do Vsetína. Svahy Vysoké spadají do údolí Vsetínské Bečvy a Rožnovské Bečvy, které se pak spojují ve Valašském Meziříčí.

A právě pramen Rožnovské Bečvy je kousek pod vrcholem Vysoké ve výšce 940 metrů, z hřebenu k pramenuc vede úzká pěšinka a pramen je zastřešen. I když se z vrcholu Vysoké uvádí často kruhový rozhled, není to zcela pravda. Průsekem lesa na západě vidíme Rožnov pod Radhoštěm s dominantou Hradiska, na opačné straně na východě Malou Fatru s Velkým i Malým Rozsutcem, na jihu pohraniční hřeben Javorníků, ale na severu nevidíme vůbec nic, i když pohledy k Radhošti, Kněhyni, Smrku, Lysé hoře a Travnému jsou z mnoha míst hlavního hřebene excelentní.

Na vrcholku je dřevěný přístřešek a turistická cedulka, která upozorňuje poutníky, že jsou na nejvyšším bodě Vsetínských vrchů, což většinu udivuje. Je to vlastně v této části Karpat jediná tisícovka. Odtud je to kousek na rozhlednu Súkenická, která je vedle stejnojmenného horského hotelu s příjezdem autem z Bumbálky.

Z rozhledny je za hezkého počasí vidět půl Slovenska a někdy i Praděd. Na Třeštíku je rovněž turistická chata, která velmi často střídá majitele a bývalá celnice z neslavných dob Slovenského štátu. Pro pana Tisa to však byla doba slavná. Až na to doplatil životem. Nad chatou je i lyžařská sjezdovka s vlekem.

Na Bumbálce, snad nejznámějším sedle, v němž začínají Moravskoslezské Beskydy a červená značka pokračuje putováním po dalších turistických chatách - hotel Bumbálka, Beskyd (dnes chata TGM), Sněžná, Kmínek a Konečná (Baraní). Takže žízeň zde v žádném případě nehrozí. Také sběratelé razítek si zde přijdou na svoje. Trasa vede po česko - slovenské hranici, vítaným zpestřením je odskok do Vyšného Kelčova na pivo z Bytče. Byl jsem tam naposled letos 8.5.2008. Berou tady i české koruny, příští rok již Eura. Děj se vůle Boží!

Všude okolo značky rostou na podzim praváci s hlavami jako talíře, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. V zimě je zde vždy projetá stopa a Valašská padesátka se jezdila právě z Bumbálky do Vsetína přes Soláň a Vsacký Cáb. Kdysi jsem se zúčastnil jedné velmi drsné "prasárny", tzv. Holešovské stovky přes Beskydy, kdy byl start ve Frýdlantě nad Ostravicí a šlo se na Lysou horu, Grúň, Bílý Kříž, Konečnou, Bumbálku, Třeštík, Vysokou, Soláň, Vsacký Cáb a cíl byl ve Vsetíně.

Tam jsme dorazili pozdě večer, už nikde neměli pivo, tak jsme šli do nočního baru hotelu Vsacan, kde jsme pili s tehdejším, dnes již nežijícím kamarádem - vynikajícím fotografem Zdeňkem Pišlem bílé víno na žízeň. Číšník se nestačil divit. Jenom to syčelo. A ve vlaku do Ostravy se pak dobře spalo. Byla to asi nejtěžší stovka v okolí, i když Frýdlantské jarní i podzimní stovky taky nebyl žádný pochod nížinami. Čo bolo, to bolo…!

Z Vysoké jsou pochopitelně skvělé výhledy na hřeben Javorníků, jak již bylo uvedeno. Hřeben Vsetínských vrchů a Javorníků se táhnou souběžně podél Vsetínské Bečvy, která protéká vesnicemi Velké Karlovice, Karolinka, Hrozenkov, Halenkov, Hovězí a Ústí u Vsetína.

Pak se Vsetínská Bečva spojí se Senicí, přibírá říčky z Hostýnských vrchů a ve Valašském Meziříčí se obejme s Rožnovskou Bečvou, která podobně jako vsetínská sestra teče pro změnu mezi Vsetínskými vrchy a Moravskoslezskými Beskydami přes Horní, Prostřední i Dolní Bečvu, Rožnov pod Radhoštěm, Zubří a Zašovou do "Valašských Athén" - tedy do "Valmezu". Má délku 37,6 km.

Zato Vsetínská Bečva má pramenů uváděných hned několik, na straně Javorníků (sedlo mezi vrchy Dupačka a Oselná) i Vsetínských vrchů, nedaleko od Vysoké na východ (mezi vrchy Trojačka a Čarták). Ta je o něco málo delší - má tok dlouhý 58,4 km. Bečva se pak vlévá zleva do Moravy u Tovačova.

Pohoří Javorníky má zde také jiný význam - rozděluje krajinu i na oblasti dvou přímo "národních" nápojů. Zatímco na jihu okolo řeky Váhu na Slovensku se pije již s láskou borovička, na severní moravské straně dávají Valaši přednost slivovici.

Tak jak rozhodl moudrý valašský král Bolek Polívka, jenž je na této dobrotě ze švestek odkojen. Vždyť se narodil přímo ve Vizovicích, kde se tímto mokem léčí všechny neduhy. A jak je vidět, svědčí mu. Je stále čím dál více obsazován do filmových rolí nejrůznějších osobností. Ale pozor. Jednou jsem byl s dětmi přímo v lůně Valašska, na koupališti v Semetíně nedaleko Vsetína a bylo mi hrozně špatně od žaludku.

Zašel jsem tedy do bufetu a s pokorou poprosil starší sympatickou "Valašku" o něco na vylepšení trávení a zažívání. Beze slova mi nalila deci borovičky, nasypala do toho kávovou lžičku pepře, zamíchala to a pravila: "Vypijte to na ex!" Hleděl jsem na to jako z jara, ale uposlechl jsem. A kupodivu za 10 minut mi bylo dobře a opět jsem měl chuť na pivo. Takže slivovice tehdy jako valašský lék podána nebyla.

Od té doby jsem tuto záhadnou terapii aplikoval již několikráte, vždy s úspěchem. Vyzkoušeli to i někteří moji kamarádi. Ale kámoši doktoři čumí…! Asi to obsahuje léčivé látky, které lékařská věda ještě nestačila objevit. A má to ještě další výhodu - nemusí se platit v lékárně za recept, za lék a "Julínkovských 30 Kč" u doktora. Rozhodně to vyjde levněji. Možná však při tom trochu trpí hepar.

Takže, pokud se někdo chce pokochat výhledy z hřebene Vsetínských vrchů, neměl by na horu Vysokou zapomenout. I když není moc vysoká, tady je zkrátka nejvyšší. A pramen Rožnovské Bečvy je taky jen jeden. A člověk si může u toho zazpívat: "Vysoký jalovec, vysoký jako já, přeskoč ho má milá, rovnýma nohama!"

A já dodávám: "Já ho nepřeskočím, já nejsem Jaščenko (dřívější mistr světa ve skoku vysokém z SSSR - pozn. autora), přeskoč si ho sama, ty moje panenko!" I když jsem jako dorostenec skákal 160 cm nůžkami. Jalovců totiž v okolí Vysoké roste skutečně požehnaně, Valaši jsou na něj právem pyšní. Ale roste pochopitelně i na nedalekém Slovensku a jeho namodralé plody jsou na etiketách lahví národního slovenského nápoje. A tedy - "Zdar Vysoké i tomu jalovci na kopci!"

Vysoká na turistické mapě