Pohádkový zámek Vrchotovy Janovice, památka na Sedlčansku

Tip na výlet na Sedlčansku

Stalo se nepsaným pravidlem, že při cestách na Sedlčansko pokaždé navštívíme Vrchotovy Janovice. Místní zámek sice nemá věhlas Hluboké a jiných hojně navštěvovaných zámků, ale nabízí cosi pohádkového a okolní park je oázou klidu a pohody. Navíc pohled do minulosti dává za pravdu těm, kteří označují Vrchotovy Janovice za jedno z nejdéle osídlených míst této oblasti. A to se nedá jen tak nějak přehlédnout.

Zajímavé také je, že první písemná zmínka o tomto místě je až z roku 1243. Ale v této době zde stál již románský kostelík a vodní tvrz s osadou. Tehdy bylo panství v držení pánů z Janovic a osada nesla název Herbertovy Janovice. Janovičtí zde sídlili až do roku 1453. Tehdy se stává novým majitelem Štěpán Vrchota z Vrchotic.

Rod pánů z Vrtby vlastnil panství do roku 1807 a dalšími majiteli byli páni z Mitrovic. V roce 1879 koupil zámek rytíř z Borutína, Karel Nádherný. Jeho dcera baronka Sidonie Nádherná se stala nejvýznamnější osobností v dějinách panství a také jeho poslední majitelkou.

Čtěte také: Zámek Červená Lhota, těžká romantika v jižních Čechách

Baronka Sidonie byla jak velmi štědrou mecenáškou, tak i výraznou osobností tehdejšího kulturního života. Na zámku často pobývali významní hosté, mezi které patřil i Karel Čapek, Alice Masaryková, Adolf Loos a jiní. Celkem třikrát byl hostem na zámku R. M. Rilke, ale nejčastěji sem jezdil rakouský žurnalista Karl Kraus a to po celých dvacet let.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Vztahy mezi nim a baronkou byly více než důvěrné. To také platí o malíři Maxu Švabinském, ale jaká byla skutečnost se asi v současnosti již nedozvíme. Smysluplný život na zámku vzal za své v roce 1944, kdy byl zámek zabrán pro velitelství a kasárny SS.

Ani konec války nepřinesl obrat, německou armádu vystřídala sovětská a poté československá armáda. Vojáci na zámku, to není vhodné spojení a zámek spěl k neodvratnému konci. Za zázrak se dá označit převod zámku v roce 1958 pod Národní muzeum, v jehož vlastnictví je až do dnešních dnů. Zbývá dokončit životní pouť baronky. Ta byla v roce 1949 přinucena k emigraci a o rok poté ji byl zámek odebrán. Rok 1950 byl také rokem kdy zemřela. Do vlasti se vrátily její ostatky v roce 1999 a byly uloženy na rodinném hřbitůvku v zámeckém parku.

Stavební vývoj zámku je možné sledovat již od 13. století. V této době by jsme se dívali na kamennou tvrz nad hlubokým vodním příkopem. Následovala renesanční proměna tvrze na zámek a po roce 1860 přišlo ke slovu baroko a rokoko. Poslední přestavba v novogotickém slohu začala v roce 1896 a v této podobě zámek zůstal až do současnosti.

Kolem malého nepravidelného nádvoří jsou tři zámecká křídla. Vstupní strany jsou od jihu a severu a jsou s parkem spojeny mosty. V okolí zámku je několik hospodářských budov také v novogotickém slohu. V zámku samotném jsou expozice o českém zvonařství a o životě jeho posledních majitelů.

Samostatné povídání si žádá zámecký park. Podle staří stromů byl založen při barokní přestavbě zámku. Zámek je rozložen v údolí Janovického potoka, na mírně svažitém terénu. Cesta parkem začíná na hrázi Zámeckého rybníka. Odtud lze obejít celý zámek a výhledy na budovu z různých stran jsou skutečně jedinečné. Jednou ze vzácností parku je liliovník tulipánokvětý na louce pod hrází. Nejvíce se v parku nacházejí lípy, buky, duby, jasany a několik druhů jehličnanů. Mezi nimi vyniká nádherný hadí smrk.

V parku jsou na různých místech umístěny drobné kamenné stavby v podobě stolů, můstků, schůdků a dalších drobnůstek. V severní části, před bránou do parku, je barokní socha sv. Jana z Nepomuku. Nejvýše je položený východní okraj parku, odkud se otevírají velmi hezké výhledy na zámek. Při průchodu do jižní části parku lze projít po hrázi rybníka a na svahu u hřbitovní zdi je malé hřbitovní místo rodiny Nebeských. V jeho čele je kamenný kříž a okolo hroby posledních majitelů. Kolem živého plotu jsou hroby pejsků, kteří zůstali se svými pány i po smrti.

Bylo by škodou nezmínit se o hejnu divokých kachen na Zámeckém rybníku. Při našem vstupu na hráz okamžitě napochodovaly na cestu. Bylo jasné, že se musíme vrátit do obchůdku u zámku a nakoupit staré rohlíky. Zmizely v nich téměř okamžitě. Na tom není nic zvláštního, ale pokud je nenakrmí turisté, milé kačenky se seberou a jdou si pro svačinku až do krámu. Zašli jsme tam také, vaří tu dobrou kávu a výběru sladkostí se nedá odolat.

Poslední památkou, která stojí za zhlédnutí je kostel sv. Martina. Stojí nad městysem při okraji hřbitova a je dominantou širokého okolí. Z doby jeho založení se dochovaly i románské prvky, ale jeho současná podoba je po novogotické přestavbě z 19. století. Za druhé světové války sloužil německé armádě jako skladiště a na jeho věži bylo kulometné hnízdo. U kostela jsou zajímavé náhrobní kameny a smírčí kříže. Závěrem lze jen dodat, že zastavení ve Vrchotových Janovicích má něco do sebe.

Vrchotovy Janovice, turistická mapa

Jak jsem nechtěla na Králický Sněžník, zimní výšlap z polské strany

Protože loňská zima byla na sníh přece jen bohatší než ta letošní, vyvstalo přede mnou jednu únorovou sobotu…

Rašeliniště Orlických hor, tajemná příroda českých hor

Rašeliniště jsou velice atraktivními místy naší přírody. Zajímavá jsou pro přírodovědce, kteří zde nalézají vzácné…

Velká Fatra v mlze a dešti aneb jak kolegu překabátilo Pendolino

Před svatým Václavem obvykle vyrážíme na hory. Nejinak tomu bylo minulého roku, kdy volba padla na Velkou Fatru a útulnu…

Javorníky, trek ve stopách dávných dráteníků a portášů

Javorníky jsou pohoří, jehož větší část se nachází na Slovensku, menší na Moravě. Nejvyšší hora tohoto…